Sídliště III představuje v kontextu jihlavské sídlištní výstavby spíše méně známou realizaci, jež současně není po stránce urbanisticko-architektonické považována za příliš významnou (v porovnání se sídlišti I, II a Březinovými Sady). V pořadí třetí jihlavské sídliště se nachází na jihozápadním okraji města v mírném svahu. Vymezeno je na severu ulicí Žižkovou, na východě ulicemi Mahenovou a Bratří Čapků, kde se prolíná se starší zástavbou, a na západě přiléhá k ústřednímu hřbitovu. Z původního plánu zástavby území rodinnými dvojdomy zde vznikly tři, které pak projektanti museli do sídlištního okrsku včlenit.
Projekt zadal Okresní národní výbor v Jihlavě jihlavskému Stavoprojektu, jehož ateliér vedl architekt Jan Řídký. Pod plány, které vznikaly roku 1963, je jako vedoucí projektant a autor sídliště podepsán architekt Zdeněk Petrů. Ten měl na starosti projekty obytných objektů a občanské vybavenosti. Podrobný územní plán vypracoval architekt Jiří Jirmus a průvodní projekt sadových úprav architekt Jiří Herzán. Zapojení sídliště do sítě zeleně se stalo velmi důležitým aspektem celkové kompozice. Díky minimálním zásahům do terénu měla zeleň přirozeně prostupovat do nezastavěných ploch sídliště a volně navazovat na sousední zelenou plochu hřbitova. Samotná výstavba sídliště s veškerými svými funkcemi probíhala v letech 1963–1968.
V panelovém sídlišti bylo pro výstavbu obytných domů využito montážního typu B 60, který vznikl jako brněnská varianta typu G 57. Architekt Petrů měl však v tomto směru poměrně omezené možnosti výběru typu panelového domu. Například původně zamýšlené bodové výškové domy nemohly být v Jihlavě použity, neboť jejich výroba byla povolena pouze pro Brno. V projektu tak bylo možno navrhnout pouze řadové schodišťové domy v různém počtu sekcí, ale jen ve dvou výškových variantách – čtyřpatrových a osmipatrových. Do okrsku tedy Petrů navrhl čtyři osmipatrové domy, převážně koncentrované v severní části, a šest čtyřpatrových domů rozprostřených od severu k jihu. Domy, situované v systému volné zástavby, jsou orientovány různorodě, odvisle od terénní situace. Celkem sídliště obsahovalo 698 bytů rozmanitých velikostí – v domech byly umístěny byty o jednom až čtyřech obytných pokojích s pracovní kuchyní, samostatnou koupelnou a toaletou.
Do samotného centra sídliště architekt Petrů umístil mateřskou školu s jeslemi. Obchodní vybavenost a služby soustředil do jednoho většího objektu s restaurací Krystal při hlavní ulici Žižkově. Dvoupodlažní bohatě prosklená budova, sestavená ze tří rozdílných hmot, pohledově tvoří podnož vysokým obytným domům. Současně obytný okrsek odděluje od rušné dopravní tepny a díky dodržení uliční linie a nízké výšce také původně tvořila spojovník sídliště se starší zástavbou. V neposlední řadě architekt do sídliště zahrnul i objekty technické obsluhy, uhelnu a kotelnu vytápějící centrálně všechny objekty. Objekty občanské vybavenosti byly konstruovány z montovaného skeletu v kombinaci se zděnou konstrukcí a prefabrikovanými stropy.
Domy sjednocovala šedá barva panelů, opatřených sypanou mramorovou drtí, a rovněž vyvážená kompozice ocelových balkonů se skleněnou výplní, jež byly orientovány ke slunnému jihu a západu. Součást architektonického zpracování obchodního střediska s restaurací Krystal tvořily interiérové a výtvarné zásahy architekta Oldřicha Plhoně, který citlivě obohatil prostor květinářství a restaurace o prostorové instalace z kovu, dřeva a skla.
Současný stav obchodního střediska neodpovídá původnímu architektonickému a hmotovému uspořádání. Objekt byl přestaven a výrazně znehodnocen dvoupodlažní nástavbou zakončenou štíty se sedlovými střechami a přístavbou se skleněným spojovacím krčkem. Panelové obytné domy postupně prošly zateplovacím procesem s různorodou barevností a ve většině případů i přeměnou hmoty balkonu v krytý pás lodžií. Celek tak působí značně nespojitě a pozbývá svých původních architektonických vztahů.
LVo