Dům o zastavěné ploše 200 čtverečních metrů se nachází v desetkrát rozlehlejší svažité zahradě. Zahradu ze severu a částečně ze západu vymezuje veřejná komunikace, na jihozápadě a jihu sportoviště a školní dvůr, na východní straně zahrada s obytným domem.
Objekt se nachází v nárožní pozici při Fibichově ulici a slepé zásobovací uličce, dříve ulici Telečské. Oblast za městskými hradbami procházela v minulosti výraznými proměnami. Bývalé Panenské předměstí bylo na západ od městského jádra založeno v roce 1510. V 17. století, v době třicetileté války, byla opakovaným obléháním všechna jihlavská předměstí zničena. Tehdy také Jihlavu obehnalo předsunuté opevnění. Po zrušení pevnosti v roce 1755 se oblast postupně zastavovala. Fibichova ulice vznikla při vnější hraně zanikajícího opevnění. Zprvu nesla příznačný název Frauengraben (Panenský příkop), později Höckgasse a následně znovu Příkopy až do 30. let 20. století. Primární zástavba z doby kolem roku 1800, zachycená na starších vedutách, se dochovala na opačné straně ulice. Původní trasou v místě bývala ulice Telečská, která společně s dnešní Fibichovou ulicí vymezovala lichoběžnou plochu s rozsáhlými zahradami. Stávající plocha zahrady Inderkovy vily byla vymezena z většího celku krátce před výstavbou v roce 1924. Okolí se proměnilo zejména koncem 60. let 20. století v souvislosti s výstavbou vnitřního městského okruhu a proražením ulice Hradební, zbouráním domů v Telečské ulici a výstavbou základní školy (od 1972) a nárožní budovy Globus (1968–1974). Prostor křižovatky ulic Žižkovy, Fibichovy a Seifertovy se dříve nazýval náměstím sv. Jana.
Obdélný půdorys Inderkovy vily rozšiřují po jižní i severní straně rizality, z jižní strany pak garáž a terasa. Vila má čtyři podlaží, která se v pohledech z různých stran různě uplatňují a v plné výši se obracejí jen do zahrady. V pohledu z ní posiluje výraz přízemí široká terasa. Patro v pohledu z ulice i ze zahrady kryje přesah střechy. Hmotu domu završuje rozšířená střecha kýlovitého tvaru s valbami. Podkroví ze západní a východní strany přisvětlují vikýře ve tvaru volského oka. Hlavní vstup akcentuje rizalit vystupující nad sníženou úroveň střechy. Motiv převýšeného rizalitu se opakuje i na opačné straně domu. Západní průčelí obohacuje arkýř segmentového půdorysu. Střechu kryje režná bobrovka. Vila má omítaný plášť; plastický dekor se omezuje na nízký reliéf kolem oken a zejména v úrovni podstřešních říms. Větší uplatnění nachází v podobě nárožních pilastrů pomyslně vynášejících vysoko vyklenutou střechu. Západní průčelí dotváří mělká nika.
Dům zpřístupňují polokruhově ukončené ven otvíravé dvoukřídlé dveře s prosklenými kazetami, chráněnými rozvíjeným mřížovím. Vstupní předprostor chrání lomeně ukončená stříška vynesená zdobnými kovovými konzolami. Rozměrné šestikřídlé okno nad vstupem zdobí zevnitř mozaika. Všechna původní okna na objektu jsou špaletová. Většinou je dělí zdobný poutec a typické příčle na menší tabulky. Dveře na terasu nad garáží pocházejí pravděpodobně z roku 1932 a mají atypickou skříňovou konstrukci.
Vila je zděná, vystavěná z klasických cihel, patrně doplněných tehdy moderními dutými stěnami systému Eckert. Strop nad sklepem je betonový, ostatní dřevěné. Krov má dřevěnou lamelovou konstrukci typu Zollbau.
Ústřední prostor domu tvoří schodišťová hala, přístupná hlavními dveřmi. Schodiště je trojramenné, dřevěné, má zdobné zábradlí s vyřezávanými sloupky. Prostor schodiště je v úrovni parapetu opatřen dřevěným táflováním, schody kryje PVC. Schodiště osvětluje velké okno s barevnou mozaikou uloženou v olověných páscích. Z haly můžeme pokračovat na pravou stranu do původně obytných místností – pánského pokoje, salonu a rovně do největšího prostoru bývalé jídelny. Po levé straně se k hale pojí pokoj pro služebnou, kuchyň a spižírna. Vedle schodiště projektant umístil záchod. V patře po pravé straně nalezneme dětské pokoje, uprostřed a vlevo při zahradě ložnice, úplně vlevo pokoj pro hosty. Ve sklepě byl pokoj s kuchyní, kotelna a žehlírna. V domě se dodnes dochovaly původní povrchy i výplně. Jde o parketové podlahy a dveře rámové konstrukce, s typickým zdobným detailem na okrajích kazet. Kliky se štítky jsou novodobé, okna původní z 20. let vyjma oken s dveřmi na terasy. Původní jsou i kování a kličky. Ze zařizovacích předmětů se vlivem proměn využití mnoho nedochovalo. Půdu zpřístupňují plechové protipožární dveře, lamelový krov je původní. Garáž i prostor v jihovýchodním rohu se k vile přistavěly dodatečně. Zahradě v minulosti dominoval středový rondel se záhonem, odstraněný k roku 1947.
Rodinný dům na adrese Höckgasse (Příkopy) 2 si nechal podle plánů jihlavského stavitele Emanuela Langa pro sebe, svou ženu Margaretu a děti vystavět jihlavský lékárník Dr. PhMr. Richard Inderka v letech 1925–1926. Inderka (nar. 1881) byl synem lékárníka a starosty Jihlavy (1904–1918) Vinzenze Inderky. Průběh stavební čáry potvrdil stavební úřad v prosinci 1924. Z téže doby pocházejí také první úředně schválené návrhy domu. Patrně omylem je projektant datoval rokem 1925. Původní návrh předpokládal provedení vysoké valbové střechy. V květnu roku 1925 stavební úřad posuzoval finální výkres s úpravami. K volbě neobvyklé lamelové konstrukce, dodávané vídeňskou firmou Oikos, došlo současně se zahájením stavby. Šlo o licenčního dodavatele krovu typu Zollbau, vyvinutého inženýrem Fritzem Zollingerem v německém Merseburgu. V prostředí Jihlavy byl využit ještě jednou, o dva roky později, při výstavbě obilního sila na Chlumově ulici. Jinak se vyskytuje ojediněle, a to především v tehdy německy mluvícím prostředí Sudet, ale i v Praze nebo v Brně. Neobvyklost konstrukce dokazuje potvrzení stavebního úřadu, které doporučuje naučit domácí dělníky těmto „zvláštním pracem (…), poněvadž zdejší tesaři v těchto pracech vyškoleni nejsou“, ale i samostatný výkres opatřený statickým výpočtem.
Technickou zajímavost, která se projevila až ve finálních plánech, představuje také způsob zdění, který vedl k zúžení zamýšlených zdí o sedm centimetrů. Podle zvoleného systému Eckert bylo zdivo provedeno s dutinami. Tím se měl při zachování izolačních vlastností uspořit materiál. Šlo o v Německu vyvinutý systém licencovaný opavskou inženýrskou společností. Součástí realizace se mělo také stát zbudování chodníků a ohradních zdí, nižší zídky se sloupky a výpletem do ulice Fibichovy, kompletně zděné konstrukce do ulice Telečské. Zídka a chodníky byly realizovány jen k ulici Fibichově. Dům prošel kolaudací v červnu 1926.
V roce 1932 dům od původního majitele zakoupil jihlavský továrník Hans Seidner (nar. 1900), pocházející z rodiny židovského podnikatele Emila Seidnera, zakladatele úspěšné textilní továrny Emil Seidner a spol. Již v roce 1932 se rozhodl pro úpravy domu. Projektem pověřil jihlavského městského zednického mistra Heinricha Koutného. Seidner podle předložených plánů zamýšlel vybudovat novou garáž s příjezdem z ulice Telečské, využít její střechu jako terasu a tomu přizpůsobit i bývalý salon, jehož prostor se měl rozšířit na úkor bývalého pánského pokoje odbouráním střední příčky. Při úpravě nového vjezdu měl být dobudován i chodník a ohradní zeď. Vzhledem k současnému stavu není úplně jasné, v jakém rozsahu byla terasa k roku 1933 vybudována. V roce 1937 podává Seidner hlášení, že vadnou terasu opravil. Ohradní zeď se mu k roku 1938 dokončit nepodařilo, jelikož stavebnímu úřadu tehdy předložil projekt na její nové zřízení. 31. 3. 1938 se rodina z pobytu v domě odhlásila a přesídlila do Brna, odkud zakrátko emigrovala do Anglie a po roce 1948 do USA.
V roce 1951 Stavební podniky krajského města Jihlavy přistoupily k opravě tehdy ještě zděné ohradní zdi a zbudování vjezdových vrat z Telečské ulice. V letech 1965–1966 proběhla v režii kojeneckého ústavu oprava suterénního bytu pro topiče, byt se rozšířil pod stávající terasu. Přímý vstup ze zahrady do suterénu pod terasou vznikl až později. Současné oplocení pozemku při ulicích pochází z roku 1967.
Dům či vila se zahradou se nachází v historicky specifickém prostředí, těsně za opevněným okrajem městského jádra. Dochování rozsáhlé zahrady představuje přímou návaznost na jinak zaniklou tradici místa, sahající prokazatelně do 18. století, postupně však zcela vymizelou. Společně s pozemkem, typickým vývojem vlastnictví a různými způsoby užívání dům poskytuje hodnotné svědectví vývoje posledních 100 let při vysokém stupni dochování původních hodnotných prvků včetně uměleckořemeslného detailu. Rozměrná stavba byla s pomocí netypického tvaru střechy, vysokých rizalitů a různorodých výšek korunní římsy umně vkomponována do svažitého terénu. Kombinace kontextuálního přístupu a technické inovace, reprezentované elegantní a úspornou konstrukcí lamelového krovu a dutinkovým zdivem, je pro svou dobu a místo výjimečně výmluvná.
JN
