Pod rakouskou orlicí – rozvoj města od druhé poloviny 19. století do roku 1918

 

Zrušení jihlavské pevnosti a následné boření bastionové fortifikace od roku 1783 vyvolalo pozvolné rozšiřování předměstské zástavby. Malý tlak na rozšiřování města byl patrně způsoben zejména hospodářským útlumem, vyvrcholeným hlubokou krizí soukenictví ve druhé třetině 19. století. Pozvolný ekonomický rozjezd od druhé poloviny 19. století zajistil opožděný příchod průmyslového podnikání. Bohatou podnikatelskou vrstvu i městské zastupitelstvo až do roku 1918 v drtivé většině tvořilo jihlavské německy mluvící obyvatelstvo, mnohdy židovské víry, což bezesporu mělo vliv také na zadávání významných stavebních zakázek německým projektantům a stavitelům.

Teprve až zboření všech zbývajících městských bran v letech 1845 až 1849 přineslo zásadní impuls ke stavebnímu rozšiřování za hranicemi starého města. Středověké hradby byly současně probourány v Benešově ulici, která se tak plynule napojila na ulici Žižkovu, díky čemuž byla zachována západní brána Matky Boží. Proražení hradeb v Husově ulici, která příčně propojovala celou severní stranu vnitřního města, umožňovalo od roku 1868 výhodné napojení dosud téměř nezastavěné severozápadní lokality. Předměstí se velmi zvolna začínalo formovat ve třech hlavních směrech – severně, severozápadně a západně od hradeb, v čemž hrál nemalou roli příznivý terén a důležité procházející silnice. Severní předměstí se jmenovalo Špitálské dle umístění lazaretu a pozdější nemocnice, západní Matiční, neboli Panenské, a jižní neslo název Brtnické podle sousední obce. V údolí kolem říčky Jihlávky na východní straně byl ponechán prostor pro lesopark, nazývaný Heulos.

V návaznosti na zavedení Česko-moravské transverzální dráhy v roce 1886 vznikla nejenom budova městského nádraží a skupina viaduktů přes Jánské údolí na severním okraji města, ale také první regulační plán moderního města. Jeho stěžejním motivem se stalo vytvoření severojižní osy - dnes třídy Legionářů. V roce 1891 se pro tento účel přistoupilo k proražení hradeb v Palackého ulici. Osu podle plánu kolmo proťala ulice Tolstého, která byla vedena na další nově regulovanou část - Josefské náměstí (dnes náměstí Svobody). V rámci počínající urbanistické koncepce navázal v roce 1891 na tuto část nově založený park s kostelem svatého Ducha na místě bývalého hřbitova. Hlavní městský hřbitov byl přemístěn na západní okraj města nedaleko nově založeného židovského hřbitova. Kompletní regulační plán celého města si radní nechali zhotovit už v roce 1896 od liberecké firmy Bechmann a Strádal. Kolem městských hradeb navrhoval ponechat volný pás zeleně na místě někdejšího opevnění. Volné parkové zóny nakonec vznikly pouze lokálně na severní a západní straně, i tak ovšem šlo o pokrokovou myšlenku, jak ji vidíme aplikovanou například v Olomouci nebo v Brně.

Na třídě Legionářů řízeně vzniklo pohledově dominantní křížení pěti ulic s reprezentativními budovami, které charakterizovaly nárožní válcové věžičky - rondely. Jako první zde vyrostla víceúčelová budova školy s městským muzeem a knihovnou od vídeňských architektů Heinricha Clause a Moritze Hinträgera. Od roku 1890 ji v ulici Jana Masaryka doplňovala sousedící budova gymnázia od Josefa Karáska. Ve stejné době vznikala opodál v Tolstého ulici monumentální stavba Justičního paláce, jejímž zpracováním byli pověřeni jihlavští stavitelé pod dohledem vrchního inženýra ministerstva vnitra Friedricha Geilhofera. Její neobarokní plášť připomíná státní vídeňské budovy z téže doby. Proluku mezi Langovým domem a muzejní částí německé chlapecké školy v roce 1908 vyplnila dívčí měšťanská škola. Projekt stavby, čerpající inspiraci ze severské neorenesance, zhotovil jihlavský stavitel Kajetán Malnati. Neorenesance se uplatnila i na fasádě další školní stavby od stejného autora - dívčího lycea v Křížové ulici, dokončeného roku 1910. Touto novostavbou byla ukončena intenzívní výstavba školních budov, situovaných na Špitálském předměstí. Z dalších významných veřejných budov lze uvést i židovskou synagogu, vybudovanou mezi lety 1862–1863 v dnešní Benešově ulici podle projektu stavitele Eduarda Rathauského, která ovšem již roku 1939 neušla nacistickému ničení. S počátkem provozu městské elektrické dráhy od roku 1909, která vedla od hlavního vlakového nádraží do centra na náměstí, souvisel vznik městské elektrárny v Havlíčkově ulici a secesního mostu U Jánů od Josefa Melana a Konrada Klugeho.

JL

Audioprůvodce

Objekty na stezce