Textilní továrna Johann Tost

   

Jihlavský rodák Johann Tost (1755–1831) spolupracoval s Josephem Haydnem (1732–1809) a mezi lety 1783–1787 hrál v Haydnově dvorním orchestru u Eszterházyů v Eisenstadtu druhé housle. Haydn jej jako schopného obchodníka roku 1789 požádal, aby pro smyčcové kvartety op. 54 a 55 a také symfonie č. 88 a 89 našel vydavatele. Tost našel v Paříži nakladatele a prodej rukopisů se zdařil. Haydn pak na důkaz vděčnosti dedikoval Tostovi šest smyčcových kvartetů op. 64, zkomponovaných v roce 1790. Po sňatku s bohatou vídeňskou vdovou ukončil Tost kariéru houslisty a se ženou založil úspěšnou vídeňskou textilní firmu.

V roce 1800 požádal rakouské ministerstvo války o finanční půjčku na vybudování továrny k výrobě vojenského sukna. Vybral pro tento záměr místo v rodné Jihlavě na Špitálském předměstí severně za hradbami města. Do dvou let dostal Tost tovární oprávnění a nechal vystavět prostornou budovu podél ulice Třebízského, ve které byla zřízena přádelna vlny a apretura na zušlechťování textilií. K tomu vystavěl prádelnu a barevnu vlny, které se nacházely pod Brněnským mostem. Zároveň byly vybudovány také úřednické domy a sušárna suken, kde je roku 1804 doložen jako stavitel Mathias Plott.

Továrna byla vybavena dvaceti šesti spřádacími stroji, které přijel sestavit mechanik z Anglie. A protože Tost narazil na nesouhlas jihlavských soukenických mistrů, musel dalších plánovaných čtyřicet tkalcovských stavů umístit v novostavbě ve Štokách na náměstí. Tostův projekt byl velkorysý a majitel očekával brzké splacení půjčky a pravidelný zisk. Bohužel roku 1809 proběhla II. Napoleonova invaze do habsburské monarchie (památník události je vystavěn u státní silnice mezi Štokami a Antonínovým Dolem) a tkalcovna ve Štokách musela být vyklizena a přeměněna na lazaret. Tkalcovské stavy se zastavily, a to byl začátek konce Tostova podnikání. Nezkušenost, plýtvání prostředky a přílišné očekávání zapříčinily, že se brzy textilní továrna dostala do konkurzního řízení, které bylo ukončeno až v roce 1843. Mezitím budovy začaly chátrat a čekaly na nového majitele.

V té době vlastnilo Ředitelství Tabákové režie c. k. ministerstva financí manufakturu pro zpracování tabáku v klášteře Louka u Znojma. Protože se klášter rušil, napadlo městskou jihlavskou správu dojednat přestěhování manufaktury do chátrajících budov bývalé Tostovy textilky. Byl udělen souhlas a tabáková manufaktura se roku 1851 přemístila do Jihlavy.

S novým odvětvím přišla i rekultivace prostoru továrny a přibyly kvalitní dostavby, za nimiž stálo Stavebnětechnické oddělení generálního ředitelství Tabákové režie. Nejprve byl vybudován dlouhý trojtraktový objekt podél Srázné ulice, kde se později rozjela výroba doutníků. Dále byla roku 1888 přistavěna budova skladiště na kosé parcele na rohu ulic Třebízského a Úvozu. V letech 1891 až 1895 přibyly dva trojtraktové dílenské domy v Havlíčkově ulici, kde se balily cigarety. Na konci 19. století v tabákové továrně pracovalo na 3000 zaměstnanců, z čehož byla většina žen.

Další stavební změny se továrna dočkala na počátku třicátých let 20. století. To již areál vlastnila Československá tabáková režie. Přestavba probíhala v letech 1931 až 1934 podle projektu pražského architekta Karla Roštíka (1884–1969). Stavební práce zajišťovala pražská stavební firma inženýra Radima Matolína.

Nejprve bylo v rámci přestavby přemístěno dovnitř areálu skladiště z míst dnešního zimního stadionu. Roštík navrhl nové dvoutraktové železobetonové skladiště o šesti patrech. Budova kopírovala zaoblení Havlíčkovy ulice. Tabáková surovina byla přemístěna sem a staré dřevěné skladiště zrušeno. Na místě správní budovy byly postaven kancelářský dům s obytnou budovou. Z Havlíčkovy ulice byla vystavěna ohradní zeď s hlavním vjezdem a dvěma postranními brankami. Bylo upraveno nádvoří a obnoveny oprýskané fasády starších budov. Továrna se modernizovala také technicky. K roku 1933 byla vybavena stroji na elektrický pohon. Dílenské vybavení disponovalo 128 balicími, řezacími a dalšími stroji. Přesto byla manuální ženská práce stále nutná a její podíl převažující.

Tabáková výroba pokračovala do 1. dubna 1958, kdy byla založena Tesla Jihlava jako pobočný závod 03 národního podniku Tesla Lanškroun a postupně obsadila celý průmyslový areál. Dělnice zde začaly montovat svitkové kondenzátory a od roku 1964 další konstrukční elektrosoučástky, různé konektory a kontakty, jež znovu vyžadovaly drobnou ruční dovednost žen. Technologie se brzy rozrostly také o lisování kovů a galvanické pokovování.

Po převratu v roce 1989 se jihlavský podnik osamostatnil a začal vyrábět foliové klávesnice. Nástupnická firma Automotive Lighting a. s. změnila výrobu na elektrosoučástky pro automobilový průmysl, kterou roku 2006 přesunula do nových prostor v Hruškových Dvorech. Po vyprázdnění areálu následovala rozsáhlá rekonstrukce, která probíhala v několika etapách v letech 2010 až 2015. Vznikl zdařilý projekt, jehož autorem je architekt Ladislav Vlachynský z brněnského ateliéru A90. Do značné míry zůstalo zachováno původní uspořádání, konstrukce i vnější vzhled areálu. Bylo ponecháno masívní obvodové zdivo budov, původní litinové sloupy hal, podepírají zachovalé trámové stropy. Stavební úpravy respektují horizontální i vertikální členění původních objektů i tvar střechy, částečně byla pozměněna okna a vstupy. V podkrovní části nově vzniklého domova pro seniory vznikla ekumenická kaple, tvořená kostrou z lepeného lamelového dřeva ve tvaru lomeného oblouku a výplněmi z biodesek. Světlo je dovnitř přiváděno světlíky v horní části a skrze několik otvorů ve dveřích, vyplněných přírodním křišťálem zasazeným v červeném keramickém okruží. Kromě domova pro seniory s kaplí se v areálu nachází také hotel, obytné prostory s garážemi, kanceláře, lékařské ordinace, školka, restaurace, podnikatelské prostory, datové centrum vědeckotechnického parku a další služby. Hotel v areálu Jihlavské terasy byl oceněna titulem Stavba roku Kraje Vysočina 2014.

MP

Literatura a ostatní zdroje 
Audioprůvodce

Další objekty na stezce