Jihlava byla založena v polovině 13. století u bohatých ložisek stříbra jako královské horní město. Útlum dolování a zpracování stříbra však přišel ještě před husitskými válkami a přes několik pokusů o otevření nových štol se již těžbu nepodařilo obnovit. Základ hospodářské politiky města poté tvořil obchod, pivovarnictví, řemesla a hlavně soukenictví, díky kterému byla Jihlava po Liberci v 19. století největším producentem sukna v Rakousku-Uhersku. Proto industriální stezka připomíná převážně historii průmyslu textilního, ze kterého se však do dnešních dnů kromě továren dochovalo pramálo.
Stezka začíná ve Starých Horách, v ohybu řeky Jihlavy, kde na místě vyhořelého mlýna nechal Berthold Bernhard Kern v letech 1860–1862 postavit novou továrnu na vojenské sukno. O pár set metrů dále po proudu řeky najdeme moderní pletařský závod Modeta z let 1969–1977, který ve své době prosperoval, ale pozdním datem svého vzniku už vlastně předznamenal začátek konce místní textilní tradice. Rodinný klan Kernů si nechal roku 1909 postavit ještě novou továrnu poblíž centra Jihlavy, v Žižkově ulici, podle projektu průmyslového specialisty Bruno Bauera. Později zde vyráběla firma J. K. Sedláček nejrůznější druhy vozů, kočárů a později též automobilové karoserie.
Stezka dále pokračuje ke tkalcovně Fürst a Hausner na rohu ulic U dlouhé stěny a Polní, dnes upravené pro byty a kanceláře. Nové využití dostala i továrna na plyše a krymy Hermann Pollack v Křižíkově ulici, kde se po druhé světové válce až do začátku tisíciletí vyráběl bytový textil. Dnes je přestavěna na bytový dům. Návštěvníci jihlavské zoologické zahrady mohou zahlédnout bývalou pletárnu punčoch, ponožek a rukavic firmy Ehrlich a spol. Ta dnes jako jediná z místních textilek stále funguje, šijí se tu plavky a sportovní oděvy.Komplikovanou historií prošel areál mezi dnešní Havlíčkovou, Třebízského a Sráznou ulicí. Nejdříve zde továrna Johanna Tosta vyráběla vojenská sukna. Od poloviny 19. století se sem nastěhovala Tabáková režie c. k. ministerstva financí a po druhé světové válce budovy převzal podnik Tesla pro svou elektrotechnickou výrobu. Dnes najdeme v opravených budovách byty, domov pro seniory, hotel, kanceláře a související služby. Naproti stojí výstavní dům s přilehlým výrobním traktem, který pro Richarda Weissensteina navrhl v roce 1909 architekt Arthur Corazza, a hned vedle výrazná nárožní továrna na vlněné zboží firmy Augustin Krebs a syn z let 1883–1894. Podobně do charakteru Havlíčkovy ulice zasahuje působivá modernistická továrna na obuv, kterou pro Moritze Altstadta a Antona Čapka vyprojektoval v roce 1912 architekt Ernst Epstein.
Původní charakter industriální architektury nalezneme i v areálu družstevní továrny na výrobu lněných motouzů v Polenské ulici, do které ve 20. letech 20. století přestěhovala vídeňská firma Rudolfa Schmidta výrobu pilníků. Ty se zde vyrábí doposud. Stezka končí v nedalekém areálu přádelny Franze Wenzelidese, kterou roku 1888 koupil, adaptoval a o šest let později rozšířil pro kožedělnou výrobu třebíčský podnikatel Wilhelm Budischowsky. Po druhé světové válce ji stejně jako areál Kernovy textilky ve Starých Horách, kde industriální procházka začíná, převzal národní podnik Motorpal, a to pro výrobu palivových čerpadel do vznětových motorů. V této činnosti se tu pokračuje i dnes.
JZ
