Pletařský závod Modeta

   

Národní podnik Modeta vznikl 1. listopadu 1949 sloučením jihlavských pletařských závodů Ehrlich & spol., O. Adam & L. Seidner a dalších drobnějších dílen. Na konci šedesátých let padlo rozhodnutí o výstavbě nového kombinátu, kam se měla ze zastaralých provozů přesunout veškerá místní pletařská výroba. Návrh vypracoval v Centroprojektu Gottwaldov tým vedený architektem Vojtěchem Šplháčkem ve složení Eva Bánovská (architektonické řešení interiérů), Miroslav Čechura (hlavní projektant), Josef Dvorský, Josef Vašina a Tomáš Kočiš (technologové), Antonín Jančařík (projektant stavební části), Otto Sadílek (projektant ocelových konstrukcí) a Bruno Růžička (inženýring). Výstavbu započal slavnostní výkop 15. května 1969, provoz byl částečně spuštěn v roce 1975 a o dva roky později se výroba rozběhla naplno. V závodu pracovalo 1 500 zaměstnanců. Sortiment tvořily převážně pánské, dámské a dětské vesty, pulovry, rukavice, šály, čepice a metrážní úplety pro dámskou konfekci brněnského závodu Modety. Výrobní kapacita továrny byla dimenzována na čtyři miliony kusů vrchního ošacení ročně a celkové investiční náklady činily 262 milionů korun.

Třípodlažní monoblok o půdorysných rozměrech 120×72 metrů autoři zasadili do oblouku nivy řeky Jihlavy s terénním zlomem tak, aby nenarušoval panorama města z blízkých ani z dálkových pohledů. Díky tomu se také podařilo oddělit nákladní dopravu a parkování od pěších komunikací a vstupu ve střední části. V prvním podlaží se nacházely sklady surovin a hotových výrobků, ve druhém sklady příze, barev a chemikálií, soukárna, adjustace, ústřední šatny a jídelna, v nejvyšším pak pletárna, střihárna, konfekce a barevna. Zde halu rozdělují dva příčné trakty s pomocnými technickými místnostmi, schodišti, výtahy, automaty na potraviny a hygienické zázemí. Jádro hlavní výrobní budovy tvoří ocelový skelet o rozponu 6×6 metru v prvním a druhém podlaží a 18×18 metrů v podlaží nejvyšším. Jak bylo u moderních textilek v této době běžné, výroba vyžadovala z technologických důvodů konstantní mikroklima, především teplotu a relativní vlhkost. Dle směrnic ministerstva zdravotnictví tak vyhovovala požadavkům na bezokenní budovy (ve kterých se pro pracovníky musely zajistit vhodné pracovní podmínky a osvětlení), přesto má ve druhém a třetím podlaží pásová okna, pro potlačení tísnivých pocitů z uzavřeného prostředí. Plášť se skládá z pórobetonových panelů Siporex. Pro přilehlý kancelářský trakt s laboratořemi (84×8,4 metru) architekti pro fasády zvolili oblíbené boletické panely. Interiéry ve společenských sekcích zdobil keramický reliéf u jídelny od Jiřího Kemra a netkaný gobelín ve vstupní hale od Ivy a Zbyňka Slavíčkových.

Do areálu patřilo také energetické centrum (vodní hospodářství s úpravnou vody, mazutová výtopna, kompresorová stranice a trafostanice) a další menší obslužné objekty. Kompozici závodu doplňoval komín mazutové výtopny a věžový vodojem, jež byly zbořeny po roce 2003. Současný majitel, který zde dnes vyrábí dveře a zárubně, tehdy k dosavadním objektům přistavěl novou výrobní halu. Původní ideu komplexního textilního kombinátu měla naplnit nová přádelna a samostatná budova se sídlem podnikového ředitelství, vzorkovnami, prostory pro módní přehlídky a zdravotnickým střediskem. Ty se však už realizace nedočkaly.

JZ

Literatura a ostatní zdroje 
Audioprůvodce

Další objekty na stezce