Psychiatrická nemocnice Jihlava

   

Za hranicí města na kopci, při silnici vedoucí na Brno, vznikla na pozemcích jihlavského magistrátu v roce 1889 Zemská donucovací pracovna pro výkony trestů krátkodobých odsouzenců. Takzvaná robotárna představovala typickou vězeňskou stavbu – v hlavní podélné budově byly podél centrální chodby v krajních křídlech symetricky umístěny místnosti pro 200–250 káranců, střed dispozice zabíraly kanceláře pro personál a kaple v druhém patře. V protější budově přes dvůr se nacházely skladiště, kuchyně a v patrech pletařské dílny. Vzhledem k nedostatkům volných lůžek pro pacienty v psychiatrické péči po celé Moravě bylo rozhodnuto o zřízení jihlavské pobočky brněnského ústavu pro duševně choré právě na místě robotárny. 24. 5. 1902 v Jihlavě zahájila činnost ústavní psychiatrická péče v provozu Zemského filiálního ústavu pro choromyslné, a to přednostně pro „nevyléčitelné“ pacienty.

Původní dispozici robotárny tato adaptace nijak výrazně nezměnila. Namísto káranských ložnic a denních místností byla zřízena oddělení pro nemocné – pro muže v severním a ženy v jižním křídle. Oddělení zabrala i část nádvorní budovy, čímž se celková kapacita navýšila na 320 lůžek. Záhy se však ukázalo, že místa pro pacienty stále nedostačují. Vedení ústavu proto v roce 1914 přistoupilo k plánům na jeho rozšíření. Stavební práce ale přerušila válka, a tak vznikly pouze infekční pavilon, dezinfektor a prosektura severovýchodně od budov ústavu. Výkopy pro základy dalších pavilonů se musely zaházet. Potřebný stavební rozvoj celého areálu mohl nastat teprve po válce.

V roce 1919 nastoupil do Jihlavy na místo prvního sekundárního lékaře MUDr. Arnošt Metelka. Záhy se stal ředitelem ústavu a již v roce 1923 získal potřebné pozemky východním směrem spolu se statkem v Handlových Dvorech, který se hodil do konceptu léčby nemocných prací na polnostech. Od roku 1925 pracoval Metelka na vytvoření moderní psychiatrické léčebny, k čemuž ho inspirovaly návštěvy mnoha moderních ústavů u nás i v zahraničí. Svoje zkušenosti a plány představil technickému oddělení Zemského úřadu v Brně, kde vznikl celkový plán s rozvrhem celkem deseti samostatných totožných pavilonů na půdoryse L, usazených na východ od starých budov do mírného kopce. V centrální pozici a v osové návaznosti na příjezdovou silnici byla umístěna nemocniční budova. Hospodářské objekty a kotelna se odsunuly na jižní okraj areálu. Plán počítal s umístěním kaple, k její realizaci se ale nikdy nepřistoupilo. Stejně tak nebyla realizována administrativní budova v severní části při příjezdové cestě a dalších šest pavilonů pro nemocné.

Projekčně byl úkolem vypracování plánů pavilonů pověřen architekt Vladimír Kožíšek, dohled vykonával vládní rada Bohumil Šel. Ložnice pro pacienty se ve všech pavilonech obracely na slunnou stranu. V roce 1932 Metelka slavnostním výkopem zahájil stavbu prvních čtyř pavilonů, seskupených v dolní části kopce, již za dva roky je dokončila firma jihlavského stavitele Jindřicha Knorra a firma Ferrobeton z Brna. Každý pavilon disponoval vlastní zahradou s přímým vstupem z teras a tvrzenými skly v oknech, která proto mohla obstát bez mříží. Po vzoru nově postaveného chirurgického pavilonu v jihlavské nemocnici se Metelka úspěšně dožadoval rovných střech nebo aspoň jejich rovného vzhledu. Pavilony dostaly puristickou formu v jasně rozvržených hmotách. Do roku 1934 dostavěla stavební firma Nekvasil a Kolbinger z Brna i novou kotelnu, ze které se podzemním potrubím rozváděla pára do ústředního topení v pavilonech.

Od roku 1935 do roku 1937 následovala stavba dalšího nemocničního pavilonu, jehož návrhu se ujal samotný vládní rada architekt Bohumil Šel. Stavbu tvořil centrální objekt na půdoryse T, který provozně ve třech křídlech zastal provoz volného i neurologického oddělení s dvěma operačními sály a místnostmi pro vodní, elektrickou a další terapii. V jižním křídle navazovala na vstupní prosklenou halu lékárna. Obklady světle zelenými dlaždicemi v hale a na schodišti i původní nátěry odpovídaly modernímu trendu barevných léčeben. Nemocniční pavilon dokončila do roku 1937 stavební firma Dvořák z Brna. Brzy nato začala vznikat stavba hospodářského pavilonu pro kuchyni a prádelnu, která byla striktně orientovaná v severojižní ose podél příjezdové cesty. Projekt vypracoval brněnský architekt Bedřich Rozehnal, v době, kdy navrhoval nemocniční stavby pro Zemský úřad v Brně. Dispozice se dělila na kuchyni se samostatnou výdejnou pro muže a ženy a s dalšími přidruženými provozy a sklady v severním křídle. Do jižní části architekt umístil prádelnu s třídírnou, žehlírnou a dalšími provozy. Celá stavba měla fungovat jako dokonale navazující a funkční stroj pro dva samostatné provozy. Uprostřed dispozice se nacházely jídelna a společenské místnosti pro zaměstnance s terasou. Horizontální hmota s pásovými okny a s rozvrhem objemů dle jejich funkcí řadí stavbu hospodářského pavilonu mezi vynikající příklady funkcionalistické architektury v Jihlavě.

Německá okupace zastihla hospodářský pavilon těsně před dokončením vnitřního zařízení. Celý areál padl do rukou německé pořádkové policie, která pavilony upravila podle své potřeby. Jako pozůstatek této smutné éry se na několika místech dodnes nacházejí nízké betonové střílny, jedna hned před vstupem s vrátnicí. V místě prádelny v hospodářském pavilonu si Němci zřídili kinosál, dnes se zde nachází tělocvična. Infekční pavilon dostavěli konírnou a kovárnou, které po válce v rámci akce „Z“ přestavěli zaměstnanci léčebny na divadelní sál. V roce 1955 k sálu přibyla kuželkárna. Dispozičními úpravami později prošly i další pavilony, ale v areálu se již nekonal žádný prudký stavební rozvoj jako v meziválečném období. Realizace obytné budovy pro zaměstnance podle návrhu Bedřicha Rozehnala tak zůstala pouze na papíře. V roce 1950 vznikly tři obytné domy pro zaměstnance na protější straně Brněnské silnice.

JL

Literatura a ostatní zdroje 
Audioprůvodce

Další objekty na stezce