Palmovka

 

Kromě těžby stříbra a rozvinutého soukenictví bylo pro jihlavský kraj charakteristické také sklářské řemeslo. Zalesněné kopce Vysočiny poskytovaly dostatek palivového dřeva a nerostů včetně čistého křemene na výrobu a zpracování skla. První sklárny zde vznikly již na počátku 17. století, výroba vyvrcholila příchodem sklářských rodin z Rakouska a Pošumaví počátkem 18. století. Například první český křišťál, tolik oblíbený ve světě, vznikl z rukou Antona Müllera v huti v Božejově. V okolí fungovalo dalších přibližně dvanáct hutí. Po rozsáhlých polomech v roce 1740 a dostatku dřeva na topení se počet nově vzniklých hutí ještě zvýšil. Vedle sklářských hutí existovalo v kraji i velké množství brusíren skla. Záznamy hovoří až o 24 provozovnách, některé však byly opravdu malé a pracovaly jen krátce. Rozliční obchodníci odebírali z brusíren hotové broušené výrobky a dále je distribuovali. Nejčastěji to byly láhve, dózy, poháry, ale též rozličné velikosti a druhy korálků, takzvaných pateříků (z latinského pater noster) k výrobě modlitebních růženců.

Jedním ze zprostředkovatelů obchodu se sklem byl také podnikatel Berthold Palme (1879–1961), narozený v Úsobí, který vykupoval broušené sklo z těchto malých brusíren. Na produkty pak umístil svoje logo s vyobrazením palmy a dále je prodával pod svým jménem. Palmeho rodině patřila patrně i Vilémova sklárna nedaleko Vilémovských Chaloupek blízko Smrčné.

Bertold Palme hledal pro své rozšiřující se podnikání vyhovující prostory. Našel je na Brtnickém předměstí, jižně od centra města, kde si vyhlédl objekt od významného jihlavského stavitele Arthura Corazzy, mimo jiné také autora budovy spořitelny na Křížové ulici č. 1, tiskárny se secesní fasádou ve Srázné ulici č. 17 či obytné budovy na Jiráskové ulici č. 7.

Provozovnu, kterou Palme v roce 1919 zakoupil, nechal společně s vlastní obytnou vilou postavit Josef Nägele, majitel továrny na zpracování vlasů, mezi lety 1912–1913. Palme v přízemním traktu zřídil novou brusírnu skla a malírnu porcelánu. Zaměstnal brusiče skla a přijal několik nových učňů. Počet jeho zaměstnanců se nakonec pohyboval kolem sedmdesáti. Svého syna Palme poslal do světa studovat zahraniční obchod. V dílnách nově zařízené brusírny se brousil a maloval křišťál, vyráběly popelníky, květinové vázy, kalamáře, likérové sety a jiné dekorační a užitné sklo. Produkty se znakem palmy se začaly vyvážet do světa, brzy se zařadily mezi ceněné sklářské výrobky a staly se vyhledávanou trofejí sběratelů umění. Dnes lze nalézt některé z těchto výrobků například ve sbírce skla Muzea moderního umění v New Yorku a v řadách dalších sbírek.

Palme brusírnu provozoval až do roku 1941. Válka a nové poválečné poměry vše změnily. Rok po osvobození připadla brusírna národnímu podniku Sklárny Inwald, Teplice-Šanov. Poté se od roku 1949 stala součástí podniku Dobronínské sklárny. O tři roky později se provoz kompletně převedl do Dobronína a areál s vilou a bývalou brusírnou začal využívat národní podnik Jihlavan (od roku 1958 n. p. Technometra, dnes znovu Jihlavan) pro výrobu hydraulických systémů pro traktory Zetor Super a později pro letadla, v čemž pokračuje dodnes. Provozovna sloužila jako skladiště a vila chátrala. Až roku 2012 se komplexu ujal nový majitel a ve spolupráci s libereckým ateliérem Mjölk architekti zahájil proces přestavby. Vznikla velmi zdařilá rekonstrukce, která respektuje Corazzovu invenci a zároveň moderně a citlivě dává najevo svou přítomnost. Nově se tak vytvořilo zázemí pro potřeby majitelovy firmy s kancelářemi, prezenčními, výrobními a skladovacími prostory i zázemím pro relaxaci. Částečně se při tom odkryly původní konstrukce, otevřely a zrekonstruovaly půdní prostory a dřevěná vrata průjezdu nahradila velká prosklená výloha, za níž sídlí malá provozovna manželky majitele.

Do budovy se vstupuje po boční lávce. Pod ní vedla kdysi příjezdová rampa, která je nyní osázena divokými travinami. Návštěvníka uvítá přívětivá vstupní hala s klavírem a výtvarnou instalací od současného vizuálního umělce Richarda Loskota, opticky rozdělená na tři části pro potřeby recepce, setkávání a jednání, a relaxace. Schodiště s původními prvky vede z haly do patra. Zde vznikl vybouráním příček otevřený pracovní prostor s možností vstupu na venkovní krytou terasu. Zázemí tvoří přistavěná malá kuchyňka s toaletami. Přes kanceláře je možné vstoupit dalším schodištěm do podkroví.

Atraktivní interiér objektu vznikl částečně také využitím původního zařízení. Nový nábytek byl navržen na míru z prken starých dřevěných podlah, litinové sloupy, podepírající betonový strop haly, zůstaly po očištění také zachovány, prostor doplňují repasované industriální lampy, pojízdné litinové vozíky přetvořené na odkládací nábytek, vnější vstup osvětlují lampy vytvořené ze starých tlampačů podnikového rozhlasu. V budově skladiště, obnovené v roce 2019 lze nalézt původní nosnou ocelovou konstrukci i betonovou střechu. Celý prostor je po obvodu prosvětlen pásem z dutých skleněných tvarovek a hala i zázemí doplněny o repasované či originální prvky.

Celá konverze se navíc podařila ve velmi krátkém čase. Od prvního jednání o projektu po předání stavby a kolaudaci uplynulo pouhých 104 týdnů. Od vydání stavebního povolení měl tedy ateliér Mjölk architekti pouhých 12 měsíců na realizaci. V roce 2017 získal tento velmi zdařilý počin ocenění Česká cena za architekturu.

MP 

Literatura a ostatní zdroje 
Audioprůvodce

Další objekty na stezce