Tělocvična s bazénem TJ Spartak

   

Plavecký oddíl při Tělovýchovné jednotě Spartak Jihlava vznikl v roce 1955. Již od počátků se tu stal významnou iniciační osobou plavecký organizátor a trenér Oldřich Háj, který záhy inicioval také stavbu krytého bazénu. Plán se mu podařilo prosadit a již od roku 1960 se v Jihlavě vedle fotbalového stadionu začala stavět budova tělocvičny s bazénem TJ Spartak. Slavnostní otevření dokončené novostavby se konalo 29. října 1965. Budova poskytla Jihlavanům první krytý bazén ve městě, desátý v celé republice. Svým vybavením tato kvalitně architektonicky pojatá realizace umožnila rozvoj jihlavské tradice plavecké školy na profesionální úrovni.

Územně náleží budova k okraji Sídliště I. vzniklého v padesátých letech. Projekt vznikl ještě na konci padesátých let pod vedením architekta Jana Řídkého z jihlavského Stavoprojektu, který byl podepsán také pod jinými stavbami sídlištního souboru. Stylem architektonického pojetí z něj sportovní budova ovšem zcela vybočuje. Na rozdíl od okolních domů se již řadí do „nové“ architektury let šedesátých, odkazující na mezinárodní modernismus, ale také na meziválečnou avantgardu a baťovskou funkcionalistickou tradici. Pojetím fasády i přehlednou modulací hlavních hmot návrh současně evokuje podobu jihlavské sokolovny vystavěné ve třicátých letech podle návrhu architekta Bohuslava Fuchse.

Budovu tvoří dvě základní, fasádním pojetím jasně vymezené hmoty. Její objem se dělí na vyšší hlavní trakt se sportovními sály, protažený do vertikální osy průčelí, a na obslužnou provozní část v podélné ose. Hlavní vstup do budovy akcentuje výrazný vstupní rizalit, který původně členilo velkoplošné prosklení vertikálních pásů oken, osvětlujících vnitřní hlavní schodiště. Po fasádě třípodlažní provozní části probíhal horizontální bílý rastr pásových oken s červenými kabřincovými obklady vyzdívek. Celý zadní trakt hlavní části zaujímá dvoupodlažní hala s bazénem o délce 25 metrů a s druhým menším tréninkovým bazénem. Nechyběl ani skokanský můstek pro závodníky a divácká galerie v patře. V suterénu se nacházela sauna, v horním patře tělocvična a sportovní hala. Železobetonový monolitický skelet umožnil konstrukčně prosvětlit halu s bazény pomocí celoprosklené stěny v zadní fasádě, lemované párem venkovních schodišť. V roce 1996 proběhla první z řady rekonstrukcí a oprav. V horním patře přibyla vestavba kuželny s restaurací. Pozdějšími přístavbami, výměnou oken a zateplením fasády bohužel budova částečně ztratila svoji původní čistotu hmot, elegantně rytmizované členění okenic i charakteristickou červenobílou barevnost.

JL

Literatura a ostatní zdroje 

Další objekty na stezce