Družstevní mlékárna

   

Jihlava byla původně centrem německy mluvícího ostrova zvaného Iglauer Sprachinsel, ke kterému přináleželo dalších 79 obcí v okolí. Na počátku 20. století se sedláci z těchto obcí sdružovali do družstev, jež jim usnadňovala vzájemnou spolupráci. V roce 1926 založili němečtí rolníci Jihlavskou mlékárenskou společnost, jejímž předsedou se stal Johann Rinagel. U zrodu této společnosti stáli také Wenzel Hondl, starosta obce Bergersdorf (dnešní Kamenná) a Emil Strowik, budoucí výrobní ředitel jihlavské mlékárny. Uvedení Ústřední mlékárny pro Jihlavu a okolí, s.r.o., v provoz předcházela společná služební cesta do velké moderní mlékárny v dolnorakouském St. Pöltenu. Jihlavská mlékárna pak byla postavena v roce 1928 v blízkosti Červeného mlýna, přibližně v místech dnešního Alzheimer centra. K denní produkci 4 000 litrů mléka se později přidružila i výkup vajec a při mlékárně byla zbudována výkupna. V roce 1932 byla navázána spolupráce také s českými rolníky a kapacita mlékárny se postupně zvýšila až na 10 000 litrů mléka.

Ředitel Emil Strowik se u svých zaměstnanců těšil velké oblibě. Byl popisován jako člověk ušlechtilé povahy, neúplatný a spravedlivý ke všem. V období druhé světové války pracovalo v mlékárně mnoho zaměstnanců židovského původu a Strowik je usilovně hájil před transporty do pracovních táborů. Snad z toho důvodu přišlo později na jihlavské gestapo udání, že ředitel nemá podnik pod kontrolou, a následkem toho spáchal Strowik roku 1944 sebevraždu.

I když mlékárna zůstala nadále v plném provozu, po skončení války již kapacitně nedostačovala. Pro rostoucí nároky spotřebitelů jihlavského regionu bylo nutné vybudovat podnik větší a modernější. V rámci dvouletého plánu na obnovu válkou zničené ekonomiky bylo v roce 1946 rozhodnuto o výstavbě nové mlékárny. Vybrala se pro ni rozlehlá parcela na protější straně přes řeku Jihlavu, při dnešní Jiráskově ulici. Stavebních prací se roku 1947 ujala místní stavební společnost Zahradník a Liška. Dokončovací práce pak provedly Československé stavební závody – pobočka Havlíčkův Brod.

Autorem projektu se stal brněnský architekt Eduard Žáček (1899–1973), jehož řadíme k mladší generaci funkcionalistických architektů. Patřil k prvním studentům, kteří v roce 1925 absolvovali čerstvě založený odbor architektury na České vysoké škole technické v Brně, navrhoval pak hlavně pro Prostějov a Brno. Poúnorový politický režim však v roce 1952 jeho kariéru ukončil; nesměl už ani projektovat, ani vyučovat na technice. Do konce života proto Žáček působil jako stavbyvedoucí nebo jako stavební dozor.  

Pro jihlavskou mlékárnu Žáček navrhl podsklepenou třípodlažní hlavní budovu s valbovou střechou. Typické funkcionalistické balkonky na každém patře umožňovaly výhled do dvora. V této části se také nacházely kanceláře. Výrobna byla v zadní části stavby. Dnes se nachází ve vrchním patře výkup a ekonomické oddělení, o poschodí níže jsou kanceláře ředitelství. Výrobní část budovy je stále funkční.

Za budovou stála kotelna s komínem. V současnosti je starý komín nově vyvložkován, původní kotelna byla vybavena novými kotli a slouží provozu. Ke komplexu patřily také mrazírna, chladírna, garáže pro automobily rozvážející mléko a další pomocné stavby. Přízemní dílenské budovy v zadní části dvora i přízemní ubytovny pro zaměstnance v sousedství areálu stojí dodnes. Při vstupu do mlékárny zaujme původní plot z ohýbaného kovového pásu diagonálně zasazeného do kazet. Vrátnice je postavena na čtvercovém půdorysu, je jednopatrová s valbovou střechou a tvoří samostatnou budovu. V přízemí se kromě vstupu nacházela i podniková prodejna. Budova se zachovala, oproti původnímu Žáčkovu návrhu se však změnily rozvržení i materiál oken.

Mlékárna ještě v roce 1947 nesla název Rolnické mlékařské a drůbežářské družstvo v Jihlavě s. r.o. Po znárodnění roku 1948 se stala součástí národního podniku Horácké mlékárny Jihlava a již v roce 1950 se pyšnila denní produkcí 30 000 litrů mléka denně. O šest let později vznikl národní podnik Mlékařské závody v Jihlavě a jihlavská provozovna se stala jeho centrálním závodem. Pod hlavičkou národního podniku Mlékařské závody, později Lacrum, se poté mléčné výrobky začaly produkovat také v pobočkách v Telči, Studené, Slavonicích, Žirovnici, Pelhřimově a Pacově. V roce 1969 byla postavena nová sušárna a vedle produkce čerstvých sýrů a jogurtů se podnik zaměřil také na výrobu krmných směsí z mléčné suroviny.

Dnes mlékárna vyrábí pod značkou Moravia Lacto, a. s. a zastřešuje dvě samostatné provozovny; mlékárnu v Jihlavě a v Olešnici. Technologickým vybavením i kvalitou produkce se řadí mezi nejmodernější mlékárny ve střední Evropě. Využívá tradiční postupy v kombinaci s novými technologiemi, mléko odebírá výhradně od českých farmářů. V letech 1997–1998 byla postavena nová budova s proskleným bočním přístavkem a zakryla pohled na původní Žáčkovu budovu z ulice. Autorem nové haly je Ing. Ota Klos ze Stavounie, stavební a obchodní společnosti s.r.o.

MP

Literatura a ostatní zdroje 
Audioprůvodce

Další objekty na stezce