Česká eskomptní banka

   

Nová budova pro jihlavskou pobočku České eskomptní banky a úvěrního ústavu, která dosud sídlila na adrese Křížová 20, vznikla na místě zbořeného Salomonova domu. Ustoupení od uliční čáry v Komenského ulici a otevřenou soustavu stavby určila městská rada. Znamenalo to vystavět objekt na nepravidelné ploše, napojit ho na stávající blokovou zástavbu směrem k centru, ale ze severní strany ponechat volný prostor, který by navázal na plánovanou výstavbu v dnešní ulici Jana Masaryka (dříve Na Valech) s již stojící stavbou kina Dukla. V meziválečném období se zde rozprostíral tenisový kurt S. K. Rapid, obehnaný ohradní zdí. Na hranici pozemků se dodnes nachází část staré zdi městského opevnění. V době meziválečné definitivně skomíral záměr německého spolku Německý dům na vybudování reprezentativního sídla kulturního dění v Jihlavě podle návrhu Karla Wagnera, který byl spřádán od roku 1870 na místech zasypaného valu. Dnes je zde volný prostor s parkovou úpravou.

K návrhu budovy banky pražská bankovní centrála přizvala pražskou architektonickou kancelář Karla Jarayho, který proslul jako projektant odvážných železobetonových konstrukcí a od roku 1902 působil na německé technice v Praze (od roku 1908 jako profesor). Zkušenosti s bankovními stavbami mohl načerpat už dříve při spolupráci na pražském paláci Vídeňského bankovního spolku. Díky Jarayovým dobrým osobním vztahům s některými řediteli bank jeho kancelář získala v průběhu dvacátých let zakázky na návrhy několika poboček a centrály České eskomptní banky (Ostrava, Šumperk, Ústí nad Labem, Praha). Rudolf Hildebrand s Karlem Jarayem úzce spolupracoval nejprve ve školním ateliéru jako jeho osobní asistent, později zastával i místo vedoucího v Jarayově soukromé kanceláři. Oba německy mluvící kolegové byli židovského původu. Hildebrand převážnou část svého tvůrčího období strávil v Praze. Autorský tým navrhl pro jihlavský ústav novoklasicistní stavbu, reprezentující bezpečí a stálost této bankovní instituce v nové republice. Ve dvacátých letech se v duchu tohoto požadavku vyvinul výrazný styl, který čerpal z wagnerovské moderny a nejlépe se uplatňoval ve stavebních objednávkách státních institucí. Novoklasicismus tehdy část klientely upoutával svou monumentalitou, kterou umocňovalo užití antikizujících motivů, obklady z kamene i nadsazené měřítko. Klasické prvky se však kladly k sobě novým moderním způsobem a v Jarayově pojetí jihlavské banky se tak propojily formy klasicismu a purismu.

Stavební provedení připadlo firmě Pittel & Brausewetter z Brna. Kolaudace hrubé stavby proběhla již začátkem roku 1927, celá byla dokončena v témž roce. V nové budově se kromě kanceláří a zařízení banky nacházel také byt ředitele banky. V padesátých letech vznikly v horním patře byty pro nájemníky.

V místě hradebního okruhu vznikla po roce 1996 nová přístavba pro rozšíření kapacit banky podle projektu architektonického ateliéru Penta Jihlava pod vedením architekta Jana Remsy. Stavba měřítkem navázala na stávající budovu a současně se citlivě začlenila do parkové úpravy prostranství systémem teras a odstupňováním hmoty. Hmotu čtyřpodlažní nepodsklepené přístavby architekti od stávající budovy odsadili a napojili ji na ni proskleným atriem s panoramatickým výtahem a schodištěm. Zejména svým charakteristickým řešením fasády představuje tato přístavba zdařilou ukázku postmoderní architektury devadesátých let.

JL

Literatura a ostatní zdroje 
Audioprůvodce

Další objekty na stezce