Soubor bytových domů s celkovou kapacitou 90 bytů byl vystavěn dle projektu architektů Jana Aulíka a Jakuba Fišera ve svažitém terénu jihlavského předměstí, v přímé návaznosti na starší sídliště z 50. let. Tvoří ho pět stylově sjednocených, samostatně stojících objektů s jednoduchým obdélníkovým půdorysem a šikmou střechou, kterou architekti zvolili v souladu s regulativy města a která současně reaguje na sklon parcely. Zatímco domy s čp. 4933–4936 stojí v jedné linii za sebou podél stáčející se Zátopkovy ulice, objekt čp. 4937 Aulík a Fišer umístili na protilehlou stranu její zatáčky a lehce jej tak ze zástupu bytovek vysunuli směrem k ulici Pavlově. Každou z jednotek pak opatřili vlastní příjezdovou cestou, která lemuje severní vstupní fasádu a vytváří zde mimo jiné prostor pro venkovní parkování vozidel. Jde o pětipodlažní bytové domy, integrující do sebe zpravidla čtyři byty na podlaží – výjimku tvoří přízemí, které disponuje vždy dvěma bezbariérovými byty s vlastní předzahrádkou pod okny. Atypické – vertikálně navýšené – jsou také byty umístěné pod pultovou střechu.
Všechny bytové domy architekti navrhli jako jednoduché bělostné obdélné bloky. V rovině severní, východní a západní fasády je pojali plošně a racionálně, zatímco v rovině jižní fasády pracovali s motivem představené dřevěné stěny – jakéhosi estetizujícího, rozverně přidaného a jednotlivými latěmi rytmizovaného předního plánu vlastní stavby. Z praktického hlediska jde o paraván kryjící soustavu balkonů a zajišťující soukromí i ochranu před sluncem a přehříváním stavby. Z výtvarného hlediska lze na předstěnu nahlížet jako na novou, vertikálně položenými latěmi rytmizovanou vrstvu stavby, jejíž transparentnost i estetický účin se proměňuje s úhlem pohledu, pod kterým se na stavbu díváme. Architekti tu na pozinkované ocelové profily připevnili smrkové impregnované latě, jejichž rastr, a především profily, se současně mění s výškou objektu v závislosti na míře oslunění jednotlivých pater. Takto připojená další vrstva stavby předstupuje před její hlavní hmotu a současně ji také po obou stranách přesahuje. Vzniká tak velkorysá venkovní pobytová plocha, která překračuje nejen pevný obrys stavby, ale také hranice zažitých představ o možném navýšení obytné plochy bytové jednotky.
Severní fasádu autoři doplnili o akcenty tmavého dubového dřeva, tentokrát však v ploše, v podobě bezesparého obkladu a pouze v rovině parteru. Po celé délce vstupního průčelí navíc probíhá markýza opatřená dřevěným podhledem, která kryje vchodové dveře i vjezd do čtyř garáží. V úrovni parteru současně architekti použili typograficky zpracovaný informační systém, který od sebe za použití barev, písmen a čísel odlišuje jednotlivé domy celého obytného souboru a současně označuje vjezdy do garáží. Tento informační systém, včetně jeho výrazné barevnosti, Aulík a Fišer použili i ve vnitřních prostorách každého z objektů (například v rovině vstupní stěny se schránkami, u označení hydrantů nebo elektroskříní). Severní průčelí navíc, stejně jako průčelí východní a západní, prorážejí obdélníková okna vertikální i horizontální orientace, která propojují pásy šedé omítky vytvářející dojem pásových oken. Pod ústí svažující se střechy architekti umístili plechem obložený pás oken, který vytváří dojem jakéhosi novodobého vlysu. Především díky práci s jednoduchými architektonickými formami, s dřevěným obkladem, s motivem představené terasové hmoty a díky typografickému zpracování informačního systému lze v souboru pěti bytových domů v ulici Zátopkově sledovat paralely s o tři roky mladší jihlavskou realizací architektů Aulíka a Fišera v ulici Na Dolech (2003–2004).
AB