Dívčí lyceum

   

Škola v Křížové ulici vznikla na místě starší stavby, kterou již od roku 1891 vlastnila jihlavská spořitelna (Sparkassa Iglau). Ta se v roce 1908 rozhodla, že dům kompletně přestaví ke školským účelům. Nedatované plány stavby z jihlavského okresního archivu, které vznikly pravděpodobně v roce 1908 nebo 1909, nesou podpisy dvou význačných jihlavských stavitelů – Kajetána Malnatiho, který byl v době výstavby školy městským stavitelem, a Vincenze Zeizingera. Lze předpokládat, že základní projekt školy vytvořil městský stavitel Malnati a že Vincenz Zeizinger, který je uveden jako Bauführer, se ujal provedení stavby. Stavební povolení spořitelna získala roku 1909 a v únoru 1910 bylo německé dívčí lyceum v Křížové 33 slavnostně otevřeno. Touto novostavbou skončila intenzivní výstavba školních budov, která na Špitálském předměstí probíhala od konce 19. století.

Hlavní dvanáctiosé průčelí dvoupatrové stavby je komponováno symetricky. Přízemí, které je od patra odděleno výraznou římsou, zdobí bosáž a přes obě patra se pak táhnou velmi zjednodušené pilastry vysokého řádu. Mírně předstupující střední rizalit je zakončen štítem s oválným okénkem, po jehož stranách se původně nacházela zdobná balustráda. Okna v prvním patře mají po vzoru barokních paláců výrazné suprafenestry, které doplňují štukové ornamenty. Štuk se uplatňuje na celé fasádě v podobě festonů, dekorativních meandrů či rozvilinových ornamentů zdobících portál. Všechny tyto prvky jasně dokazují architektovu inspiraci městskými paláci z počátku 18. století a budovu je tak možné označit jako novobarokní.

Ústředním prostorem školy je schodišťová hala, kolem které byly komponovány jednotlivé učebny, a to s okny buď do ulice, nebo do dvora. V přízemí se kromě učeben nacházel také krám, ve kterém ve dvacátých a třicátých letech provozoval papírnictví a prodejnu školních potřeb obchodník Karl Wohlrab. Od roku 1931 zde namísto německého dívčího lycea sídlila česká obchodní škola. Se svými deseti učebnami nebyla nijak velká, a proto byly už v březnu roku 1937 vypracovány dva návrhy na její rozšíření směrem do dvora, kde měly vzniknout další učebny a tělocvična, kterou škola nedisponovala. Další nové prostory měla poskytnout přístavba na místě hasičského skladiště jižně od školy. Je možné, že tyto nepodepsané plány nechalo připravit město Jihlava, které v roce 1938 budovu od spořitelny odkoupilo. Přístavba však realizována nebyla. Mezi lety 1940–1945 se zde neučilo a někdejší dívčí lyceum sloužilo jako německý žákovský domov, kde byla bezplatně ubytovaná nezaopatřená mládež i ženy s dětmi.

Myšlenka přístavby se vrátila v první polovině padesátých let, kdy už v budově sídlila střední škola. Byla pro ni zvolena už dříve uvažovaná parcela někdejšího hasičského skladiště mezi stávající novobarokní školou a budovou národní školy čp. 1366. V přízemí nové hmoty vznikla dlouho chybějící tělocvična, ve dvou patrech nad ní další učebny. Do budovy národní školy byly umístěny šatny a umývárny náležící k tělocvičně a v úrovni prvního patra byly obě školy propojeny. Projekt přístavby, který vypracovali architekti z jihlavského pracoviště Stavoprojektu, schválila rada jihlavského MNV v roce 1954. Nová hmota svým měřítkem navazuje na stávající budovu, ve stejné rovině jsou i římsy a okna. Její jednoduchá fasáda zároveň deklaruje, že jde o pozdější přístavbu. Je tak příkladem památkářské architektury, která se snaží maximálně respektovat starší stavbu.

Na počátku šedesátých let bylo bývalé dívčí lyceum rekonstruováno. To už zde fungovala základní devítiletá škola, která se ve všech třech propojených budovách nachází i dnes.

Literatura a ostatní zdroje 

Další objekty na stezce