Staré Hory a Starohorský hornický náhon

   

Staré Hory se tradičně považují za místo, kde začala jihlavská stříbrná horečka. Legenda mluví o neúspěšném hrnčíři, kterému při vypalování pukala keramika vyrobená z místní hlíny. Procházející kupec pak v jeho peci objevil vyteklé stříbro. Staré Hory se jako místo objevu stříbra zdají v celku realistické. Řeka Jihlava zde prochází kolmo na nejbohatší pásmo nalezišť u Jihlavy a vytváří údolí, které mohlo odhalit stříbrné žíly.

Těžba zde byla intenzivní, velice výnosná, ale krátká. Rané úspěchy z druhé poloviny 13. století se již nepodařilo přes mnohé další pokusy zopakovat. Doly totiž zatápěla voda. Řeka, která stříbro odhalila, se později stala největší překážkou v těžbě. Pod její úrovní totiž nebylo možné vodu vyvést samospádem a musela se pracně vytahovat. Již na začátku 14. století mohl být zdejší důl opuštěný a zatopený. Lokalitu pak archivní prameny jmenují jako „Antico Monte“, tedy „stará hora starý důl“.

Roku 1315 přišla nová snaha těžbu obnovit. Naději těžařů obnovila moderní vodotěžná technika. Vodu z dolů měly vyčerpat stroje s vodním pohonem. Ty by poskytly velký výkon s menšími náklady. Nad důl se však musel přivést dostatek pohonné vody. Vzniklo tak vodohospodářské dílo úctyhodných rozměrů.

Od Rantířova směřoval levým svahem údolí řeky Jihlavy vodní kanál. Začínal na Jiřínském potoce a postupně přibíral vodu ze čtyř dalších povodí. Na Starých Horách dosáhl délky 6,3 kilometru. Se spádem 0,07 % činil výškový rozdíl počátku a konce pouhé čtyři metry. Jeho voda na trase nabrala převýšení 17 metrů nad řekou a měla roztáčet 6 vodních kol.

Jde o jedno z nejstarších děl svého typu, v Česku patrně o nejstarší. O 200 let předehnalo hlavní éru velkých hornických přivaděčů, která začala v 16. století a vyvrcholila v předvečer průmyslové revoluce. V době středověku ho svou délkou překonává jen 22 kilometrů dlouhý Urgraben, jeho o 30 let starší předchůdce ze Schwarzwaldu.

Starohorský hornický náhon představuje jednu z mála dochovaných památek na jihlavské dolování a stojí za to ho navštívit. Částmi jeho suchého koryta vede žlutá turistická stezka z Rantířova do Plander. Právě jeho dobrá zachovalost v kombinaci s jeho stářím z něj činí unikát. Na 22 % své délky se zachoval i s bočním valem. Na 40 % délky prochází svahem v podobě několik metrů široké ploché terasy. Po staletí ho chránil les. Nehrozilo, že bude rozorán. Při kůrovcové kalamitě před několika lety však byl silně poškozen těžkou lesnickou technikou. Dosud totiž nemá žádnou oficiální památkovou ochranu.

Jak dlouho zůstal náhon v provozu, nevíme. Pravděpodobně nesloužil dlouho a zanikl již ve 14. století. I po konci slavné éry těžby stříbra však zůstaly Staré Hory úzce spjaté s vodou a vodní silou. V okolí vyrostlo několik mlýnů, jeden z nich bral vodu z rybníka postaveného na výtoku vody ze starých dolů. Ačkoli rybník ve Starých Horách již nenajdete, důlní voda dosud pramení ze studánky před restaurací Venuše.

TL

Literatura a ostatní zdroje 
Audioprůvodce

Další objekty na stezce