Administrativní budova v Tolstého ulici, sestávající z devítipodlažního věžáku, jemu předsunutého jednopatrového křídla a krčku propojujícího budovu se stávající zástavbou, vznikla v letech 1969–1972 jako sídlo Okresního výboru Komunistické strany Československa. Navrhl ji architekt Zdeněk Gryc ze Stavoprojektu Jihlava, který se k této zakázce dostal až druhotně. První projekt na jihlavské sídlo OV KSČ vytvořil Grycův kolega Jan Sedlák, jeho návrh však městský architekt odmítl. Projektovou dokumentaci tak architekt Gryc připravil poměrně narychlo na jaře 1969 a ještě téhož roku se v proluce mezi činžovními domy a sokolovnou začalo stavět.
Právě sokolovna, navržená Bohuslavem Fuchsem ve 30. letech, byla pro architekta Gryce hlavním inspiračním zdrojem. Hmotovým rozvržením novostavby se snažil od díla svého brněnského učitele maximálně odstoupit a ponechat mu prostor. Vysoké devítipodlažní křídlo tak umístil až na východní okraj parcely a krčkem propojil s nízkým křídlem předstupujícím, do jehož patra navrhl velkou zasedací síň. Její hmotu vyzvedl masivní přiznanou skeletovou konstrukcí, díky které zůstal parter volný (byl využíván jako parkoviště). Obě křídla architekt odsunul nejen od sokolovny, ale také od uliční čáry, a vytvořil tak před vstupem do budovy malý předprostor. Toto řešení s poměrně malou zastavěnou plochou zvolil i proto, aby byl v nejvyšší možné míře uchován školní dvůr, nacházející se jižně od stavby.
Inspirace Fuchsovou sokolovnou je patrná také ve ztvárnění fasád. Architektonicky velmi jednoduchá výšková budova, členěná pravidelným rastrem oken, byla původně obložena červenohnědým keramickým obkladem, blížícím se cihlové fasádě sokolovny. Její odhalenou skeletovou konstrukci zase architekt Gryc přenesl na druhou hmotu. Strohá fasáda devítipodlažního křídla a výrazná silueta křídla nízkého spolu kontrastují a nejsou tak pouhým přepisem funkcionalistické architektury. Motiv podnože, objevující se u věžáku i technického traktu, je příznačný pro internacionální styl, v době výstavby aktuální.
Architekt Gryc navrhl i zařízení hlavních místností, jako byla vstupní hala, velká i malá zasedací síň či kancelář vedoucího tajemníka. Pro budovu vznikla řada uměleckých děl, vzhledem k jejímu poslání jde o motivy podléhající komunistické ideologii. Při nízkém křídle se dodnes dochovala abstraktní ocelová plastika Alfreda Habermanna s názvem Tři zdroje a tři součásti marxismu.
Jihlavský stranický sekretariát byl slavnostně otevřen v říjnu 1972. Šlo o jednu z prvních novostaveb tohoto typu v Československu; masivně začaly být krajské a okresní sekretariáty budovány až od poloviny let 70. a následně v 80. letech. U mnohých z nich se osvědčilo spojení sídla okresního výboru KSČ s dalšími stranickými organizacemi v jedné budově či komplexu. V jihlavském sídle původně prostory pro další organizace vyprojektovány nebyly, ale velmi záhy po jeho uvedení do provozu byl tento nedostatek napraven. Pouhých osm let po dokončení stavby se začaly připravovat plány na přístavbu Domu politické výchovy, kterých se ujal Grycův kolega z jihlavského Stavoprojektu Zdeněk Baueršíma.
Dům politické výchovy, kde kromě kanceláří a učeben vznikly také nové prostory pro samotný okresní výbor či redakci místních novin Jiskra, přiléhá ke stávajícímu objektu z jihu. Je čtyřpodlažní a tvoří jej dvě části propojené krčkem. V rámci přístavby proběhlo několik úprav i ve stávající budově, z nichž nejvýraznější je zastavění volného parteru pod velkou zasedací síní, kde vznikla nová vstupní hala pro OV KSČ i DPV. Grycova budova tak ztratila svou někdejší lehkost. Architektonický výraz přístavby, na kterou bylo použito montovaného skeletu, nijak nevybočuje z dobové produkce a původní otevřenou kompozici doplňuje poněkud nešťastně.
V polovině 90. let byla devítipodlažní budova zateplena a keramický obklad nahradily obkladačky betonové, imitující svým tvarem i barvou původní obložení. I dnes stavba stále slouží administrativě.
TŠ
