Nerealizované projekty architekta Bohuslava Fuchse pro Jihlavu

 

Od přelomu dvacátých a třicátých let se stále častěji začali na realizaci nových jihlavských staveb podílet autoři přicházející z větších měst. Zvláště Brno se v této době již plně stabilizovalo jako líheň progresivní „funkční“ architektury, která se do poloviny třicátých let stala hlavním trendem v celém Československu. Jedním z nejvýznamnějších představitelů funkcionalismu se stal architekt a urbanista Bohuslav Fuchs. Na počátku své dráhy studoval Fuchs v Praze na akademii u Jana Kotěry. Později, po krátkém působení v Kotěrově ateliéru, nastálo zakotvil v Brně. Jihlavské zakázky se časově zařazují do Fuchsova klasického funkcionalistického období. Pracovní kontakt navázal architekt s Jihlavou již roku 1930, kdy na přání jihlavského magistrátu načrtl návrh hotelu Jihlavské besedy při ústí Srázné ulice na náměstí Svobody. Dvoukřídlá nárožní přístavba hotelu měla uzavřít prostor vnitřního dvora a svojí západní hranou přiléhat k neorenesanční budově Besedy z 19. století. Ve vnitřním rozvržení architekt úsporně zacházel s omezeným prostorem. V suterénu využil svažitého terénu k umístění garáží, v patře se nacházela recepce, společenský sál a restaurace, tři patra vyhradil jednolůžkovým a dvoulůžkovým pokojům pro hosty. Plán se už v této první fázi pozastavil zřejmě kvůli nástupu hospodářské krize a k jeho realizaci se už nikdy nepřistoupilo. Provedení se dočkala až o pět let později sokolovna - průlomově progresivní, v Jihlavě vůbec první ryze funkcionalistická stavba. O nemálo později se dle Fuchsova projektu realizoval a do dnešních dnů dochoval rodinný dům Bedřicha a Marie Boudových na Jiráskově ulici.

Třetí a zároveň poslední v Jihlavě realizovanou Fuchsovou stavbou byl hospodářský pavilon okresní nemocnice v nemocničním areálu na ulici Legionářů – vyzrálý příklad lecorbusierovské verze funkcionalismu. V hlavní části hospodářského pavilonu se nacházela kuchyň, prádelna a tři byty pro zaměstnance. Na západě na ni navazovalo nižší křídlo s kotelnou, chlévy, stájí a kolnou. Celá stavba působila velmi dynamicky díky pestré skladbě hmot. Nechybělo pro Fuchse typické šnekové vnější schodiště, oválné arkýře s terasami, kulatá okna, zásobovací rampa. Do roku 2006 ústila z prvního patra hospodářské budovy prosklená chodba, která se připojovala k západní straně přízemí chirurgického pavilonu. Chodba byla odbourána při adaptaci Fuchsovy stavby na krajský soud. Celý hospodářský pavilon vzal definitivně zasvé v roce 2015, a to i přes snahu o zajištění jeho památkové ochrany. Návrh na prohlášení za kulturní památku totiž ministerstvo kultury ČR neakceptovalo.

Za objednávkou projektu pavilonu z roku 1936 stál ředitel a primář nemocnice Vítězslav Horn. Od roku 1935 vedl s brněnským architektem korespondenci o plánech na radikální rozšíření jihlavské nemocnice a v dalším roce již vznikl Fuchsův návrh dostavby celého areálu. Plán kromě „velmi pěkné budovy chirurgického pavilonu“ od Karla Roštíka navrhoval odstranit veškeré nevyhovující budovy z 19. století. Srdcem nového funkčně propojeného celku se měl stát šestipatrový ústřední pavilon, který by propojila dlouhá prosklená chodba přes pavilon Roštíkův s hospodářskou budovou. Areál dále měla nově doplnit trojice izolačních pavilonů, prosektura, čtyři obytné budovy pro zaměstnance, garáže, tenisový kurt a vrátnice. Všechny objekty spojovala síť cest v parkové úpravě areálu. V roce 1937 dodal Fuchs ředitelství Všeobecné veřejné nemocnice návrhy všech budov. Prosektura sestávala z kaple válcového, vzhůru se zužujícího tvaru, položené na kruhovém půdoryse, který protínal rovnostranný podélný vchod pro pozůstalé s kvádrovým kamenným obložením. Vrátnice byla přistavěna až v poválečných letech, ovšem kabina vrátného byla oproti Fuchsovu návrhu rozšířena a navýšena o jedno patro. Architektovo řešení ústředního pavilonu odpovídalo nejmodernějšímu typu nemocničního zařízení, takzvaného „Health-Centre“, jehož hlavní princip spočíval v promyšleném soustředění veškerých lékařských a lůžkových oddělení i servisních a provozních částí do jediné budovy.

Fuchsův finální projekt z roku 1938 se skládal z lůžkového a lékařského křídla, která spojovala chodba se schodištěm a výtahy. Veškeré prostory byly důmyslně provázané podle své funkce. Z koncepce zdravotního centra se ovšem vydělila část ponechaná ve starším chirurgickém pavilonu a také tři samostatné izolační pavilony, které architekt navrhl nově v místech čtyř stávajících. Fuchsova koncepce tedy v podstatě zachovávala pavilonový systém. Z celého plánu se nakonec uskutečnila pouze stavba hospodářského pavilonu spolu s chodbou pro rozvážení jídel a prádla v roce 1936. Na stavbu zbývajících částí chyběly peníze a brzy po válce se kvůli nedostatečné rozloze stávajícího reálu a také z hlediska příznivějších emisních podmínek začalo uvažovat o přesunu nemocnice do prostornější a čistší lokality na západním okraji města u kosovské silnice (dnes Vrchlického ulice). Toto rozhodnutí definitivně uťalo Hornovy a Fuchsovy plány na dostavbu stávajícího nemocničního areálu při ulici Legionářů.

Nutnost rychlého vyřešení budoucího plánu stavebního růstu Jihlavy včetně dílčích úprav stávajícího města si kromě nastíněných změn státní politiky vyžádal také prohlubující se problém s nedostatkem bytů. Začátkem roku 1937 proto vyhlásil jihlavský stavební úřad veřejnou soutěž na projekt základního regulačního plánu města. Kromě vítězného Fuchse byli k soutěži vyzváni i další přední architekti z Brna, Arnošt/Ernst Wiesner a Jindřich Kumpošt. Bohuslav Fuchs ve stejné době vedl regulační a architektonickou kancelář Stavebního úřadu města Brna, kde nasbíral zkušenosti s řešením úkolů tohoto typu. V březnu téhož roku přednesl v jihlavském kině Reform veřejnosti studii „O předpokladech regionálního a regulačního plánu jihlavského“, ve které zdůraznil vedoucí postavení Jihlavy na západní Moravě a připomněl, že regionální obnově musí předcházet studium pohybu populace a dalších hospodářských aspektů. Dále apeloval na připojení severních obcí ke stavebnímu obvodu a doporučil přípravu asanačního plánu vnitřního města. Podle dobového tisku měla přednáška početné publikum a vyvolala zájem nejenom okruhu oficiálních osobností. Od prosince 1937, kdy architekt předložil městským zastupitelům první verzi kompletně vypracovaného plánu regulace, probíhalo dolaďování projektu až do začátku roku 1939. Závěrečné oficiální odsouhlasení a převzetí regulačního plánu ovšem znenadání přerušily březnové politické události.

Nejvýraznější rozšíření zástavby se podle finální Fuchsovy předválečné verze regulačního plánu mělo uskutečnit na východním okraji města za ponechanou zónou městských sadů. Rozsáhlá zástavba rodinnými domky se v širokém pásu vinula od brněnské silnice až k stávající kolonii domů na Kalvárii. Jižně od brněnské silnice pokračovala v okolí areálu ústavu pro choromyslné dál směrem k Brtnickému předměstí, kde se rozptylovala mezi dvě stávající silnice, znojemskou a brtnickou, a pokračovala souvisle dál k západnímu předměstí. Fuchs nechal tuto novou část protnout širokou komunikací, která se na severu napojovala v Havlíčkově ulici na celou oblast Dřevěných Mlýnů, včetně Bedřichova, a protínala zároveň Polenskou silnici. Komunikační spojení nové východní čtvrtě s vnitřním městem řešil architekt tři sta metrů dlouhým viaduktem přes údolí Březinových sadů. Dřívější silnici přes starý Brněnský most ponechal v podstatě beze změn. Na severním předměstí navrhl Fuchs napřímení pražské silnice, svažující se serpentinově k řece Jihlavě, vybudováním nového, výše položeného mostu. Bedřichov, Bukovno a Staré Hory komunikačně i stavebně propojil s městem, ačkoli tyto obce formálně k Jihlavě tehdy ještě nepatřily. Probouráním chybějících kolmých ulic v dlouhých blocích mezi ulicemi Legionářů a Havlíčkovou chtěl patrně zpřístupnit zamýšlenou přijímací budovu nemocnice. Dále apeloval na asanaci několika starých a nevyhovujících domů. Až na několik menších úprav v centru města ovšem nechával historickou zástavbu téměř bez zásahu, v respektu k vysoké památkové hodnotě mnoha domů. Západní předměstí se mělo podle Fuchsova plánu rozrůst především prodloužením Vrchlického ulice na západ spolu se souborem školních, obchodních a kancelářských budov. Mírný svah na sever od Vrchlického ulice až k ulici Jiráskově navrhl zastavět kolonií jednopatrových zahradních domků s malými byty. Fuchsův předválečný plán nestihl být kvůli vyhlášení protektorátu zrealizován, a dokonce ani řádně zaplacen.

Výčet Fuchsových předválečných prací by nebyl kompletní bez alespoň krátké zmínky o třech nerealizovaných projektech jihlavských veřejných staveb z roku 1938. V architektově pozůstalosti v Brně se uchovala písemná korespondence mezi architektem a primářem Hornem, ve které oba rozvíjejí nejenom plány na dostavbu nemocnice, ale od roku 1937 také na stavbu nové školy v Heleníně. Koncepci návrhu budovy s devíti učebnami, kreslírnou, tělocvičnou, bytem ředitele a mateřskou školkou architekt připodobnil ke svému předchozímu projektu školy v Černé Hoře z roku 1934.

Dalším nerealizovaným objektem se stalo kino Metro, které mělo vzniknout v uliční linii s hradební bránou ve Věžní ulici. Dvoupodlažní podélná budova s rovnou střechou by si vyžadovala lokální probourání středověkých hradeb, jelikož měla zadním traktem sálu zasahovat několik metrů za hranici hradeb, směrem do dnešního hradebního parkánu.

Posledním smělým předválečným plánem, jehož realizaci překazila druhá světová válka, se stal návrh Obchodní akademie a státního koedukačního učitelského ústavu z roku 1938, jehož umístění architekt naplánoval na budoucí reprezentativní třídě v západní části Vrchlického ulice a náklady na jeho výstavbu odhadnul na pět milionů korun. K návrhu dvou samostatných, rovnoběžných budov o třech patrech, propojených přízemním traktem s tělocvičnou, připojil Fuchs pro komisi pro stavbu nových škol také doporučení volby ocelové konstrukce, jakožto „jednoduché a promyšlené úpravy řešení stavebního i architektonického“. Vycházel ze vzoru dvou novostaveb státních škol v Podbrezové na Slovensku.

Po skončení války navázal jihlavský magistrát s architektem další spolupráci na dokončení regulačního plánu. Nejenom kvůli radikální změně, vzniklé odsunem šestnácti tisíc Němců, bylo totiž nutné vypracovat novou studii regulačního plánu Jihlavy. Architekt se přimlouval pro urychlený vznik Velké Jihlavy připojením okolních vesnic. Po stránce komunikační se přidržel starého plánu téměř beze změn. Dokončení návrhu východního sektoru však zdržovala dosud nevyřešena koncepce státních dálkových silnic. Nejdříve tedy Fuchs vypracoval nový návrh západní části města, která se rozpínala od Znojemské ulice na jihu až k městskému nádraží na severu. Na žádost jihlavských zastupitelů pozměnil dříve navrženou zástavbu rodinnými domy na severním cípu Vrchlického ulice ve prospěch činžovních domů asi o 300 bytech pro bytové družstvo Rantířov. Plánované školní budovy podřídil novým účelům, nyní zde mělo vzniknout zázemí celkem pro čtyři školy – obchodní akademii, školy průmyslově-pletařskou a strojnickou a také pro odbornou školu pro ženská povolání. Nově navrhl dvě obytné kolonie, první pro pracovníky Státních drah na Královském kopečku a další v oblasti ulice U Koželuhů. Již roku 1947 mělo město pro neodkladná stavební opatření od Fuchse k dispozici předběžnou studii regulačního plánu. Průtahy vzniklé nevyjasněnou dopravní koncepcí státu ale oddalovaly úplné dokončení a schválení projektu. V roce 1949 se Jihlava stala krajským městem, což opět pozměnilo regulační požadavky. Navíc jihlavští komunisté stupňovali snahu, aby architekt přenechal dokončení plánu nově vzniklému Stavoprojektu Jihlava, a to i s Fuchsovými dosud vypracovanými studiemi a podklady. Bohuslav Fuchs se nakonec vzdal načatého úkolu bez nároku na honorář. Nadobro tím skončila velice nadějná, avšak pouze malou částečkou realizovaná práce Bohuslava Fuchse pro Jihlavu.

JL

Literatura a ostatní zdroje