Vznik dnešního nového brněnského mostu předurčila už stavba moderního oblouku u starého brněnského mostu v roce 1927. Tento starý most se spojoval s mnohými dopravními komplikacemi již v období první republiky, kdy míra a důležitost autodopravy ještě nebyla tak výrazná jako v letech poválečných. Upozorňoval na to dobový tisk. Profil silnice, klesající a stoupající, zde spolu s prudkou zatáčkou tvořily nebezpečné místo. Na konci dubna 1953 se silničáři vyjádřili v technické zprávě ke kritickém stavu mostu a začali se zabývat přípravou nové stavby.
Tak velký projekt samozřejmě ovlivnil své okolí. Rušily se blízké zahrady, louky a pastviny, zanikaly i domy, například ve Ztracené, Boční nebo Křižíkově ulici. Stavba nového mostu se dotkla Dřevěných mlýnů, Brtnického předměstí i vnitřního města. Celkový počet zabraných ploch pro výkup činil podle dostupné dokumentace 17 položek. Lidem, kterých se stavba dotkla, nabízely správní orgány možnost přestěhování, a to do 24 připravených náhradních bytových jednotek. Projekt nepočítal pouze s mostem, ale i s přeložkou státní silnice o délce přes jeden kilometr. Státní silnice neprocházela přímo ulicemi, a proto umožnila jet rychlostí až 80 kilometrů v hodině.
Deník Rudé právo z roku 1956 popisuje další parametry mostu. Nový most byl podle něho přes 200 metrů dlouhý, celková šířka mezi zábradlími činila 14,5 metru, z toho 10 metrů zabírala dlážděná vozovka a zbytek chodníky. Spodní stavba mostu započala v roce 1953, v létě 1954 byla hotová. Na stavbu se použilo velké množství materiálu: přes dva tisíce kubíků betonových základů, 1886 krychlových metrů betonu krajních opěr a křídel, 620 krychlových metrů železobetonu pro pilíře. Spodní stavba spotřebovala 59 tun oceli, nosná konstrukce si vyžádala 1260 krychlových metrů betonu prefabrikátů, 265 krychlových metrů železobetonu na chodníkové konzoly, nosná konstrukce obnášela 248 tun oceli. Trámy nosné konstrukce vyrobil národní podnik Montostav v Liticích nad Orlicí, do Jihlavy se dopravovaly po železnici. Prefabrikáty se pak překládaly z vagonů na speciální podvozky pro dopravu na staveniště. Kompletní most byl hotov k roku 1956. Konečná délka činila 198 metrů, výška téměř 19 metrů.
Projekt měl na starosti znojemský stavební inženýr Oldřich Hurych, rodák z Telče, mostař, který žil v letech 1907–1990. Stavbyvedoucí a stavitel mostu se jmenoval Štolba. Inženýr Hurych patřil k průkopníkům používání předpjatého betonu v mostním stavitelství. Kromě nového brněnského mostu navrhl Hurych v Jihlavě i znojemský most, dokončený v roce 1952.
Nový brněnský most se stal opravdovou dominantou Jihlavy. Z estetických důvodů nedostal vodorovný průběh, ale stoupá do kopce. Fascinoval prý i návštěvu ze Sovětského svazu, inženýry Fišera, Konovalova a Volkova. Jak to zaznamenalo Rudé právo, stavba v nich zanechala „silný dojem svou velikostí, odvahou inženýrské myšlenky a vysokou kvalitou prováděné práce“. Inženýr Konovalov se prý ptal, kolik na stavbě pracuje lidí, a nemohl uvěřit, že to bylo jen třicet pracovníků.
Roku 1998 prošel most první a v roce 2018 druhou opravou. Hlavním investorem tu byl kraj Vysočina, město Jihlava se podílelo na rekonstrukci šesti miliony korun. Most prošel sanací všech nosných pilířů, vylepšilo se jeho odvodnění, vyčistily se duté části předpjatých nosníků, zkontrolovala předpínací lana. Most dnes představuje významnou dopravní spojnici směrem na Brno, na jihlavská sídliště Demlova, Kalvárie, Březinova, Hruškové Dvory či na městskou část Helenín. Stejně tak je podstatný pro městkou hromadnou dopravu, protože dnes přes něj přejíždějí linky 2, 12, C a B.
FV
