Tělocvičná jednota Sokol v Jihlavě byla založena 1892. V roce 1924 otevřela malé letní cvičiště na rohu ulic Tolstého a Tyršovy (dříve Sadové) u Smetanových (dříve Městských) sadů, v místech dnešního „Malého zimáčku“ budovy Horáckého zimního stadionu. V roce 1927 vznikl Spolek pro postavení sokolovny v Jihlavě. Nedlouho nato přikoupili sokolové navazující parcelu se sklady od tabákové továrny naproti justičnímu paláci a začali chystat architektonickou soutěž pro stavbu sokolovny na rozšířeném cvičišti. Od počátku bylo v souladu se sokolskou ideou jasné, že stavba bude sloužit k zušlechťování těla i ducha, tedy zastane provoz tělocvičny a společenského sálu s kinem. Pragmaticky vzato právě kino mělo přispívat na další sokolskou stavební činnost.
V roce 1930 jihlavská jednota vypsala architektonickou soutěž na vypracování návrhu. Není bez zajímavosti, že jako jediný externí člen ve výběrové komisi měl nejdříve zasednout brněnský architekt Bohumír František Antonín Čermák, který se nedlouho předtím podílel na návrhu interiérového vybavení chirurgického pavilonu jihlavské nemocnice. Po kritice Spolku českých inženýrů a architektů SIA byl však z komise vyřazen. Na poslední chvíli do ní byl jmenován Josef Gočár, který tehdy působil jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze. Soutěžících návrhů od architektů z celého Československa se sešlo celkem 25, bohužel se žádný nedochoval. Vítězem se stal návrh od brněnského architekta Bohuslava Fuchse, který situoval třípodlažní stavbu na půdorysu L v rohu cvičiště na nároží ulic s hlavním vstupem do klidnější Tyršovy ulice. Třípodlažní stavba se železobetonovou nosnou konstrukcí ve dvou křídlech oddělovala ve svém interiéru sportovní a společenské využití. Architekt návrh posléze rozvedl do několika variant s ohledem na úsporu zastavěné plochy vymezeného cvičiště. Po všech peripetiích s vyhlášením soutěže nakonec Fuchsův projekt z roku 1930 nebyl realizován. Od samého začátku totiž narážel na vybrané parcele s letním cvičištěm na úskalí nedostatku místa.
V roce 1931 získala jednota pro stavbu sokolovny výhodnější pozemek na protější straně Tyršovy ulice. Šlo o zahradu s domem MUDr. Leopolda Fritze, mecenáše a předáka české komunity v Jihlavě a spoluzakladatele jihlavského Sokola. Další postup se ale kvůli hospodářské krizi oddálil až do roku 1935. Sokolové opět oslovili Bohuslava Fuchse, který na stísněnější parcele tentokrát navrhl kompaktní hmotu třípodlažního částečně podsklepeného objektu s hlavními sály nad sebou v patrech. Položení základního kamene nové sokolovny doprovázela velká slavnost dne 23. 6. 1935. Zakázku na dodávku stavby získala brněnská pobočka stavitelské firmy Václav Nekvasil. Provozní schéma rozdělilo stavbu do tří traktů – nižšího předstupujícího kubusu v severním průčelí se zázemím, segmentově zastřešeného širokého traktu se dvěma hlavními sály a boční západní hmoty s bočním vstupem do sálu a do bytu sokolnice. Konstrukčně jde o přiznaný železobetonový skelet s vyzdívkami z neomítaných režných cihel a s velkými okenními plochami. Do nároží architekt umístil akcentující prvek schodišťového rizalitu s celoproskleným průčelím. Část rizalitu je vynesena do patra na štíhlých pilířích, se zastřešeným podchodem podél západní strany. Oddělené provozy kinosálu a tělocvičen se zázemím měly samostatné vstupy v průčelí do ulice Tolstého, které clonila předsunutá markýza. Fuchs patrně navrhl také interiérové doplňky jako například závěsná svítidla v kinosále. Na západní zdi schodišťového rizalitu byl osazen nápis SOKOL, kino lákalo neonovou reklamou na boku. Celkově stavba vyšla na 1 190 559 Kč.
Slavnostní otevření nové sokolovny se konalo 31. 5. 1936. Kino Stadion fungovalo už od 26. 10. roku 1935, kdy zahájilo provoz promítáním filmu Maryša. Fuchsův projekt počítal s dodatečným dostavěním samostatného objektu s kavárnou podél Tolstého ulice, který se měl připojit k východní straně vstupní části sokolovny vyvýšeným krčkem v patře. Záměr se však již nikdy neuskutečnil. Po obsazení Jihlavy v roce 1939 nastaly sokolské jednotě krušné časy, mnozí předáci Sokola byli pozatýkáni a odvezeni do koncentračních táborů. V dubnu 1941 byl Sokol zrušen. Po válce obnovená jednota opět pomýšlela na rozšíření sokolovny a také na výstavbu lázní, zimní plovárny a na další úpravy cvičiště, ale další vývoj zhatil její plány. Po zrušení Sokola v roce 1952 sokolovna přešla do správy TJ Tatran, následně TJ Dynamo a TJ Modeta. Patrně v 50. letech při úpravách kina pro širokoúhlé promítání byla podél východní obvodové stěny přistavěna přízemní chodba s dalším vstupem z hlavního průčelí, která umožnila boční přístup do sálu a rozšíření plátna na úkor původních postranních vchodů z vestibulu. Při tom zaniklo charakteristické Fuchsovo venkovní železné vřetenové schodiště do promítárny, které nahradila zděná schodišťová přístavba. Pozdější úpravy přinesly další změny, například oddělení hlavního vstupu od rizalitového schodiště nebo postupné výměny oken. Dodnes se však v interiérech dochovaly některé původní dveřní výplně s kováním, části zábradlí, terasová schodiště a červené xylolitové nátěry schodišť. Během války se kino krátce přejmenovalo na Viktoria, od konce 50. do 90. let fungovalo pod názvem Panorama. Kino Sokol ukončilo provoz v roce 2008 a podle návrhu humpoleckého ateliéru OK PLAN ARCHITECTS z roku 2009 byl kinosál adaptován pro potřeby provozu Divadla otevřených dveří DIOD.
Jihlavská sokolovna slouží svému původnímu účelu dodnes a představuje nejdůležitější meziválečnou funkcionalistickou stavbu ve městě.
JL
