Železniční stanice Jihlava město

   

V období Rakousko-Uherské monarchie byla Vídeň a Praha propojena tzv. císařskou silnicí, která vedla přes Znojmo, Jihlavu a Německý Brod (dnes Havlíčkův Brod). Tato cesta byla vybudována v letech 1740–1750 a sloužila jako jediná možnost přepravy mezi metropolemi. S rozvojem průmyslové revoluce přestávaly možnosti pozemních komunikací dostačovat a nabízela se alternativa železničního spojení. Císařský dvůr Františka II. nebyl novinkám příliš nekloněn, a než se začalo uvažovat o železničním propojení Vídeň-Praha, které by zároveň vedlo přes Jihlavu, uplynulo několik let neúspěšných návrhů na různé varianty tras i jednání o umístění nádraží. 

Až 25. ledna 1871, již za vlády Františka Josefa I., byl zahájen provoz na trati Německý Brod–Jihlava, jako dílčího úseku trati Rakouské severozápadní dráhy (Österreichische Nordwestbahn, ÖNWB). Zároveň bylo otevřeno veřejnosti nově postavené nádraží s názvem Iglau (od roku 1888 s názvem Iglau Nordwestbahnhof, Jihlava severozápadní nádraží, dnes Jihlava hlavní nádraží), vzdálené od centra města asi 2,7 km. Trať Jihlava-Znojmo byla otevřena o tři měsíce později, a to 23. dubna 1871. Celá hlavní trať vedla z Vídně přes Znojmo, Jihlavu, Německý Brod, Čáslav, Kolín a Mladou Boleslav.

V té době se začalo jednat také o projektu Českomoravské transverzální dráhy (Böhmisch-Mährische Transversalbahn, BMTB) a jejím propojení s ÖNWB, která by měla vést přes Jihlavu a propojovat c.k. mocnářství po rovnoběžce. Jeden z prvních projektů navrhoval železniční spojení pohraničí s Bavorskem, přes Domažlice, Klatovy, Písek, Tábor, Jihlavu, Brno, Uherský Brod, přes Vlárský průsmyk a údolí Váhu do Žiliny. Jiný projekt navrhoval trasu Jihlava-Jindřichův Hradec-Třeboň-České Budějovice tak, aby navazovala na Dráhu císařovny Alžběty (Kaiserin Elisabeth-Bahn, KEB) z Českých Budějovic přes Linec do Vídně. V roce 1874 se v Jihlavě projednávala také varianta Brno-Jihlava-Jindřichův Hradec-České Budějovice-hranice s Bavorskem.

V roce 1883 schválil císař František Josef I. Zákon o stavbě transversální dráhy česko-moravské, a tím bylo vybudování Českomoravské transverzální dráhy (BMTB) povoleno. Schválená trať nakonec vedla z Jihlavy přes Kostelec, Horní Cerekev a Jindřichův Hradec do Veselí nad Lužnicí. Železnici vystavěla firma Osvald Životský-Josef Hrabě-Josef Nezdara a brněnská firma Bratři Redlichové a Berger, jež se osvědčila při obtížné realizaci tratě v Alpách.

O výstavbě stanice v Jihlavě se poprvé začalo jednat již v roce 1881. Po několika zamítnutých návrzích a debatách o umístění budovy, bylo v říjnu 1887 nádraží s názvem Stadt Iglau slavnostně předáno k užívání. Vystavěla je firma Bratři Redlichové a Berger, stejně jako spojovací trať k severozápadnímu nádraží. V roce 1910 jej zestátněné dráhy ÖNWB přejmenovaly na Iglau Stadtbahnhof (Jihlava městské nádraží) a roku 1945 změnilo název na Jihlava město.

Výpravní budova o rozměrech 34 × 11,3 m byla provedena dle unifikovaných plánů Generální inspekce drah se sídlem ve Vídni v charakteristickém slohu c.k. drážní architektury. Plány navrhl a schválil architekt Emil Eysank von Marienfels, císařský rada a vrchní inspektor státních drah. Budova byla vystavěna z režného zdiva (dnes je omítnuta). Štíty v polovalbách byly obloženy dřevem. Stavba je podsklepená, s krytým nástupištěm, kolejiště bylo situováno v oblouku trati. Od města se vcházelo předsazeným středním traktem do vstupní haly, kde se nacházela pokladna a úschovna zavazadel. Po stranách byla umístěna kancelář přednosty stanice, dále dopravní kancelář a oddělené čekárny I., II. a III. třídy. V levém bočním křídle se nacházel příruční služební sklad a úřadovna c.k. pošty. Pravý boční přístavek skrýval toalety, kuchyni s jídelnou pro zaměstnance, požární skladiště a lampárnu. První patro bylo vyhrazeno čtyřem zaměstnaneckým bytům.

V roce 1891 bylo zavedeno plynové osvětlení, elektřina byla zavedena v roce 1916. Rozšiřující se provoz nádraží i celé dráhy měl za následek přibývání vlaků i zaměstnanců. Výpravní budova byla roku 1890 navýšena na devět služebních bytů tím, že byl rozebrán krov, dodatečně přistavěno ještě jedno patro a původní krov s krytinou navráceny na místo. V témže roce bylo Generální inspekcí drah schváleno rozšíření lokomotivní rotundy na pět stání. V roce 1892 došlo k rozšíření kolejiště a výstavbě dalších pomocných budov dle plánů schválených Generální inspekcí drah. Stavební povolení pak vydalo Moravské místodržitelství.

K nádraží se přijíždělo silnicí vybudovanou firmou Johann Zischka dle projektu stavebního ředitelství Jihlava. Stanice sloužila pro přepravu osob, ale i jako nádraží nákladní. Součástí areálu bylo skladiště uhlí, vodárna napojená na městský vodovod, zaměstnanecká nocležna s byty, budova s kancelářemi celního deklaranta, nákladních manipulantů, nákladní pokladny a vozové evidence, uhelná skládka, stáčírna nafty a petroleje, lokomotivní rotunda s pěti stáními, také prádelna a chlívky s kůlnami náležející k obytným budovám pro zaměstnance.

Vlevo od přijímací budovy bylo přistavěno dřevěné, 60 m dlouhé hospodářské skladiště s kamennou rampou a nájezdy z obou stran, ke kterému vedla vlečka. Nedaleko se nacházel strážní domek a depo se segmentovou remízou se čtyřmi kolejemi, dnes již bez točny a kolejového napojení.

V sousedství hlavní budovy byl u císařské silnice vystavěn roku 1892 dům pro zaměstnance (U Městského nádraží 4, čp. 2414), který se dodnes zachoval v intaktním stavu. Frekvence odbavování nákladních vlaků se postupem času zvýšila, proto byla v roce 1904 vystavěna budova celního úřadu s bytem pro celníka. Na ni navazovalo zděné, 24 m dlouhé skladiště celního úřadu s rampami po obou stranách.

Od roku 2018 je vypracována urbanisticko-architektonická studie (autor Tomáš Rusín ze společnosti Atelier RAW) na vybudování moderního dopravního terminálu, do kterého by v budoucnu měl být areál vlakového nádraží začleněn. Nikoliv – výpravní budova bude demolována!

MP

Literatura a ostatní zdroje 
Audioprůvodce

Další objekty na stezce