Místa posledního spočinutí obyvatel Jihlavy mají bohatou historii. Nejstarší hřbitov se nacházel kolem kostela sv. Jana Křtitele na Jánském kopečku ještě v časech staré Jihlavy, malé tržní osady datované k poslední třetině 12. století. S objevem stříbrné rudy kolem roku 1240 a se založením nového královského města vzniká nové pohřebiště za chrámem sv. Jakuba Většího a to sloužilo mnohá staletí. Kvůli nedostačující kapacitě starého hřbitova vzniká v roce 1559 nový hřbitov na Špitálském předměstí s kostelem sv. Trojice, vysvěceným k roku 1572. Po třicetileté válce se kostel musel vystavět znovu s novým patrociniem sv. Ducha.
Nutnost zřízení nového místa posledního odpočinku vzrůstala s průmyslovým rozmachem Jihlavy v druhé polovině 19. století a s nárůstem počtu nových obyvatel. Hřbitov u kostela sv. Ducha už nedostačoval ani kapacitou, ani kvůli hygieně. První kroky ke vzniku současného ústředního hřbitova nastaly 26. 2. 1869. Městská rada tehdy zakoupila pozemky na tehdejším Plotzarově poli, podél dnešní Žižkovy ulice vedoucí k Pelhřimovu. Samotné založení se podle Oldřicha Meda neobešlo bez nevole vlastníků hrobů na hřbitově sv. Ducha, který se měl zrušit, a bez protestů okolních venkovanů, kterých se dotklo sdělení městské rady, že nový hřbitov bude určen pouze pro pohřby obyvatel Jihlavy. Na odpor se stavěli i premonstráti a minorité, kterým vadilo, že nový hřbitov bude patřit městu, a to na rozdíl od hřbitova u sv. Ducha, který byl církevním majetkem.
Městská rada jmenovala komisi z místních lékařů, kteří zdůraznili hygienickou nevhodnost prostoru starého hřbitova a konstatovali, že jeho jílovitou půdou neprosakují tělesné pozůstatky do půdy a zůstávají blízko pod povrchem. Tento posudek, jakož i zřízení nového hřbitova pro venkovany na Kalvárii vedly ke shodě všech znesvářených stran. Svěcení nového hřbitova se odehrálo 26. 9. 1869. Slavnostní průvod vyšel od kostela sv. Jakuba k minoritskému chrámu Matky Boží, kde se k věřícím připojili otcové minorité. Odtud se pak průvod vydal k novému hřbitovu. Hřbitov vysvětili svatojakubský farář Köpl a kvardián Neubauer.Hřbitov leží na obdélníkové ploše. Za jeho stavitele stanovila výběrová komise Eduarda Rathauského a Alexandra Theunera. Druhý z nich dodal podle zmínky v archivních pramenech 22. 4. 1868 plány k novému hřbitovu. Je tedy možné, že právě on též navrhl vstupní budovu; k potvrzení této hypotézy nám však schází stavební dokumentace. Vstupní budova je přízemní, postavená v novorománském slohu, s centrálně umístěným rizalitem protaženým do prvního patra. Podle dobových fotografií budova původně neměla omítku. Její režné zdivo lemovala na nárožích výrazná štuková bosáž, pod římsou ji zdobil obloučkový vlys a v ploše fasády ji členily mohutné horizontálně rýhované lizény. Současný vzhled budovy respektuje původní architektonické prvky. Střechu má budova sedlovou s osmi půlobloukovými vikýři. Latinský nápis na fasádě, který v překladu zní „V Kristu zemřeli, skrze Krista radostně povstanou“, zformuloval člen městské rady a významný český buditel MUDr. Leopold Fritz.
Na prostranství za vstupní budovou stojí kaple Nanebevstoupení Krista. Ohledně jejího autorství panují nejasnosti. V minulosti tu figurovalo jméno Augusta Prokopa, dnes řada prací označuje za jejího autora Richarda Völkela. Plány kaple uložené v archivu pocházejí podle nápisu v dolní části z března 1893 a nepodepsal je žádný z uvedených architektů.
Práce na kapli zahájil slavnostní výkop na podzim 1892, stavba probíhala v letech 1893–1894. Vysvětil ji svatojakubský farář Nepomuk Králík 28. 10. 1894. Jde o jednolodní stavbu s odsazeným kněžištěm. Boční fasádu člení kamenná podezdívka, jemné kvádrování a odstupněné pilíře zakončené kamennými fiálami. Hrotitá okna mají kamenné kružby. Věž kaple korunuje jehlancová střecha s makovicí a křížem. Křížovou klenbou sklenutý interiér zdobí dekorativní výmalba v duchu secese od akademického malíře Christiana Petersena.
Prostor za kaplí lemuje pravidelná řada hrobů. Jeho středem vede písčitá cesta k místu ve tvaru rondelu. Zde byl v roce 1927 vztyčen žulový pomník Jihlavanů padlých v první světové válce. Na jeho vrcholu spočívala busta vojáka s rakousko-uherskou přilbou od sochaře Karla Křikawy. Pomník byl v roce 1945 odstraněn a v roce 1993 ho nahradil památník civilních obětí druhé světové války.
Roku 1927 se hřbitov rozšířil o mladší západní část s pohřebištěm rakousko-uherských vojáků padlých v první světové válce. Celkem 263 malých jednoduchých náhrobků se rozkládá v několika soustředných kruzích kolem centrální kamenné mohyly. V těsném sousedství se k tomu připojilo pohřebiště 409 vojáků Rudé armády padlých v regionu Jihlavska. Jednotícím prvkem jeho prostoru se staly masivní kamenné desky s hroby a s centrálním pomníkem odhaleným 23. 4. 1946. V 90. letech 20. století sem ještě přibylo pohřebiště německých vojáků padlých v druhé světové válce, s parkově upraveným prostorem lemovaným kamennými kříži a s centrálně umístěným prostým dřevěným křížem a obdélnou pamětní deskou. 15. 9. 2012 byly v jižní části hřbitova uloženy do společného hrobu ostatky českých Němců zavražděných v okolí Dobronína v roce 1945, které se původně nacházely v neoznačeném masovém hrobě u této obce.
Jde-li o náhrobky, jejich nejhodnotnější částí je torzo západní ohradní zdi s detailně kamenosochařsky propracovanými náhrobky v neogotických, neorenesančních a neoklasicistních slozích. Edikuly a niky tu vyplňují pískovcové a mramorové skulptury křížů, antických bohů, géniů nebo andělů. Na tvorbě sepulkrální architektury hřbitova se podílela řada kamenických firem včetně Adolfa Loose staršího, Johanna Eduarda Tomoly nebo Konrada Weignera. Secesně pojatou hrobku pro helenínského podnikatele Karla Löwa a jeho manželku navrhl roku 1912 slavný britský architekt Charles F. A. Voysey, stavbu provedl podle mírně odlišného návrhu Georg Felix Pfeifer. Na ústředním hřbitově spočinulo mnoho významných představitelů města, starosta Vinzenz Inderka, MUDr. Leopold Fritz, první český starosta Jihlavy JUDr. Rudolf Veverka a mnozí další. V současně době ústřední hřbitov prochází postupnou obnovou. Firma Podzimek a synové už dříve zrekonstruovala vstupní budovu vrátnice.
Jihlavský ústřední hřbitov je nejen místem vzpomínek, ale i živým organismem, který se neustále rozvíjí a mění vlivem lidí, kteří ho utvářejí, navštěvují a pečují o něj, než tam sami spočinou. Obraz každé společnosti tvoří mimo jiné i způsob, jak se stará o své zesnulé. S postupnou renovací hřbitova se jihlavská společnost vrací ke svým kulturním kořenům.
MS