Bytové domy pro Železniční bytový fond

   

Ještě předtím, než v Jihlavě vznikla první poválečná panelová sídliště, se přistoupilo k výstavbě několika samostatných bytových domů umístěných mezi stávající zástavbu. Příkladem toho se stala dvojice bytovek pro brněnský Železniční bytový fond (ŽEBYFO), která záhy po skončení druhé světové války vznikla v prolukách v ulicích Bezručova a Jana Masaryka na Špitálském předměstí. Navrhl je architekt a v letech 1945–1946 předseda jihlavského Městského národního výboru César Grimmich (1913–1996). Projekt obou staveb vznikl roku 1947. Přestože jejich výstavba tvořila součást obnovy města ve dvouletém hospodářském plánu a měla tedy být skončena k roku 1948, obě budovy se dočkaly kolaudace až v roce 1950. Jejich výraz nicméně takzvané dvouletkové architektuře velmi přesně odpovídá.

V Bezručově ulici vznikl třípatrový dům o dvanácti bytových jednotkách. Do přízemí architekt umístil tři menší byty a „svobodárnu“, v každém z dalších tří podlaží se pak nacházely tři vícepokojové jednotky. Dům je podsklepený, do půdního prostoru Grimmich navrhl sušárnu a prádelnu. Schodiště se nachází uprostřed dispozice a v podobě vertikálního pásu luxferů se propisuje do průčelí. Tento mírně předstupující střední rizalit tvoří hlavní motiv fasády, která je poměrně strohá, členěná pravidelným rastrem oken. Přízemí dal architekt obložit kamenem, výše fasádu ztvárnil dvěma odstíny břízolitové omítky. Díky těmto detailům nejde o bezvýraznou stavbu.

V ulici Jana Masaryka (v době výstavby domu nesla název Churchillova) byl postaven o něco menší třípatrový dům o osmi třípokojových bytech. I zde architekt umístil centrální schodiště do středu dispozice, avšak při dvorní stěně, kde je lze rozeznat za velkými okny nad zadním vchodem. Uliční fasáda tak na rozdíl od domu v Bezručově ulici nemá výrazný motiv na střední ose a průčelí je mnohem více strohé. Hlavním členícím prvkem zde měly být pásy lodžií v krajních osách domu, které jsou zakreslené na Grimmichových plánech z roku 1947, ale nakonec zřejmě zrealizovány nebyly. Přízemí je opět obloženo kamenem, fasádu v patrech pokrývá jednolitá břízolitová omítka. Mezi tímto a sousedním nárožním domem čp. 1596 byla ponechána proluka, a to proto, aby dvorek, díky ostrému úhlu ulic velmi stísněný, nebyl uzavřen a protější budovy měly dostatek světla.

Ač jde o architektonicky spíše nenápadné stavby, lze bytovky ŽEBYFO ocenit jako ojedinělé jihlavské příklady dvouletkové architektury integrované do stávající zástavby.

Literatura a ostatní zdroje 
Audioprůvodce

Další objekty na stezce