Šatlava

   

Historie pěchotních kasáren v Křížové ulici v Jihlavě, v archivních pramenech označovaných jako velká kasárna, sahá až do poslední třetiny 18. století. V roce 1773 zrušil papež Klement XIV. řád Tovaryšstva Ježíšova, důsledkem čehož zanikla též jihlavská jezuitská kolej sv. Michala při kostele sv. Ignáce z Loyoly. Areál bývalé koleje a semináře převzalo vojenské velitelství. Roku 1784 ukončil císař Josef II. činnost dominikánského řádu v Jihlavě. Po spojení areálů bývalé jezuitské koleje, semináře a dominikánského kláštera zde vznikla poddůstojnická škola pro chlapce ve věku od šesti do dvanácti let, pro účely a ubytování osmého pěšího pluku.

Dochované zprávy o nejstarším uspořádání kasáren jsou velmi kusé. Ojedinělou zmínku představuje zpráva z roku 1825 o předání bývalé koleje a semináře do správy c. k. vojenského eráru. Dle zprávy v koleji žili čtyři ženatí poddůstojníci, 117 mužů, jeden markytán, nacházely se zde dvě šenkovny a tři skladiště. V semináři se nacházela kasárna pro 190 mužů, čtyři sklady, důstojnická inspekce a dvě kuchyně.

Samostatnou kapitolu kasáren tvořily vojenské šatlavy, tedy kárná vězení pro vojáky, kteří porušili vojenský řád. Jihlavská šatlava se nachází mezi budovami bývalé jezuitské koleje a semináře. Dosud se v literatuře uváděla doba vzniku šatlavy k roku 1869, avšak bez relevantně doložitelného zdroje. Ve stavebním spise jihlavského archivu je dochován plán současné budovy datovaný k roku 1895. Tuto dataci nepřímo potvrzuje plán areálu kasáren, uložený ve Vojenském ústředním archivu v Praze a datovaný k roku 1876. Plánek primárně zobrazuje domek puškaře s rozmístěním jednotlivých obytných místností. Na plánku je vyznačena též starší šatlava, která se nacházela v bočním výklenku kněžiště kostela Povýšení svatého Kříže, v prostorách dnešní sakristie. Tato šatlava je vyobrazena i na plánu z roku 1892, na kterém je patrné rozvržení objektu. Ten se skládal ze dvou velkých hromadných cel. Spojovala je chodba, po jejímž boku směrem ke kněžišti jsou vyznačeny tři další malé místnosti. K plánku však chybí písemná legenda. V prostoru vchodu do šatlavy se nacházely schody do půdních prostor.

O tři roky později, v červnu 1895, vznikl plán na novostavbu prostornější šatlavy. Plán projektoval C. a k. vojenský stavební úřad ve Vídni, signatura autora naznačuje jméno Kassal Mronel. Budova šatlavy je přízemní, obdélného půdorysu, zděná z pálených cihel. Dle stavebního plánu odpovídalo rozvržení jednotlivých cel vojenskému postavení dotyčného. Z celkového počtu čtrnácti cel bylo deset určeno pro jednoho muže, jedna pro čtyři a jedna pro šest mužů. Samostatnou celu by dostali tři poddůstojníci, svou vlastní celu měli i důstojníci. Vše podléhalo přísné subordinaci. Středem objektu vedla chodba s celami po obou stranách. Ve dvou třetinách se lomila do tvaru L směrem k východu z budovy. V šatlavě se nacházely též čtyři toalety a u vstupu schody na půdu. Střecha má sedlový tvar, okna tvar obdélný se segmentovými oblouky. Budova sloužila pro odpykání trestů vojáků ještě v osmdesátých letech 20. století. Po zrušení kasáren v letech devadesátých prošla budova privatizací a majetek bývalého klášterního a vojenského areálu získal soukromý majitel.  

Historická hodnota budovy jihlavské šatlavy spočívá především v autenticky zachovaných dispozicích interiéru. V 19. století představoval tento typ budov běžné vybavení většiny kasáren. Nicméně v současné době se kromě šatlavy jihlavské v regionu kraje Vysočina a kraje Jihomoravského podobná budova nenachází. Hodnota jihlavského objektu spočívá v autenticky dochovaných vnitřních dispozicích a rozložení jednotlivých cel, v původních dveřích, mřížích a krovech. Podává tak cenné svědectví o způsobu života ve vojenských kázeňských trestnicích z dob rakousko-uherské monarchie.

MS

Literatura a ostatní zdroje 

Další objekty na stezce