Na parcele v nároží ulic Legionářů a Fritzovy vznikly na počátku druhého desetiletí 20. století dvě stavby, vila a hospodářská budova, obé podle projektu jihlavského architekta a stavitele Vincenze Zeizingera. Projekt vily nese datum srpen 1910, plány vedlejší hospodářské budovy vznikaly v témže a následujícím měsíci. Oba projekty si u Zeizingera objednala jihlavská firma Ahron Grünfeld & Söhne, avšak ještě než byly budovy dokončeny, koupil je v hrubé stavbě jiný jihlavský podnikatel Richard Pokorný. Vilu tak nakonec obývala rodina Pokorných a projekt hospodářské stavby byl na základě návrhu Arthura Corazzy upraven tak, aby zde mohla fungovat knihtiskárna, kterou sem Richard Pokorný přestěhoval.
Při navrhování patrové vily s provozním suterénem se Vincenz Zeizinger patrně inspiroval dobově módními tradicionalistickými vilami v anglickém stylu. Dům má vysoké mansardové střechy, členitou siluetu a kamenem obložený sokl. Fasádu zdobí jemné dekorativní prvky, jako jsou parapety, nadokenní římsy či motiv vlny v omítce mezi přízemím a patrem. Do severní fasády se propisuje schodiště, které osvětlují velká okna a které se nachází netypicky na kraji dispozice. Vchází se z něj do obytných pokojů ve zvýšeném přízemí a prvním patře. Hospodářskou budovu, ve které se měl původně nacházet sklad obilí a stáje, Zeizinger navrhl jako patrovou stavbu na půdorysu písmene L, členěnou velkými okny. Přestože šlo o hospodářské zázemí, budova neměla zcela strohou fasádu – štíty zdobil motiv hrázdění a na hřeben východního křídla architekt posadil věžičku. Z porovnání plánů a dobových fotografií je zřejmé, že exteriér budovy po dostavění ve velké míře odpovídal Zeizingerovu návrhu. Corazza navrhl několik změn v interiéru, včetně schodiště do patra, a do malého přístavku v rohu budovy doplnil hygienické zázemí.
Pokorného Závod pro průmysl tiskařský a papírnický měl dlouholetou tradici. První tiskařskou dílnu rodina Pokorných v Jihlavě otevřela už roku 1890. Zaměřovala se na knihtisk, litografii, ocelotisk a kartonáž. Těmto jednotlivým provozům se také věnovaly samostatné výrobní linky nacházející se ve dvou patrech Corazzou adaptované budovy.
Vila i knihtiskárna byly dokončeny roku 1912 a v témže roce nechal Richard Pokorný před vilou vystavět kamenné oplocení. To prošlo úpravou roku 1929 souběžně s výstavbou nové garáže při budově tiskárny. Vedení firmy po Richardu Pokorném převzal jeho syn Jindřich a židovská rodina Pokorných zde tak knihtiskárnu provozovala až do roku 1940, kdy jí byl na základě nacistických protižidovských zákonů veškerý majetek zabaven. Richard Pokorný zemřel roku 1942 v Terezíně, Jindřichovi se díky včasné emigraci podařilo válku přežít. Krátce po únoru 1948 však byla tiskárna znárodněna a o dva roky později její provoz skončil. Budova byla přičleněna k blízké nemocnici a v letech 1950–1955 na základě plánů Cesara Grimmicha z jihlavského Stavoprojektu adaptována na nové dětské oddělení. V rámci této přestavby se bývalá tiskárna o patro zvýšila, aby pojala více pokojů. Někdejší výrobní haly se rozpříčkovaly na menší pokoje, místnosti sociálního zázemí, kanceláře a ordinace. Dům získal jednolitou fasádu bez jakýchkoliv zdobných prvků.
Poslední výrazné změny funkce budova doznala v devadesátých letech. Mezi lety 1997 a 1999 byla podle projektu architekta Františka Lauba přestavěna pro provoz státního okresního archivu, který se sem přesunul z nevyhovující budovy bývalého latinského gymnázia v Hluboké ulici. Archiv v budově někdejší tiskárny sídlí dodnes, ve vedlejší vile se nacházejí byty a kanceláře.
TŠ
