Kaple sv. Karla Boromejského

   

 

Vznik kaple Božského Srdce Páně se úzce spojil s působením kongregace řádu Milosrdných sester svatého Karla Boromejského v Jihlavě. První tři sestry přišly do Jihlavy 29. listopadu 1883 na žádost spolku pro katolický sirotčinec, ustanoveného v roce 1873. Sehnat finanční prostředky a pronajmout dům v Řeznické ulici (dnešní Havířská) pro účely péče a výchovy jihlavských sirotků se podařilo ještě v roce 1883. Dle archivu kongregace zde nalezlo zaopatření 10 sirotků. Prostory však kapacitně nedostačovaly a sestry vyvíjely iniciativu v získání nových prostor.

Během podzimu roku 1885 se kongregaci řádu podařilo zakoupit dům čp. 118 v Křížové ulici. Stěhování proběhlo v březnu 1886 a slavnostní vysvěcení 8. dubna 1886. Koupí domu za vlastní prostředky kongregace se zásadně změnil vztah vůči spolku. Spolek předal péči o sirotky plně do kompetence řádu a poukázal roční odkaz 110 zlatých na jednoho sirotka. Ve stejné době koupilo město sousedící dům čp. 33 (zbourán v sedmdesátých letech 20. století), ke kterému se vztahovala takzvaná Höckova nadace. Dům byl propojen se sirotčincem. V roce 1891 zakoupila kongregace další dva domy v ulici U Kasáren čp. 116 a 117.

Celý komplex sirotčince definitivně uzavřela výstavba nového víceúčelového objektu s kaplí v letech 1903 až 1904. Dosavadní kaple v jedné z místností domu čp. 118 nedostačovala a také citelně scházel vnitřní prostor pro společenskou aktivitu dětí. Projekt na zpracování novostavby sestry svěřily jihlavskému městskému staviteli Karlu Wagnerovi. Samotný návrh stavby prošel zajímavým vývojem. Původně měla mít budova nízkou jehlancovou střechu a věž sanktusníku širší objem s nízkým osmibokým zastřešením. Návrh ale sestry nepřijaly a Karl Wagner zpracoval nový 7. a 10. září 1903. Výstavba započala ještě v průběhu podzimu 1903, vedl ji M. Kriegsmann. Kaple byla vysvěcena 3. listopadu 1904 a zasvěcena Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Podle listu Mährische Grenzböte se slavnosti v zahradě katolického sirotčince účastnila řada významných osobností, například jihlavský starosta Vinzenz Inderka, představená konventu Theonilla Meindlová či konsistorní rada páter Ignác Beckert, který pronesl projev a sloužil mši svatou.

Architekt Wagner objekt pojal v novorománském slohu s prvky beuronské umělecké školy. Na západní straně ho propojuje hrázděný spojovací krček s budovou čp. 118 v Křížové ulici, na jihovýchodě pak další spojovací krček míří k domům čp. 116 a 117 v ulici U Kasáren. Výraznou dominantu tvoří na východní straně kaple štíhlý osmiboký sanktusník zakončený jehlancovou střechou. Tam byl umístěn zvon z roku 1904 zrekvírovaný za první světové války.

Pod úrovní oken sanktusníku ho zdobí štuková rozeta členěná reliéfem kruhu, šestilistou kružbou a šesticípou hvězdou. Takto koncipovaná rozeta dokládá vliv beuronské školy na architekturu stavby. V beuronském kánonu, definovaném jeho zakladatelem Desideriem Lenzem, kruh symbolizuje život. Šestilist uvnitř kruhu symbolizuje geometrický kánon zobrazování lidského těla a šesticípá hvězda tajemství stvoření. Desiderius Lenz čerpal inspiraci pro svůj kánon z textů Starého a Nového zákona a z hebrejské kabaly.

Výrazný vnější vliv beuronského uměleckého slohu na tvarosloví kaple dokládá i druhý stavební plán Karla Wagnera ze 7. září 1903, který původně znázornil vnitřek reliéfu jako novogotickou rozetu s osmilistou kružbou a kruhem ve středu. Pod reliéfem je kartuše s letopočtem 1903–1904 a medailonek s plastikou archanděla Michaela, oděného v antické tóze, s mečem spravedlnosti v ruce jedné a miskou vah v ruce druhé. Původní Wagnerův plán zde navrhoval segmentové okno. Fasádu člení v přízemí horizontální pásová rustika a v patrech bosáž.

Severní stranu budovy architekt komponoval jako šestiosou. Hladkou fasádu odděluje od prvního patra římsa a obloučkový vlys. Těleso kaple vyznačují v prvním patře pilastry a čtyři segmentová okna, fasádě schodišťového traktu dodává plasticitu horizontální rustika. Průčelí vrcholí nízkou atikou prolamovanou nepravidelně okénky.

V komunikačním schodišťovém traktu se dochovalo kování zábradlí s florálními motivy. Podesty schodišť kryje původní dlažba s geometrickými a vegetabilními motivy typickými pro beuronskou školu. V přízemí se nachází víceúčelový společenský sál s divadelním pódiem, které lze paravánem oddělit. Kapli architekt umístil do prostoru nad sálem, prostupuje přes dvě patra. V druhém patře se nachází kruchta osazená kovaným zábradlím s vegetabilními motivy.

Interiér kaple tvoří obdélná plochostropá loď se čtyřmi segmentovými okny na každé straně. Na několika místech se dochovaly původní vitráže z čirého skla s liliovými motivy. Východní stranu lodi zakončuje presbytář v podobě apsidy. V současnosti (2023) je kaple vymalovaná bílou barvou, kryjící původní malby pojaté v duchu beuronské školy. O autorovi výkresů víme dosud pouze jméno dochované na tabulce v krovu. Je zde uveden A. Österreicher jako kreslič. Jde tedy zřejmě o autora návrhu slohového tvarosloví objektu s prvky beuronské umělecké školy.

Dle dobových fotografií se v apsidě nacházel oltář Nejsvětějšího Srdce Krista, s Kristovou sochou v gestu rozpažení. Vítězný oblouk lemoval latinský citát z Matoušova evangelia, jenž v překladu znamená: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi.“ Výmalbu autor povedl v beuronském stylu s geometrickými a florálními motivy. V obou rozích čelní zdi presbyteria byla vyobrazena dvojice andělů v antických tógách. Dodnes se dochovaly v apsidě dvě prolamované rozety s vitrážemi andělů, z nichž jeden v rukou třímá kadidelnici a druhý ciborium. Tvarosloví prostoru zvýrazňují masivní dveře s prvky novogotických kružeb. Výplň dvojice dveří do sakristie a do spojovacího traktu jihovýchodního křídla komplexu tvoří kružby, takzvané jeptišky.

27. září 1950 byly milosrdné sestry nuceně internovány v Městě Albrechtice poblíž Krnova. Současně zanikl sirotčinec a od roku 1953 sloužil jako internát zdravotní školy. Kaple se užívala jako studovna, případně jako jídelna pro studenty. Opětovně se původní funkce obrodila 3. září 2006. V kapli Božského Srdce Páně proběhl obřad vysvěcení, presbytář získal nový oltář podle návrhu architekta Martina Laštovičky. Tento nový oltář má podobu kříže ze smrkového dřeva, ze srdce kříže vystupuje symbolická zář.

Unikátní ráz dává dobře zachované kapli její spojitost s beuronskou uměleckou školou. Na Moravě další podobná stavba spojená s tímto uměleckým slohem neexistuje. Celý komplex objektu s kaplí, včetně domů v ulici Křížové a U Kasáren, od roku 2004 opět vlastní kongregace řádu Milosrdných sester svatého Karla Boromejského. Slouží jako domov mládeže pro studenty střední školy U Matky Boží školy s kapacitou 61 osob. Se školou a s kaplí Božského Srdce Páně je spjatá osobnost duchovního Bohdana Sroky (narozen 1932), zakladatele a dlouholetého ředitele školy, člena podzemní církve, hudebníka a autora knížek pro děti. Bohdan Sroka stále vysluhuje pravidelné pondělní mše v kapli. V roce 2015 se stal objekt s kaplí kulturní památkou.

MS

Literatura a ostatní zdroje 

Další objekty na stezce