Budova německého gymnázia vznikla v ulici Jana Masaryka v letech 1889–1890, záhy po dostavění vedlejší chlapecké měšťanky, na kterou výškově i stylově navázala. Navrhl ji brněnský architekt Josef Karásek a stavbu realizovali místní stavitelé Franz a Ignaz Langovi ve spolupráci s Karlem Tebichem a Laurenzem Schrammelem. Hlavní průčelí dvoupatrové stavby se obrací do ulice Jana Masaryka, boční do Tyršovy. Přízemí obou fasád člení bosáž, patra pak rustika a okna „piana nobile“ završují trojúhelné suprafenestry. Střední rizalit s hlavním vstupem do budovy, jehož patra zdobí pilastry vysokého řádu, je stejně jako vstupní část vedlejší chlapecké školy završen atikovým štítem. Novorenesanční tvarosloví neodpovídá jen starší budově chlapecké měšťanky, ale i mnohým dalším školám stavěným na konci 19. století po celé monarchii.
Hlavní křídlo má dvoutraktovou dispozici, takže do jednotlivých tříd lze vstoupit z dlouhé chodby, osvětlené původně přímým světlem ze dvora. V krátkém křídle v Tyršově ulici, které má samostatný boční vchod, se dříve nacházela žákovská knihovna, byt školníka a v patrech kreslírny. Do dvorního křídla navazujícího kolmo na osu hlavního vstupu Josef Karásek navrhl poměrně malou tělocvičnu.
Německé gymnázium bylo slavnostně otevřeno 8. 9. 1890 a fungovalo zde téměř třicet let – v roce 1919 jej nahradilo české reformní gymnázium. Jeho zástupci na počátku 40. let plánovali přestavbu školy, v rámci které se měla zastavět proluka mezi stávající budovou a vedlejším obytným domem v Tyršově ulici. V nově vzniklých prostorách by se nacházely další učebny i kabinety a zejména se měla rozšířit tělocvična, která už patrně rozměrově nedostačovala. Uprostřed druhé světové války se však ze zřejmých důvodů přístavbu realizovat nepodařilo. Až v roce 1946 prošla tělocvična rekonstrukcí a k dalším drobným úpravám zde došlo v 60. letech, kdy byly zřízeny dílny. V 70. nebo snad v 80. letech se ve dvoře ocitl architektonicky fádní čtyřpodlažní pavilon s dalšími učebnami, propojený krčkem s historizující Karáskovou budovou. Myšlenka zastavění proluky a rozšíření tělocvičny nabyla znovu pevných obrysů až v následující dekádě.
Dostavbu tělocvičny, která zcela nahradila tělocvičnu původní, navrhl roku 1993 architekt Jaromír Homolka z tehdy nově vzniklého ateliéru Penta. Vyplnil jí prostor mezi historickou budovou, pavilonem z 80. let a Tyršovou ulicí, do které se stavba obrací fasádou se segmentovým portikem a kruhovým okénkem v posledním patře. Fasádu samotné tělocvičny, uzavřené ve dvoře, pak člení tvarově atypická okna. Hra asymetrie se symetrií, stejně jako hra materiálů i tvarů patří k důvodům, pro které lze tuto stavbu nazvat postmoderní.
TŠ