Vila na rohu Jiráskovy a Fritzovy ulice s orientačním číslem 34 patří k jihlavským domům s pohnutou historií. Odkazují na ni čtyři kameny zmizelých umístěné u jejího vchodu z Fritzovy ulice. Na přelomu 20. a 30. let si ji zde nechal postavit továrník židovského původu Fritz Neumann, který vlastnil brusírnu skla ve Srázné ulici v Jihlavě. Ve vile však nežil ani deset let, roku 1939 byl se svou manželkou a dvěma dětmi deportován do Terezína a následně do Osvětimi.
Vilu navrhl roku 1929 vysočinský architekt Ervín Glaser, realizace proběhla roku následujícího. Už v roce 1934 však do její podoby zasáhl jihlavský stavitel Konrad Weigner, který přistavěl několik nových arkýřů v prvním patře. Vila je poměrně velká, Fritz Neumann pro ni koupil hned dvě parcely, takže zbyl dostatek místa i pro zahradu. Stavbu Glaser navrhl jako jednopatrovou, díky lehce svažitému pozemku se však při pohledu ze zahrady propisuje nad terén i její suterén. Formální vzhled vily lze definovat jako puristický. Hmotně působící stavba původně stála na kompaktním, téměř obdélníkovém půdoryse. Siluetu měla od počátku dynamičtější, na vážnosti jí dodávají široké římsy, které formují až jakési pásové aplikace.
Pro vnitřní dispozici vily se stala určující velká hala, která obsluhovala hlavní obytné pokoje a ústilo do ní schodiště. V přízemí to byla jídelna, obývací pokoj a kuchyň. V patře se pak nacházela ložnice, dva dětské pokoje, pokoj pro hosty a koupelna.
Půdorysy i nárysy fasád z ruky Ervína Glasera dnes ve stavební dokumentaci vily chybí. Nachází se v ní však dopis, kterým Stavební úřad města Jihlavy žádá brněnského architekta Bohuslava Fuchse, aby „byl tak laskav“ a vrátil čtyři kusy plánů, které si na podzim roku 1945 vypůjčil. Ve stejné době vila procházela největší stavební úpravou ve své historii, neprojektoval ji však Bohuslav Fuchs, ale jihlavský stavitel Jan Dintar. Když byla vila na konci 30. let rodině Neumannových zabavena, odkoupil ji německý podnikatel Josef Offenböck. Po konci války pak byla rozdělena na tři bytové jednotky – jedna se nacházela v suterénu, druhá v přízemí a třetí v patře. Bydlel zde například MUDr. Miroslav Roch, který v domě provozoval i svou lékařskou praxi. A právě on nechal k vile připojit novou přízemní přístavbu směřující do zahrady. Nacházela se v ní ordinace a čekárna, ve zvýšeném suterénu vznikla nová garáž. Jan Dintar se k tehdy patnáct let staré vile zachoval velmi kultivovaně, pro přístavu zvolil střídmé tvarosloví, které navázalo na základní členění vily. Jelikož přístavbě dal plochou střechu, fungovala také jako terasa přístupná z prvního patra.
Dalšími výraznějšími hmotovými změnami už vila neprošla, dodnes se v tomto ohledu zachovala ve velmi autentické stavu. Její náplň se ovšem proměnila ještě několikrát. Roku 1962 v ní byly zřízeny jesle pro pracovníky Okresního ústavu národního zdraví v Jihlavě. Pro vilu to znamenalo především další zásahy do jejích vnitřních dispozic a interiérů. Po roce 1989 se jí vrátila funkce obytná. Vila totiž přešla zpět do majetku rodiny Neumannových. Nastěhovala se do ní Marianna Singerová – dcera Fritze Neumanna – která jako jediná z rodiny válku přežila. Dnes ve vile sídlí redakce Jihlavských listů.
AV
