Bruno Bauer

   
  • průmyslový architekt

    Bruno Bauer
  • Datum narození

    30. 11. 1880 Vídeň
  • Datum úmrtí

    21. 12. 1938 Londýn

Vývoj průmyslové architektury od 90. let 19. století určovaly specializované projekční kanceláře, schopné navrhnout správné provozní schéma, jemu odpovídající prostorové uspořádání i hospodárné stavební konstrukce a zároveň dostát nárokům kladeným na vzhled výsledného díla. Nejúspěšnější takovou kancelář v Rakousku-Uhersku založil Bruno Bauer roku 1908 v Praze, a i když ji po třech letech přesunul do Vídně, největší část jeho prací se nachází v českých zemích. Sám uvádí, že pracoval na více než 380 projektech, zatím se však podařilo spolehlivě identifikovat pouze 75 jeho staveb nebo celých výrobních areálů, z nichž čtrnáct již neexistuje. Bauer v letech 1899–1908 studoval pozemní stavitelství na pražské technice a patřil k žákům Josefa Melana, jehož koncepci železobetonové skeletu s tuhou armaturou rozvíjel. Poprvé prakticky uplatnil a zdokonalil sloupy, vyztužené litinovou trubkou, které v letech 1902–1908 vyvíjel starší Melanův žák Fritz Emperger (1862–1942), a časem dospěl k původním skeletovým konstrukcím, v nich největší část zatížení nesou prefabrikovaná litinová jádra sloupů spojená s betonovým obalem tuhým ocelovým ovinutím. Trámy a průvlaky jsou pak odlévány do montážně spojeného samonosného bednění z perforovaných plechů, sloužícího zároveň jako jejich výztuž. Své praktické zkušenosti dokázal Bauer také teoreticky formulovat. Do diskuze o vztahu inženýrství a architektury, iniciované německým Werkbundem, vstoupil roku 1914 přednáškou Problém průmyslové stavby, vydanou později ve formě obsáhlé eseje. Definoval zde průmyslovou stavbu jako „provozní diagram v kameni a železe“ a přihlásil se tak nejen k postoji teoretika Hermanna Muthesia, ale také k nejnovějším vědeckým metodám amerických projektantů továren. Za pomoci vlastní verze diagramatického zachycení provozu navrhl Bauer během první světové války areál elektrotechnické továrny ve štýrském Weizu, ale především několik strategicky důležitých muničních provozů. Stavebně autenticky je z nich dochován pouze rozsáhlý soubor v dnešním Mosonmagyárováru, který užíval plazmové technologie k získávání dusíku ze vzduchu. Obdobně komplexním Bauerovým dílem byla dnes jen částečně dochovaná textilní továrna berlínské akciové společnosti Deutsche Wollwaren-Manufaktur, postavená v letech 1923–1924 v dolnoslezském městě Zielona Góra. Typickou Bauerovou úlohou poválečného období však byla reorganizace stávajících areálů a jejich doplnění novou budovou, koncentrující přípravné a finalizační výrobní procesy – příkladem jsou autenticky dochované etážové stavby v Brně na Špitálce a v Červeném Kostelci. Součástí těchto investic byly často také samostatné budovy textilních bareven, pro něž Bauer od roku 1910 vyvíjel střechy, železobetonové jehlance s dvojitým pláštěm, jejichž nejstarším dochovaným příkladem je dnes patrně barevna postavená podle Bauerova projektu v roce 1923 v Brně na Špitálce, v areálu dnes známém jako Mosilana, kde sousedí s obdobnou, mladší Bauerovou stavbou. Pozici nezávislého specialisty se mu po válce podařilo v Rakousku zakotvit i organizačně a legislativně: roku 1925 založil rakouskou odnož Fédération Internationale des Ingénieurs-Conseils – FIDIC, v letech 1931–1934 vykonával funkci prezidenta Inženýrské komory pro Vídeň, Dolní Rakousy a Hradsko. Byl stoupencem technokratického myšlení a také ideje sjednocení evropských států Richarda Coudenhove-Kalergiho. Po anšlusu Rakouska byla vídeňská kancelář Bruna Bauera zlikvidována. Zemřel ještě téhož roku, záhy po emigraci do Londýna, dne 21. prosince 1938.

LB

Výběr z dalšího díla 
Literatura a ostatní zdroje 
Audioprůvodce

Objekty architekta