Vila Louise a Anny Seidnerových

   

Volně stojící novostavba rodinného sídla Louise a Anny Seidnerových vznikla na parcele v pozvolna vznikající uliční síti okolo nemocničního areálu. Louis Seidner (1870-1943) pocházel z židovské německy hovořící rodiny obchodníků a později průmyslníků. Louisův starší bratr Emil Seidner založil v roce 1897 pletařskou továrnu na punčochy a další zboží u řeky v Březinových sadech čp. 2. Od něj získal mladší Louis zkušenosti v oboru a v roce 1910 založil partnerskou firmu s Otto Adamem, ředitelem jiné pletařské továrny. Mezi společníky existovala i příbuzenská vazba, jejich manželky Anna Seidnerová (1881-1935) a Ella Gabriela Adamová byly sestry, pocházející z rodiny Pollack. V roce 1931 firma Otto Adam&Louis Seidner koupila továrnu na obuv značky Humanic na Havlíčkově ulici a zřídila zde pletárnu. I manželé Adamovi si brzy postavili vlastní vilu ve Vrchlického ulici č. 12, ovšem ve zcela odlišném stylu. Pro návrh svého nového sídla zvolili manželé Seidnerovi pražského německy hovořícího architekta Adolfa Foehra, který měl již za sebou několik významných realizací v Praze a v pohraničních oblastech. Foehr se etabloval především jako projektant bankovních budov a bytových domů pro německy mluvící movitou klientelu. Foehrova projekční kancelář v pražských Holešovicích, založená v roce 1908, patřila mezi největší v Praze.

Pro jihlavského továrníka navrhl Foehr velkorysou vilu v klasicizujícím stylu, usazenou v zahradě. Stavebním vedením byl pověřen jihlavský Emanuel Lang. Vila se navenek vyznačuje minimem zdobných prostředků a symetricky rozvrženými objemy s pěticí půlkruhových rizalitů na bocích se zvonovými stříškami. Dům kryje mohutná mansardová střecha, v zadní části do zahrady se otevírá zimní zahrada s horní terasou v patře. Vnitřní dispozice a vybavení typologicky připomíná anglická rodinná sídla, pro která je charakteristická vstupní hala s krbem a schodištěm do horních podlaží. Hala domu byla až do patra pokryta dřevěným kazetováním, dřevěné bylo také schodiště se zábradlím, všechny dveře a krbový obklad. Z haly se pokračovalo dále do velkého salonu a do vedlejší jídelny. Pánský pokoj na jižní straně oddělovaly od haly prosklené posuvné dveře. Stejné najdeme také mezi jídelnou a salonem. K východní straně domu v přízemí přiléhala zimní zahrada, ze které se dalo dvojicí venkovních schodišť sestoupit do zahrady. V hlavních místnostech se opakuje dřevěný obklad. Celý dům je kompletně rekonstruován s ohledem na původní provedení, včetně dřevěných vnitřních obkladů a stavebních výplní. Vilu od ulice odděloval plot se dvěma branami, na severní řadu domu navazovala přístavba s garáží a bytem domovníka.

Louis Seidner byl společensky činný v několika spolcích. Adolfa Foehra s ním spojovalo členství v mužském recesistickém spolku Schlaraffia. V Jihlavě se jeho členové sdružovali od roku 1887 pod názvem Iglavia. Spolek se dal chápat jako hra, která měla svá pravidla, organizace se podobala rytířským řádům. Každý člen měl svou přezdívku, zápisy ze schůzek se vedly často ve verších, spolky měly vlastní kalendář a řadu vymyšlených slov, proto je dnes těžké pochopit některé významy. Účelem spolku bylo pěstovat společenské vztahy, přátelství, a především humor. Členové se zajímali též o literaturu a hudbu. Jazykem byla němčina. Ve své největší slávě čítala jihlavská Schlaraffia kolem padesáti členů, zanikla patrně ještě před druhou světovou válkou.

Po okupaci v březnu 1939 se židovští majitelé museli vystěhovat do Prahy. V jejich domě byl zřízen byt velitele jihlavského gestapa Emanuela Sladka a sídlo vedení SS. Louis Seidner zemřel v roce 1943 v koncentračním táboře Treblinka v Polsku. Alespoň jeho dětem, synovi Robertovi a dceři Františce, se podařilo před nacisty zachránit emigrací. Emanuel Sladek byl odsouzen lidovým soudem v Jihlavě k trestu smrti a popraven v roce 1947. Po válce se dům stal národním majetkem. Vystřídalo se v něm několik nájemníků. Od roku 1952 až do počátku devadesátých let zde sídlil kojenecký ústav. Poté se v restitucích navrátil do majetku dědiců Louise Seidnera, kteří jej na počátku milénia prodali novým majitelům.

JL

Literatura a ostatní zdroje 

Další objekty na stezce