Kdysi se v Jihlavě vyráběly boty ve velkém objemu, a to dokonce ve dvou prosperujících továrnách a po určitou dobu také pod značkou Humanic. V roce 1872 byla pod názvem D.H.Pollak & Co. založena ve Štýrském Hradci obuvnická společnost, která se později přejmenovala na Leder und Schuh a brzy se stala jedním z nejžádanějších výrobců obuvi ve střední Evropě. Dceřinou společnost Humanic, původním názvem American Shoe House Humanic, založili ve Vídni dva společníci; Moritz Altstadt (zemřel 1948) a Anton Čapek (1867–1915). První dva obchody Humanic byly otevřeny v roce 1907 ve Vídni na Mariahilfer Straße a počet prodejen i výrobních provozů v celé monarchii vzrůstal. Nová továrna měla vzniknout také v německé Jihlavě.
Vybráno bylo místo ve svahu nedaleko železničního viaduktu, na dnešní Havlíčkově ulici. Vídeňský architekt Ernst Epstein (1881–1938) vypracoval v roce 1912 plány pro moderní třípatrovou budovu o dvou traktech. Železobetonovou konstrukci budovy navrhl inženýr Eduard Steiner, prokurista vídeňské firmy Adolf baron Pittel, která stavbu také realizovala. Severní část objektu byla podsklepena, k ní přiléhala schodišťová věž s toaletami a šatnami na všech poschodích. Navazoval komín, v suterénu se nacházela kotelna pro ústřední vytápění. Obvodové stěny se zaoblenými nárožími byly odlity z prostého betonu, schodišťová věž a komín, který se nedochoval, byly vyzděny z cihel. Skladiště a kanceláře v přízemí dělily betonové příčky. Výrobní prostory ve vyšších patrech zůstaly stavebně otevřené a byly vybaveny moderními stroji na výrobu obuvi, poháněnými elektromotory. Městská elektrárna nacházející se nedaleko dodávala elektrický proud. Později firma změnila název na Čapek & Altstadt, avšak boty se stále vyráběly pod značkou Humanic.
Druhá továrna na obuv značky Humanic stála v místě dnešního City Parku. Majitelem byl Adolf R. Löwenstein a produkoval boty od roku 1893. V období první světové války se obě firmy spojily a staly se součástí akciové společnosti Jihlavské továrny na obuv. Díky výrobě převážně vojenských bot dosáhla produkce svého vrcholu. Během války velká část prodejen Humanic v monarchii zanikla, stejně tak zanikly po rozpadu Rakouska-Uherska mnohé zahraniční filiálky. Firma se proto soustředila na menší rakouský trh a vyráběla pod názvem Humanic Leder und Schuh AG, Vídeň-Graz. Výroba civilních bot v Jihlavě po válce pokračovala, avšak již pod hlavičkou Jihlavské továrny na obuv, a. s. Projekční kancelář z Frankfurtu nad Mohanem C. T. Steinert, zaměřující se na stavby pro kožedělný průmysl, se společností spolupracovala a dodávala stavební návrhy. Roku 1920 tak byla podle jejího projektu přestavěna mansardová střecha budovy na Havlíčkově ulici.
O jedenáct let později Moritz Altstadt prodává areál společnosti Otto Adam & Louis Seidner, která se soustředila na pletené zboží. Noví majitelé celý komplex s dílnami přizpůsobili pro potřeby pletárny. Po znárodnění v roce 1948 převzal výrobní areál národní podnik Modeta Jihlava, pletařské závody, a pokračoval s výrobou. Dodával pletené vrchní ošacení, pletené rukavice, netkané textilie, úplety a vlnařskou přízi. Z počátku vyráběl i punčochové zboží. Vedení podniku provoz modernizovalo a budovu zrekonstruovalo. Při rekonstrukci bylo bohužel nahrazeno původní členění oken navržené roku 1912 Ernstem Epsteinem a zanikly i původní detaily fasády. Nedochovala se ani mansardová střecha od kanceláře C. T. Steinert, neboť musela ustoupit nepříliš zdařilé dostavbě nejvrchnějšího patra. Modeta Jihlava areál po sametové revoluci opustila a v současné době je budova pronajímána jednotlivým firmám jako kanceláře, sklady, obchody či dílny.
MP
