Fotbalový stadion FC Vysočina

   

Začátky jihlavského fotbalu lze spatřovat ve Sportovním odboru Sokola založeném 8. dubna 1910. Od Sokola dostal odbor do vínku inventář v hodnotě asi 30 korun. V roce svého založení měl asi 50 členů a prim hrál právě oddíl fotbalu. Po světových válkách v Jihlavě významněji vynikl sportovní kroužek závodního klubu PAL Jihlava, založený v prosinci roku 1948 v závodní jídelně ve Starých Horách. Tato organizace, Závodní sokolská jednota, neměla pro své sporty přístřeší, a tak její fotbalisté, stolní tenisté, cyklisté, šachisté či kuželkáři využívali každý dostupný prostor. Nejhůře na tom byla kopaná. Padlo proto rozhodnutí postavit fotbalové hřiště s atletickou a cyklistickou dráhou. Velké fotbalové stadiony se dnes ve světě často odsouvají na okraj měst, kde mají dostatek prostoru, aby dokázaly vstřebat nárazové nápory diváků a jejich aut, a kde také absence kontextu architektům dovoluje dát těmto svatostánkům novodobých rituálů nápadnou ikonickou podobu. Jihlavský stadion vznikl na zelené louce a v dobré docházkové vzdálenosti od vznikajícího Sídliště I.

Nejvhodnější místo pro stavbu nalezli sportovci na pozemcích Československých státních statků v Rančířově, při silnici z Jihlavy do Starých Hor. Žádost o přidělení parcel podali 1. června 1950. Už od 10. září zde buldozer přesouval asi tři tisíce krychlových metrů zeminy, než okresní národní výbor práci zakázal, protože narazil na potrubí dálkového naftovodu. Jihlavský Stavoprojekt poté zpracoval plány sportovního střediska a brigádníci z řad Závodní sokolské jednoty zatím stěhovali třicet tisíc krychlových metrů zeminy bagry i kolečky. Zastavovací situaci vypracoval Oldřich Plhoň pod vedoucím Krátkým a v listopadu 1952 projekt schválil jednotný národní výbor. Když se pak v části pozemku vyskytla skála a muselo se střílet, byl materiál využit pro drenážování a štětování celé plochy hřiště. Odolnost skály a nedostatečná mechanizace práci zpomalily; hrozilo nebezpečí, že se nestihne první krajská spartakiáda v roce 1955. Chybělo například hlediště pro asi dva tisíce sedících a ochozy pro stojící diváky. Národní podnik Motorpal a tělovýchovná jednota Spartak proto vyzvaly všechny zaměstnance Motorpalu, školní žáky i další obyvatele Jihlavy, ať pomůžou, a provizorní stavba stadionu se proto dokončila včas. Na jaře 1955 zde vystoupilo asi deset tisíc cvičenců před zraky minimálně patnácti tisíc diváků.

Podle technického projektu stavitele Aloise Vokřílka se provizorium v následujících letech měnilo ve stálou stavbu. Ke sklonku roku 1956 se dozdily základy a suterén směrem k hřišti, v září 1958 proběhla kolaudace zhruba dokončené stavby, která obsahovala šatny, umývárny, místnosti pro první pomoc, rozhlasové kabiny, místnosti pro rozhodčí, klubovny, prádelny, byt správce, sklady materiálu a hlavně ústřední topení. V roce 1960 pak následovala výstavba vstupní brány s pokladnami a toaletami pro veřejnost a vybudovalo se hřiště pro odbíjenou. Podle dobového tisku stavbu koordinoval František Roziňák, neplacenou prací brigádníků se ušetřily miliony korun. Odložilo se však zatravnění plochy fotbalového hřiště a stavba kryté tribuny. Síly se totiž napnuly na zbudování nedalekého tělovýchovného střediska s krytým plaveckým bazénem.

Po výkupech zahrádek se v roce 1972 začalo používat nedaleké tréninkové hřiště, atletická čtyřdráha se rozšířila na šestidráhu, zřídily se kryté tribuny na jihozápadě, fotbalové hřiště dostalo povrch z trávníku a zahájilo nový provoz 11. srpna 1974 přátelským utkáním s Bohemians ČKD Praha. V letech 1979–1980 doplnila areál dostavba ochozů a další kryté tribuny. Do poslední spartakiády v roce 1985 tak přibylo na tribuně 2 500 míst, z čehož bylo asi 700 k sezení a 8 000 k stání.

V roce 2002 se zmodernizovaly šatny a administrativní budova. Když klub FC Vysočina nečekaně postoupil v červnu 2005 do nejvyšší soutěže, stadion na to nebyl připraven. Klub dostal výjimku na doplnění areálu, přibýt mělo umělé osvětlení, parkoviště a čtyři tisíce míst pro sedící diváky. V létě 2005 se tribuna kompletně osázela sedačkami, ale zároveň se výrazně snížila kapacita jediné kryté tribuny. Podle prvních propočtů měla dostavba stadionu stát 60–70 milionů korun a proběhnout do jara 2006. Její součást měla tvořit větší krytá tribuna na severu a kompletní zázemí sportovců i diváků.

Tuto rekonstrukci připravil architekt František Šmédek se svou kanceláří. První etapa výstavby obsahovala stavbu tribuny pro 2 428 diváků a dvě přilehlé rohové věže se zázemím a parkovištěm pro 130 míst. Objekt nové tribuny, navržený v duchu moderní technicistní architektury, tvořila ocelová konstrukce ze žárového pozinku, zjemnělá bílým plachtovým zastřešením. Doplnily to plastové sedačky v bílé a červené barvě. Dvě rohové věže s plochou střechou, na rozích efektně zaoblené, dostaly výrazně červený plechový obklad. Ke každé rohové věži pak přiléhá ocelový stožár umělého osvětlení, další dva stojí v protilehlých rozích. Věž při Jiráskově ulici plní funkce vstupu na tribunu, sociálního zázemí pro diváky, bufetu, kancelářských prostor klubu a ubytovny pro fotbalové hráče. Druhá věž obsahuje prostor pro policii a bezpečnostní agenturu, byt správce stadionu a také byty pro hráče FC Vysočina, kteří nebydlí v Jihlavě.

Rekonstrukce stadionu oficiálně započala 21. listopadu 2005 pilotáží pro stožáry umělého osvětlení. Stavbu i hráče trápilo mrazivé počasí. Před posledním podzimním zápasem vyzvala FC Vysočina fanoušky o brigádnickou pomoc při odstraňování zmrzlých ploch na hřišti s vlastním nářadím. Zápas nakonec ligové shromáždění přeložilo na jarní termín. Do února 2006 stály uvedené stožáry a započaly výkopové práce. Kdyby se s tím nepokročilo, klub by zbytek sezóny musel nastupovat k zápasům v dalekých Drnovicích. Ale již 3. března mohlo družstvo trénovat na přírodní trávě a pod světly a 6. března se tu utkalo s pražskou Spartou. Do konce března byly hotové základy pro novou tribunu a opěrná stěna pro jednu z rohových věží. Náklady však už v tuto chvíli přesáhly 53 milionů korun.

Nové finance na dostavbu tribuny, 35 milionů korun, schválili krajští zastupitelé 28. března 2006. Následně i městské zastupitelstvo schválilo dokončení rekonstrukce. Celkové náklady se tehdy odhadovaly na 170 milionů, ve skutečnosti bylo zapotřebí ještě dalších deset milionů. V průběhu dubna se dokončila první věž a započala stavba druhé. V červnu 2006 se na staveniště dopravila ocelová konstrukce nové tribuny a započala její montáž, a to včetně krytiny z předpjaté polyesterové textilie o ploše 1 600 m². Veškeré tyto práce prováděly podniky Pozemní stavby Jihlava a Stavby silnic a železnic. Slavnostní otevření proběhlo 13. října 2006. Stín na tyto události vrhal fakt, že na konci jarní sezóny jihlavští fotbalisté sestoupili do nižší ligy.

Když se však po pěti letech vrátili do nejvyšší soutěže, proběhla v červnu 2012 rekonstrukce trávníku instalováním topného roštu v délce asi 30 km. Součástí těchto úprav v hodnotě téměř 20 milionů korun se stal i zavlažovací systém. Klub FC Vysočina pak v první lize vydržel až do roku 2018. Další etapy rekonstrukce pak samozřejmě závisejí na jeho výkonech, diváckém zájmu a finančních možnostech města Jihlavy a kraje Vysočina. Do budoucna se počítá s vybudováním tribuny za druhou brankou, aby se ochozy spojily v jeden celek a nakonec se i zastřešily. Červenobílé oblouky ze sedaček na tribunách se pak promění v celistvý tvar podle původního architektonického záměru.

FK

Literatura a ostatní zdroje 
Audioprůvodce

Další objekty na stezce