Kino Dukla

   

Pro nové kino Reform byl vytyčen prostor v místech bývalého hradebního valu v linii ulice Jana Masaryka (dříve ulice Na Valech) v blízkosti zachovaného středověkého opevnění. Ještě na přelomu 19. a 20. století zde byl stavebním úřadem rezervovaný rozlehlý prostor pro stavbu Německého domu, na jehož vznik měl zajistit finanční prostředky stejnojmenný spolek, založený již roku 1871. Projekt se však nakonec nezdařilo zrealizovat. V červnu roku 1914 požádal spolek na podporu pečovatelského ústavu pro děti a mládež (Verein Wohlfahrtsanstalt „Kinderschutz und Jungendfürsorge“) se souhlasem spolku Německý dům o povolení ke stavbě kina-divadla na městském pozemku, a to podle plánů od vídeňského architekta Clemense M. Kattnera. Stavebním provedením byl pověřen jihlavský stavitel Ignaz Lang. Provoz kino zahájilo 1. května 1915 válečným dramatem Bratrství ve zbrani aneb Vojenská čest. Sál kina sloužil od počátku pro projekce i veřejné přednášky. Od roku 1930 se zde promítaly zvukové filmy. Po roce 1945 se název kina změnil na Stalingrad a od roku 1962 nese název Dukla.

Kattner se v předválečné době prosadil s návrhy evangelických kostelů v Rakousku i na Moravě. Pro Jihlavu navrhl stavbu, jejíž pojetí se pohybovalo na pomezí doznívajícího historismu a modernějšího postsecesního „stylu domoviny“. Charakterizují ji vysoké polovalbové střechy, které vrcholí mohutnou zvonově zakončenou střechou. Hlavní vstup a dva postranní vchody do vestibulu Kattner orientoval na sever do ulice a do zadního či jižního průčelí umístil další tři vedlejší východy ze sálu. Ze západní strany byl prolomen vstup na galerii s lóžemi. Fasádu člení jemné lizénové rámování. Sál uvnitř pojal téměř pět set diváků. Pod podiem byl vyhrazen prostor pro orchestr, který zajišťoval němým filmům ozvučení. Nechyběl ani řečnický pult. Zadní hlediště zaujímaly mírně vyvýšené divácké lóže, nad nimi v patře se nalézala promítárna, přístupná bočním samostatným schodištěm. Ve vstupním vestibulu byl kromě toalet, kasy a kanceláře vedoucího kina umístěn také malý bufet a šatna. Ve sklepě se nacházela kotelna pro centrální vytápění, celé kino bylo elektrifikováno. Prostor sloužil nejenom kinematografickému promítání, ale i přednáškám a veřejným diskuzím. Například před druhou světovou válkou zde architekt Bohuslav Fuchs veřejnosti představil nový regulační plán Jihlavy. V roce 1949 byla upravena podlaha pro lepší výhled z hlediště, které současně snížilo kapacitu přibližně o 100 míst. V roce 1976 se vstupní vestibul po bocích rozšířil o nové toalety a šatnu. Rekonstrukce v roce 2008 podle projektu z roku 2004 od jihlavského architektonického ateliéru Alfa rozdělila sál na dva menší, nazvané podle dřívějších názvů jihlavských kin, a vytvořila podkrovní vestavbu přístupnou z vestibulu ocelovým točitým schodištěm. Stavba poskytuje zázemí svému původnímu kinematografickému účelu již více než sto let a po celou dobu své existence zůstává ve vlastnictví města.

Kino Reform nebylo v Jihlavě první – již od roku 1912 stálo na dnešním Štefánikově náměstí přibližně v místech dnešní budovy družiny Masarykovy základní školy kino Elite, vystavěné podle plánů architekta Arthura Corazzy. Kino zde fungovalo do roku 1923, poté se změnilo na modlitebnu Církve československé husitské Husův sbor a na sklonku dvacátých let 20. století budova ustoupila novostavbě Masarykových jubilejních škol. Dalším kinem bylo Bio Edison na Havlíčkově ulici, v tehdy ještě samostatné obci Dřevěné Mlýny, nedaleko secesního mostu přes řeku. Navrhl je v roce 1914 jihlavský stavitel Vinzenz Zeizinger. Toto kino ukončilo provoz v roce 1946 a v roce v roce 1961 byla zbourána zadní část, kde byl kinosál, na přední část došlo v roce 1975. Od roku 1929 probíhaly projekce v Legiodomě na Fritzově ulici v kině Adria (později Praha, Oko, Vysočina), od roku 1935 i v prostorách nové sokolovny na Tolstého ulici v kině Stadion (později Viktoria, Svět, Panorama, Sokol). Menší kino Mír se nacházelo od roku 1950 v hostinci v Sokolovské ulici 128 na Bedřichově (hotel Gastahus zum Nordpol – U Severní točny). Příležitostně se promítalo také v Domě kultury a odborů a v amfiteátru lesoparku Heulos. Od roku 2009 se nacházejí kinosály také ve vrchním patře obchodního centra City Park na Hradební 1.

JL

Literatura a ostatní zdroje 
Audioprůvodce

Další objekty na stezce