Jihlavský jazykový ostrov (Iglauer Deutsche Sprachinsel) byla oblast převážně německy mluvících obyvatel na tehdejší hranici Čech a Moravy. Jihlava byla jeho centrem. Národnostní rozpory stupňující se v období vzniku Československé republiky vyvrcholily s nástupem nacistického hnutí v Německu a příchodem Hitlera k moci ve 30. letech 20. století. Jihlavští Němci očekávali od Hitlera pomoc a vysvobození z českého vlivu. Vedení města posléze velmi úzce spolupracovalo s protektorátní vládou a říšská politika se odrazila v procesu urbanistických změn vnitřního města i ve výběru architektů. Například v roce 1939 brněnský Němec, architekt Emil Leo zrekonstruoval Německé divadlo. O dva roky později Leo navrhl pro Jihlavu nový regulační plán. Ve spolupráci se zemským úřadem v Praze započala v roce 1939 výstavba obytné kolonie Siedlung (dnešní Lidická kolonie) podle projektu německého architekta Otto Scholtze. V lesoparku Heulos byl 11. 4. 1941 položen základní kámen ubytovny (Jugendherberge), nicméně ještě před dokončením stavby v roce 1943 došlo k transformaci ve Školu Adolfa Hitlera (AHS). Tyto internátní školy tvořily základ stranického školství pro výuku stranických kádrů. Samotná budova pak byla otevřena v dubnu 1944.
Autorství této stavby bylo dlouhá léta připisováno druhému hlavnímu architektovi Říšské centrály Hitlerovy mládeže Friedrichu Gottfriedu Winterovi. Winter byl skutečně autorem původního situačního plánu mládežnické ubytovny a rozlehlé sportovní arény, která byla plánována v místech bývalé Seidnerovy pletárny (parc. č. 1011/1) a dnešního parkoviště u zoologické zahrady. Do arény se mělo vstupovat ze severovýchodní strany branou se seřadištěm. Vše bylo navržena dle kánonu ideální říšské architektury, jejíž tón udával vůdcův hlavní architekt, později ministr zbrojního a válečného průmyslu a autor Nového říšského kancléřství v Berlíně Albert Speer. Snahy o podobné stavby se projevily i v Praze (hledalo se umístění na Střeleckém ostrově, Kampě či Letné), Ústí nad Labem, Liberci či Opavě. K těmto realizacím se však pro rozpory v německé okupační správě nikdy nedospělo a zůstalo jen u architektonických studií.
Winterova ubytovna měla nést charakteristické znaky rustikální německé architektury: pravidelnost, hmotný vzhled, vysoká strmá střecha, jednoduchost. Jižní průčelí mělo zdobit půlobloukové sloupkové podloubí s terasou. Tento Winterův návrh však nakonec přijat nebyl. Skutečným autorem jihlavské ubytovny Hitlerjugend se stal berlínský architekt Helmut Weber, jenž působil v Říšském svazu německých mládežnických ubytoven a byl považován za velmi schopného mladého architekta. Podepsal se též pod projekt současné stavby. Vlastníkem pozemku, na kterém dnešní budova stojí, byl Říšský spolek pro mládežnické ubytovny, a ten je také společně se Zemským svazem Jihovýchodní marky uveden v pramenech jako stavebník. Prováděcí práce byly zadány jihlavské kamenické firmě Josef Hurda a synové a staviteli Konradovi Weignerovi.
Stavba mládežnické ubytovny vynikala kvalitou návrhu i zpracováním. Stylově odpovídá starogermánské hradní architektuře s kamennou fasádou a vysokou valbovou střechou. Třítraktová budova o dvou patrech má na jih výhled k centru města, na straně severní do lesoparku Heulos. Do bočních traktů architekt na každém patře umístil vždy šest pokojů a společnou klubovnu. Kromě toho se tu nacházely také služební byty. V přízemní části se vcházelo do prostorné reprezentativní haly s kamennými sloupy, zakončenými ozdobnými hlavicemi. Jednotlivá patra propojovalo centrální schodiště s kovaným zábradlím. Podkroví v říšských ubytovnách sloužila většinou jako hromadná noclehárna. Dispoziční řešení i většina původních prvků se zachovala dodnes. Také ozdobná kamenná kašna, stojící na terase nad lesoparkem Heulos, dodnes zdobí exteriér budovy. Je zhotovena z mrákotínské žuly a sestává ze široké mísy se středovou podpěrou a pěti stylizovanými lvy kolem. Čtyřboký komolý jehlan s tryskami nese kamennou kouli jako vrchol kašny. Původně byla kašna doprovázena dvěma sochami, které byly později z terasy odstraněny.
Při zpracování návrhu Weber nevycházel přísně z konceptu střídmosti, jenž byl symptomatický pro stavby typu ubytoven Hitlerjugend. Navrhl prostory reprezentativnější, luxusnější, což odpovídalo spíše typologii říšských školicích středisek, jejichž podobu určoval hlavní architekt kulturní kanceláře a stavebního oddělení Hitlerjugend Hanns Dustmann, který v letech 1929–1933 pracoval u zakladatele Bauhausu Waltera Gropia. Typická elitní Hitlerova škola bývala vybavena klubovnami, slavnostním společenským sálem, knihovnou s čítárnou, posluchárnami s pódiem, studovnou a rozlehlou jídelnou. Tomu se jihlavský Hrádek – jak je dnes nazýván – velmi přibližoval a později byl skutečně na školu také adaptován. Vznik Škol Adolfa Hitlera (AHS) sahá k počátku roku 1937 a u jejich zrodu stály dva strůjci myšlenky třetí říše, dr. Robert Ley a Baldur von Schirach. Jihlavská Škola Adolfa Hitlera byla slavnostně otevřena jako poslední, dvanáctá v pořadí, za účasti K. H. Franka a obou výše jmenovaných osob dne 26. 4. 1944.
V pozemkové knize katastrálního území Jihlava-Dřevěné Mlýny pak zůstala pod německým názvem Adolf Hitler-Schule až do roku 1947, kdy se pojmenování změnilo a objekt začal užívat označení učňovský domov. Pro ubytování učňů a studentů jej využívaly Pedagogický institut či Vysoká škola zemědělská. V roce 1995 prošel celý areál rekonstrukcí podle projektu architekta Petra Holuba. Dnes je na místě školicí centrum a ubytování pro Policejní prezidium České republiky.
MP
