Stavebníkem pletárny v Heulosthalu byla v roce 1897 vídeňská společnost S. Heit & Co., jejímž společníkem v Jihlavě byl Emil Seidner (1865–1934). Ten od roku 1912 vedl podnik pod firmou E. Seidner & Co. Vyráběl punčochy, ponožky, rukavice a dětské zboží, které exportoval do evropských států, Ameriky a Austrálie. K roku 1929 zaměstnával 400 dělníků. Proti záměru zpočátku protestovala jihlavská veřejnost, která považovala továrny za potenciálně škodlivé.
Původní plány se bohužel dosud nepodařilo dohledat, a záměr tak můžeme posuzovat pouze na základě jediného situačního výkresu. Z něj lze konstatovat dílčí úpravu dispozice areálu. Hlavní podélná třípodlažní budova s plochou střechou byla navržena jako téměř symetrická, s výrazným příčným schodišťovým křídlem. Jižně na ni navazovala budova kotelny a strojovny a samostatně stojící, čtyřicet metrů vysoký komín. Za hlavní budovou se nacházely stáje a přístřešky pro vozy. U vstupu stál dům se zahradou, patrně obývaný vedoucím provozu nebo správcem. Tento dům si dodnes, na rozdíl od všech ostatních budov, zachoval víceméně původní podobu. Patrně brzy po výstavbě byla rozšířena kapacita.
Skladovací kapacity prosperujícího podniku však zůstávaly nedostatečné, a proto se opakovaně objevovaly snahy o jejich rozšíření. K roku 1925 se tak půdorys areálu rozrostl do víceméně současné podoby, včetně rozšíření skladů a pracoven, kůlen, nové strojovny s elektromotorem, záchodů ve skladištích a přestavby valchy na barvírnu. Rozsah areálu je dobře patrný z perspektivního vyobrazení na hlavičkovém papíru z dvacátých let. Okna byla bohatě členěná a doplňovala členitý rastr fasád s historizující plastickou výzdobou, která se objevovala i na přístavbách. V roce 1923 byla na průčelí před schodištěm provedena přístavba kanceláří s centrálním polygonálním prostorem čekárny a dalším vstupem. V letech 1929 až 1930 vedli majitelé továrny s okresním úřadem spor o možnost zřízení nové studny, která měla nahradit nedostatečné kapacity městského vodovodu. Ve sporu nakonec uspěli a studna byla zřízena. V roce 1936 vznikla vedle správcovského domu drobná budova vrátnice.
Po druhé světové válce byla Seidnerova společnost znárodněna a přejmenována na Modeta n. p., přičemž továrně připadlo označení Závod 02, později Závod 01 provozovna II, dále Závod 1B a v polovině šedesátých let Provoz 12, Jihlava. Od roku 1955 byla plánována celková oprava areálu. První práce se pravděpodobně týkaly zprovoznění nákladního výtahu a úpravy kolen. Předpokladem bylo celkové zvýšení kapacity a přehodnocení stávající dispozice i provozního toku nejen v hlavní budově, a to s cílem upravit ji tak, „aby vyhovovala plynulému provozu“.
Vliv na provedení a omezení mělo pravděpodobně to, že se v roce 1961 podařilo část skladů přemístit na novou provozovnu na Srázné ulici č. 6. K roku 1964 byl vypracován projekt obnovy, který zahrnoval adaptaci tiskárny látek na jídelnu, bývalé jídelny na stříhárnu a původní stříhárny na rozšíření konfekce. Projekt připravil Stavoprojekt Jihlava, stavební práce měla provést podniková stavební skupina a řemeslnické práce zajistily Pozemní stavby Jihlava. Při těchto nebo pozdějších opravách zanikly původní zdobné fasády, jejichž torzo se dochovalo pouze na severním průčelí, viditelném z prostoru zoologické zahrady. V roce 2016 areál Modety odkoupilo město, které od roku 2019 zvažuje možnosti jeho nového využití.
LB, JN
