Všeobecná nemocnice, chirurgický pavilon, hospodářský pavilon

   

Krátce po založení města disponovala Jihlava dvěma špitály. První z nich nesl jméno svaté Alžběty a stál na severní straně města vně hradeb. Jeho provoz byl zajišťován nadací, která vlastnila polnosti, rybníky, tři dvory a ovčín. Krom toho získávala dary od měšťanů nebo obilí z mlýna pod Jánským vrškem. V 15. století tento špitál zanikl a po roce 1470 byl zřízen nový špitál sv. Alžběty s kaplí. Nacházel se v místě dnešního domu Komenského č. 27–29, kde fungoval až do roku 1827. Na severním svahu, dále od městských hradeb, v místech mezi ulicemi Havlíčkovou a Třebízského, se nacházel špitál svatého Jiří (Siechhaus), jenž sloužil jako leprosárium pro nevyléčitelně nemocné pacienty, a to až do roku 1769. Malý lazaret pro nemocné s podezřením na infekční choroby se od roku 1707 nacházel také u Dlouhé stěny v místě bývalé klavírky. Později byl postaven větší lazaret s názvem Nemocnice u sv. Lazara u Koňského rybníka (Křižíkova č. 21 a 23.), který fungoval od roku 1753.

V letech 1753–1754 vznikl vojenský lazaret ve Věžní ulici nad hradebním příkopem. Protože armádě brzy velikostí nedostačoval, byla v letech 1785–1789 z nařízení císaře Josefa II. vybudována nová vojenská nemocnice na Tolstého ulici (dnes Vyšší policejní škola Ministerstva vnitra) a na místě vojenského lazaretu ve Věžní pak civilní Městská nemocnice u sv. Lazara, kterou provozoval městský magistrát. Kapacita lůžek však postupem času přestala dostačovat a ve 30. letech 19. století bylo rozhodnuto o stavbě nového moderního ústavu. Václav Dobřenský, majitel statku na Plandrech, daroval městu k tomuto účelu pět měřic pole sousedícího s vojenskou nemocnicí. Městská rada schválila výstavbu a v roce 1850 byla Všeobecná nemocnice slavnostně vysvěcena. Dvoupodlažní budova (parc. č. 3010) obdélníkového půdorysu stála v prostředí s parkovou úpravou anglického stylu. Rizalit ve zdobné střední části zakončoval štít s nápisem Allgemeines Krankenhaus. Správce dohlížel na věci administrativy a ústavního fondu, funkci ředitelů zaujímali primáři, kteří určovali diagnózu, rozhodovali o způsobu léčby, ale také přinášeli nové metody či nápady k modernizaci. Například za dr. Antona Nietsche vznikly plány na výstavbu moderně vybaveného chirurgického pavilonu. Patrová budova (parc. č. 3008), postavená v roce 1902, byla kompletně podsklepená. Díky vyvýšenému suterénu mohly být sklepní prostory přímo osvětleny a nacházelo se zde potřebné zázemí a pitevna s márnicí, ke kterým se vstupovalo zadním traktem. Osově symetrické jihovýchodní průčelí s hlavním vstupem členily tři mělké vystupující rizality a množství vysokých, dobře větratelných oken. Průběžné římsy na fasádě opticky oddělovaly bosovanou fasádu přízemí od horního patra zakončeného dekorovanou střešní římsou. Uvnitř se krom pacientských pokojů a lékařského zázemí nacházela čekárna, sterilizační místnost, přípravna s instrumentáriem a dva operační sály. Celý pavilon vytápělo ústřední topení.

O dva roky později bylo vybudováno malé oční oddělení s osmnácti lůžky, kde působil a operoval dr. Bondi, bývalý asistent oční kliniky ve Vídni. Roku 1905 se nemocnice napojila na elektrickou síť, což mělo velký význam pro zprovoznění rentgenového přístroje a chod operačních sálů. Do té doby se používalo pouze plynové osvětlení.

Za první světové války byly v severozápadní části areálu provizorně přistavěny přízemní objekty s dřevěnou konstrukcí pro účely vojenského lazaretu, které se během času využívaly pro různá oddělení dle potřeb nemocnice.

Po válce se provozu nemocnice dotkly národnostní neshody mezi německým a českým obyvatelstvem. V roce 1924 vyhrál konkurz na místo primáře chirurgického oddělení a ředitele nemocnice mladý český lékař, asistent 1. chirurgické kliniky v Brně Vítězslav Horn (1893–1965), a tím započala nová epocha Všeobecné nemocnice. MUDr. Horn nechal vypracovat plány přestavby celého areálu tak, aby stavebně i vybavením vyhovoval požadavkům moderní medicíny. Podle architektonického návrhu pražského architekta Karla Roštíka byl v letech 1925–1928 vystavěn moderní chirurgický pavilon s pododdělením gynekologicko-porodnickým (parc. č. 3006). Pro nový pavilon Roštík navrhl monolitický železobetonový skelet s cihlovou vyzdívkou. Hmotu architekt rozložil do tří traktů, krajních třípatrových, prostřední trakt dosahuje šesti pater. Na střední křídlo navazuje předsunuté, dobře prosvětlené křídlo s operačními sály. Budova ve vyšších patrech ubývá na objemu a tím v zadních traktech vznikají zajímavé terasy. Vybavení a zařízení interiéru bylo svěřeno brněnskému architektu Bohumíru Františku Antonínu Čermákovi.

Součástí Hornova modernizačního plánu se stala také adaptace vojenských dřevostaveb z první světové války na infekční a kožní oddělení (dnes odbor dopravy jihlavského magistrátu), zřízení samostatného interního oddělení (v nejstarší budově Všeobecné nemocnice) a adaptace administrativní budovy (parc. č. 3009, dnes Krajské státní zastupitelství Brno). Na místo starého chirurgického pavilonu se přestěhovala oddělení oční a radiologické, též nemocniční knihovna a navýšil se počet lékařů a sester. Zároveň se začalo v roce 1936 jednat o výstavbě hospodářské budovy.

Za protektorátu Čechy a Morava přešla moc ve městě do rukou vládního komisaře dr. Engelmanna, který se jal nemocnici znovu germanizovat. Čeští přednostové oddělení byli vyměněni za německé. MUDr. Horn byl z místa ředitele a primáře chirurgického oddělení suspendován, za dva měsíce nato byl zatčen a válku strávil v koncentračním táboře. Na postu ředitele působil znovu mezi lety 1945–1948.

V roce 1941 byla odkoupena budova vily Pokorného s tiskárnou, která od roku 1945 sloužila jako dětské oddělení (dnes Státní okresní archiv). O rok později byla podle dřívějšího návrhu brněnského architekta Bohuslava Fuchse dokončena hospodářská budova, považovaná za jeden z nejvyspělejších příkladů funkcionalistické architektury, jejíž moderní vybavení velmi zefektivnilo a zlevnilo provoz nemocnice. Nacházela se zde centrální kotelna se světlíkem, komín, skladovací prostory umístěné v bočním křídle, dále kůlny, stáje a chlévy. K nim bylo možné projít ze skladiště arkádou, do níž Fuchs zakomponoval dvoupatrový byt s kanceláří. Do bytu se zároveň vstupovalo také venkovním točitým schodištěm, typickým prvkem Fuchsovy tvorby. Arkádou bylo možné vjíždět do dvora. Hlavní křídlo nabízelo prostor pro dietní kuchyni a moderní prádelnu vybavenou velkými pračkami a ždímačkami. S chirurgickým pavilonem je spojovala krytá rampa, po které se dopravovalo jídlo z kuchyně přímo na oddělení.

Ve stejné době byla také dokončena přestavba infekčního pavilonu na oddělení ORL, dostavěno ubytování pro řádové sestry a dokončena adaptace rentgenové stanice. Po roce 1948 vzniklo mnoho dalších specializovaných oddělení.

Nemocnice sloužila do roku 2003. Jednotlivá oddělení se postupně přemístila do nové nemocnice. Hospodářský pavilon byl roku 2004 navržen na seznam kulturních památek, avšak návrh ministerstvo kultury nepřijalo. Následně přišla budova o krytou lávku, aby poskytla místo novostavbě Okresního státního zastupitelství. Později byl celý hospodářský komplex zbourán kompletně. Dnes je zde parkoviště náležící k vysokoškolské knihovně. Prostory chirurgického pavilonu slouží v současnosti Krajskému soudu v Jihlavě a společně s přistavěnou budovou Okresního státního zastupitelství tvoří nový justiční areál. Na realizaci se podílela brněnská firma PROJECT BUILDING s hlavním architektem Radomírem Putnou. Projekt získal v roce 2007 čestné uznání v soutěži Stavba Vysočiny.

MP

Literatura a ostatní zdroje 

Další objekty na stezce