Koželužna Wilhelm Budischowsky se nacházela v katastru kdysi samostatné obce Dřevěné Mlýny. Původně zde nedaleko dnešního splavu stával mlýn. Od 14. století jej drželi Grunczové, od 15. století Hölclové. O dvě stě let později nesl mlýn jméno Bückarbmühl. V sousedství stával dvůr, z něhož později vznikl velkostatek. Od konce 19. století až do roku 1914 hospodařil na mlýně i velkostatku tehdejší starosta obce Leo B. Tomaschek. Naposled obývala mlýn rodina Pekárkova. Kromě mlýna a velkostatku stála v místech u řeky vinopalna a na počátku 19. století byla zprovozněna i přádelna vlny. Založil ji roku 1814 bývalý ředitel Tostovy přádelny a apretury (dnešní Jihlavské Terasy) Franz Wenzelides. Pro zpracování vlněné příze dal postavit novou podlouhlou budovu. V roce 1877 převzal přádelnu do pronájmu Leopold Krebs a provozní prostory rozšířil. V letech 1882 až 1883 vystavěl vedle původní budovy několikaposchoďový objekt s dílnami a dalším zázemím.
V blízkosti řeky vznikla také sirkárna. Majiteli se stali společníci Franz Oplat a Maier Loew. Ti obdrželi roku 1858 od obce Dřevěné Mlýny oprávnění k výrobě sirek. Výrobnu později provozoval Franz Gottfried Czap (zakladatel Hotelu Czap, dnešního Dělnického domu), jenž ji v roce 1863 rozšířil o sušárnu.
Roku 1888 skoupil provozovny na pravém břehu Wilhelm Budischowsky (1851–1914). Areál upravil pro účely kožedělného zpracování a převedl sem svou firmu z Chotěboře. Koželužna se postupně stala jednou z nejuznávanějších továren v Jihlavě. Budischowsky vybudoval nové výrobní a skladovací objekty, komplex rozšířil o bytovou budovu pro zaměstnance, továrnu vybavil parními stroji. Na počátku 20. století měla továrna kolem 300 zaměstnanců a areál koželužny s veškerým zázemím se rozkládal na ploše, jakou známe dnes. Výkon parních strojů dohromady s parními kotli činil již 300 HP. Díky účasti na výstavách se jihlavská koželužská továrna stala skutečným pojmem. Na pařížské světové výstavě v roce 1900 obdržel Budischowsky Řád Františka Josefa a jeho kvalitní produkty získaly cenu Grand Prix.
Roku 1909 dal nedaleko areálu postavit také vilu pro úředníky. Autorem návrhu se stal Jaromír Roučka, stavební dozor vykonával Vincenz Zeizinger, oba uznávaní jihlavští stavitelé. Dnes je ve vile provozován dětský domov se školou.
V dalších letech byla upravena starší dvoupatrová budova s mansardovou střechou – původní přádelna. Vznikly tak kanceláře pro správu podniku a obytné prostory. K budově byla přistavěna podlouhlá část, která sloužila jako přípravna. Za přípravnou se tyčila třípatrová sušárna. Tyto tři budovy tvořily západní část komplexu. Do areálu se vstupovalo ze severní strany. Pro příjezd automobilů a koňských povozů byl vybudován železobetonový most, podklenutý stlačeným obloukem, jeden z prvních mostů u nás postavený touto technologií. Ve východním bloku stály pomocné budovy, vprostřed areálu kotelna s komínem a strojovny. Jižní část areálu tvořily objekty s dílnami ve třech patrech nad sebou a vysoké skladiště surovin.
Důležitou funkci zastávala sprinklerová věž, která dodnes vyčnívá mezi budovami. V jejím prostoru se nacházely zásobníky vody pro sprinklerový hasicí systém, naplněný užitkovou vodou. Ve věži byla umístěna hlavice s kapalinou s vysokou roztažností. Při požáru se ampule roztrhla a aktivovala ventily k rozvodům vody, kterými bylo možno hasit. Architektonicky zajímavá věž se do dnešních časů zachovala. Sice bez helmice, ale požární zvonky, hodiny i zdobení fasády jsou stále patrné.
Wilhelm Budischowsky zemřel v roce 1914. Péči o firmu převzali jeho synové Wilhelm, Viktor a Theodor. V letech 1917–1918 dali na východní straně areálu vystavět dvoupodlažní podsklepené železobetonové skladiště s výtahovou šachtou. Realizaci provedla vídeňská firma Pittel & Brausewetter. V roce 1923 byla zapojena turbína zajišťující výrobu vlastní elektřiny.
Od roku 1928 si některé objekty pronajal Samuel Löwy pro svou společnost ARCO. Část areálu po roce 1929 využívala pletárna Fischer & Oestreicher. Za protektorátu komplex vlastnil již jen Richard Fischer, sídlilo zde několik firem. Po znárodnění v roce 1948 zde fungoval národní podnik Pletařské závody Jihlava, později národní podnik Pal (dnešní Motorpal).
Areál existuje dodnes. Prostory obývá několik firem. Bývalá Wenzelidesova přádelna byla roku 2014 kompletně odstraněna a nahrazena novou halou.
MP