Vila Arthura Corazzy

   

Architekt a stavitel Arthur Corazza získal v Jihlavě na začátku 20. století dobré renomé díky několika velkým zakázkám, zejména návrhu nájemního domu Edmunda Hosse (Vrchlického 27, 1909), továrny s obytným domem Richarda Wiessensteina (Srázná 17, 1909-1910), prvního jihlavského kina Elite (stávalo na Štefánikově náměstí) anebo spořitelny v horní části Masarykova náměstí. Snad i proto se rozhodl k vybudování vlastního rodinného a firemního sídla. Projekt k této rozsáhlé stavbě včetně vlastního stavebního provedení si obstaral Corazza sám a pro umístění si již v roce 1911 zvolil nárožní pozemek na západním předměstí. Vstupní průčelí obytné části s balustrádovým dvouramenným schodištěm situoval do ulice Jiráskovy, na ni navazovala zadní hospodářská část s dílnou a skladem do hloubky dnešní ulice 17. listopadu. Zde k jednotlivým třem křídlům přiléhal menší dvůr s arkádami. Suterénní část byla vyhrazena skladům, dílnám a konírně, první a druhé patro sloužilo k rodinnému bydlení Arthura Corazzy, jeho manželky Rosy a dvou synů. Existující dva sklepní prostory pod vilou nebyly zachyceny ani na návrhových plánech. 

Mohutná mansardová střecha, výrazná soklová kamenná podezdívka a omítková část fasády s okny a vyřezávanými dřevěnými okenicemi dotvářely svými kompaktními hmotami klasicizující vzhled anglosaského venkovského sídla a dům odpovídal panujícímu vkusu českých Němců. Stavbě nechybí pro Corazzu typické obloukově zakončené střešní vikýře, prosvětlující mohutnou půdu, a segmentově vypouklé rizality na vstupním průčelí, zde zakončené zvoncovitými stříškami.

Corazza užíval statek s vilou pouze několik let. Rodina je prodala kvůli dluhům již roku 1918 továrníkovi Wilhelmu Budischowskému a vrátila se do rodných severních Čech. V roce 1933 statek nechali noví majitelé, manželé Paul a Zdena Kalouskovi, dispozičně rozdělit na několik bytových jednotek dle plánu jihlavského stavitele Emanuela Langa. Dům dodnes slouží k soukromému bydlení i v půdních vestavbách, menší část je užívána firemními provozovnami. Zachovala se i původní ohradní zeď z režného kamenného zdiva a také dvojice mramorových andělíčků při hlavním vstupu s balustrádovým zábradlím.

JL

Literatura a ostatní zdroje 
Audioprůvodce

Další objekty na stezce