Díky těžbě stříbra vznikla na březích řeky Jihlavy ves Altenberg, dnes městská část Staré Hory. Jihlavský magistrát zde v roce 1541 povolil Johannu Freyovi vystavět papírnu. Středověké papírny se zakládaly u řek, neboť vodní kola pomáhala roztáčet stoupy a míchadla k rozemílání hadrů. Později k jejich zařízení patřily holandry, stroje vynalezené v Holandsku v roce 1682. Hadry, které se na výrobu papíru původně používaly, nahradila v 19. století dřevní kaše. Papírna zůstala v majetku Freyů do poloviny 18. století. Dalšími majiteli se stali Ferdinand Reunisch a Joseph Anton Heller. Rodu Hellerů patřil ve Starých Horách také malý zámeček a statek. Papírna vzkvétala a jakost starohorského papíru se vyrovnávala holandské kvalitě.
V roce 1846 se na Jihlavsku objevila soukenická rodina Isaaka Enocha Kerna (1780–1854), která od roku 1840 vlastnila soukenickou továrnu v Kateřinově u Polné. Kernové zakoupili objekt papírny, kateřinovskou provozovnu přestěhovali do Starých Hor a začali vyrábět světle modré sukno na kalhoty pro rakouskou armádu. V roce 1859 vypukla mezi Rakouskem a Itálií válka. To již továrnu spravoval Isaakův následník Berthold Bernhard Kern (1819–1893). Rakouská armáda zažádala o další dodávku kalhot a Kern tím získal dosud nejobjemnější zakázku v historii podniku. Z úspěchu se bohužel neradoval dlouho, neboť krátce po podepsání kontraktu továrna vyhořela. Kern se však pustil do rekonstrukce, vyhořelý objekt zboural a dal postavit větší, moderně vybavenou budovu. Pro pohon strojů osadil dvě turbíny a pořídil vahadlový parní stroj. Nová budova se pyšnila několika přípravnými stroji a třinácti stroji spřádacími s 3 120 vřeteny. Součást vybavení tvořil také stroj skací s 200 vřeteny, jenž smotával (skrucoval) více nití dohromady. Kromě 90 tkalcovských stavů, na kterých se pracovalo stále ručně, se objevilo i prvních 30 moderních stavů mechanických.
V roce 1869 Kern uzavřel s brněnským soukeníkem Alfredem Skennem a libereckým továrníkem Johannem Liebiegem dohodu a společně vstupují do Válečného spolku vlnařského průmyslu. Díky kooperaci se podnikatelům podařilo získat výhodné vojenské zakázky, které však trvaly jen do roku 1874. Poté musela být výroba vojenského sukna v Kernově továrně na tři roky zastavena. Podnik se proto přeorientoval na výrobu civilního zboží a začal produkovat převážně vlněné deky.
V letech 1888 a 1893–1895 se areál rozšiřoval a modernizoval. Vedení výstavby se ujal Theodor Kern (1858–1919), který působil také jako předseda samosprávy soudního okresu Štoky, v Obchodním živnostenském spolku a filiálce Hospodářské kreditní banky. Za své zásluhy byl jmenován čestným občanem města Jihlavy.
Po požáru v roce 1899 však už nebyla obnovena stará budova přádelny a tkalcovny, která stála u jižního vjezdu do areálu. Hlavní budova dostala nové zastřešení prvního podlaží v podobě železobetonové klenby o rozponu 16 metrů. Byla to jedna z prvních podobných konstrukcí v monarchii, provedená podle patentu vídeňského inženýra Josefa Melana (1853–1941). Práce provedla pražská pobočka firmy Pittel & Brausewetter. V roce 1907 byla postavena třípodlažní přádelna česané příze v severní části areálu. Na projektu budovy s železobetonovým skeletem se podílel rakouský projektant průmyslových staveb a Melanův žák Bruno Bauer (1880–1938), který pro firmu Pittel & Brausewetter na počátku 20. století pracoval. Bauer navrhl také další Kernovu tkalcovnu. Stála v Jihlavě v sousedství pěchotních kasáren. Dnes budova sousedí s úřadem Kraje Vysočina na Žižkově ulici. Bauer spolupracoval s Kernem patrně i na počátku první světové války, kdy podnik získal další velké armádní zakázky. Největší stavba starohorského areálu, jižní budova tkalcovny, tehdy získala podobu, jak ji známe dnes. Zmodernizovaná Kernova továrna na vojenská sukna a vlněné zboží byla vybavena 8 000 vřeteny a 200 stavy, parním strojem, turbínou a elektrickým pohonem. Po válce však už továrna neprosperovala a vedení muselo roku 1927 zažádat o vyrovnávací řízení. Teprve roku 1931 Erwin Lang chod továrny oživil. Převezl sem další stroje ze zrušené továrny v Brně a nainstaloval Kaplanovu turbínu. Za druhé světové války v areálu vyráběla firma BMW letecké motory. Po válce jej získal národní podnik Motorpal pro výrobu palivových čerpadel do vznětových motorů. Dnes nový majitel komplex pronajímá a rekonstruuje. Uprostřed areálu stojí vilka se zahradou, která dodnes časy továrníka Kerna připomíná.
MP
