Tkalcovna a pletárna Fürst a Hausner

   

Továrna na výrobu textilu Fürst a Hausner vznikla podle Přihlášky provozního majetku židovských podniků v květnu roku 1920. Historie samotné stavby je však starší. V roce 1883 stavitel Franz Lang vytvořil plány pro adaptaci letitější dvoupatrové budovy, pravděpodobně lázní. Wilhemine Deppe si nechala přízemí rozdělit na obytné místnosti s vlastními kamny a dalších devět obytných místností vzniklo v patře. Podnikatelský záměr pravděpodobně neskončil úspěchem, neboť již v roce 1890 navrhl adaptaci budovy jihlavský stavební mistr Ignac Lang pro pražského továrníka s manufakturou Alfreda Epsteina (1846 Praha–1919 Vídeň). Budova se tak poprvé upravila pro textilní využití. V přízemí vznikla tkalcovna, sklad příze, cívkovna, lisovna, prostor na dokončovací práce nebo skladiště hotových výrobků. Na jih od původní stavby navrhl Lang dvojramenné schodiště bez podesty. V patře se pak nacházela velká hala sloužící jako dílna o rozloze cca 300 m2 a jeden byt o rozloze cca 150 m2. Ve výrobní části pak všechna podlaží propojovalo točité litinové schodiště. Výkres průřezu tovární budovou z roku 1890 zobrazuje stavbu jako dvoupatrovou a zastřešenou sedlovou střechou. V následujícím roce 1891 zpracoval Ignac Lang plány na dostavbu ve dvoře továrny. Šlo o stáj, jímku a kotelnu s novým kotlem k pohonu strojního zařízení. V roce 1892 byl v zatepleném podkroví navržen sál pro tkalcovnu s 26 stavy a osazení sedmi vikýři na obě strany. A také sem ústilo točité schodiště přicházející z přízemí. Z německy zpracovaných plánů Ignace Langa vyčteme, že továrník Alfred Epstein vlastnil i sousední parcelu pro rodinný dům. Továrník Epstein měl s manželkou Rosinou (rozená Bettelheim, 1850 Bratislava–1890 Jihlava) celkem čtyři syny narozené ve Vídni, přičemž dva nejmladší byli dvojčata. Je pravděpodobné, že se dospělosti dožil pouze jediný syn, Paul Epstein (21. července 1875 Vídeň–1943 Terezín), který se však nevrátil z koncentračního tábora.

Továrnu po první světové válce získali noví majitelé – obchodní partneři Fürst a Hausner – a provozovali zde tkalcovnu a pletárnu s názvem Istra. Majitelé Ferdinand Hausner (1883–1957) a Josef Fürst (neznámé–1927) měli podnik i ve Vídni a jako jihlavská továrna se specializovali na módní pletené a žinylkové zboží, hlavně na pařížský a vídeňský styl. Plány přestavby se nedochovaly, existuje však korespondence o tkalcovských stavech s Josefem Vítekem, továrníkem a velkopodnikatelem v Postřelmově. Po úmrtí Josefa Fürsta roku 1927 se novým obchodním partnerem stává Siegfried (Vítězslav) Bloch (1883–1942), majetkově však továrna náleží Hausnerovi. V srpnu 1928 představil podnik plány k zvětšení jednoposchoďové tovární budovy, které navrhl a do roka realizoval Emanuel Lang přidáním dvou pater s velkými okny v industriálním stylu.

Toto navýšení je patrné na amatérském filmu, které pořídil Walter Hausner (1914–2003), syn Ferdinanda Hausnera a Wilhelminy Blochové, člen Klubu filmových amatérů v Rakousku. Aby se podařilo filmové dědictví zachovat, tak při útěku před nacismem byly filmové kotouče pašovány spolu s dalšími rodinnými věcmi v textilních bednách. Toho se již Wilhelmina Blochová nedožila, neboť v roce 1937 podlehla rakovině. Ferdinand Hausner spolu se synem Waltrem opustili Vídeň letecky v březnu 1938, těsně před anšlusem Rakouska. Aby se Ferdinand dostal z Rakouska, vzal si přítelkyni a módní návrhářku Claire Rennai, která měla vízum do Spojených států. Walter naopak odcestoval do Anglie, s plánem založit další továrnu pro rodinnou textilní firmu, byl však internován jako nepřátelský cizinec. Později, když Walter sloužil v britské armádě, se setkal se zpěvačkou Irene Jones (1921 Londýn–prosince 2014 Oxford, USA) vystupující pro vojáky. Vzali se, v roce 1948 emigrovali do Ameriky a usadili se poblíž New Yorku. Obchodní společník Siegfried Bloch zahynul roku 1941 v koncentračním táboře Buchenwald, zatímco jeho manželka Irma přežila v Praze.

Ještě v roce 1939 pracovalo v továrně 150 zaměstnanců (8 Němců, 68 Čechů a 1 Žid), obrat činil 4 368 365 Kč a zisk 391 061 Kč. Následně roku 1940 arizovali továrnu Istra Edmund Steinhauer, Emanuel Massni a spol., výroba se nadále zaměřovala na zboží pletené, módní, žinylkové a šátky. Steinhauser a Massni přišli o továrnu roku 1946 a již v lednu 1947 vznikly projekty dostavby nového výtahu spolu s kotelnou a sprchami. Před továrnou stále tekla voda mlýnským náhonem. Soukromé vlastnictví podniku zaniklo v roce 1948 jejím znárodněním a začleněním do národního podniku Pletařské závody Jihlava. Nové adaptace továrny na sklad z roku 1961 již mlýnský náhon nezaznamenávají, zmizel pravděpodobně při zbourání Höckova mlýna. Továrnu poté využíval nedaleký podnik Bytex a přibližně v roce 2014 prošla další přestavbou na byty a kanceláře.  

FK

Literatura a ostatní zdroje 
Audioprůvodce

Další objekty na stezce