Dělnický dům

   

Oblíbený prostor Dělnického domu, který se hojně využívá na různorodé společenské a kulturní akce, má velmi pestrou a zajímavou historii. Na místě dnešního Dělnického domu kdysi stály dva jednopatrové domy s popisnými čísly 50 a 51. A na jejich místě byl postaven nepřehlédnutelný Hotel Czap. Budova poté nesla různá další pojmenování, konkrétně Iglauer Hof, hotel Morawetz, hotel Jihlavský dvůr, Deutsches Haus.

Okolí budoucího Dělnického domu poznamenaly osudy židovské komunity. V roce 1425 byli Židé z Jihlavy vypuzeni a nemohli se pak natrvalo v královském městě Jihlavě usazovat. Do města mohli získat přístup pouze bránou Matky Boží a na konci dne museli město opustit. Zřejmě proto vzniklo Panenské předměstí, aby se Židé měli kde stravovat, nocovat anebo se modlit. K roku 1775 je v místě bývalého domu čp. 50 doložen vznik zájezdní hospody, která byla po 14 letech prodána Johannu a Theresii Smutnym. Zmiňovala se tu židovská kuchyně. Název hospody Holubník se objevuje v adresáři v roce 1806, dlouho se však drželo jméno Rusko, které pochází z roku 1799, kdy Jihlavou procházela ruská armáda. Dle Ladislava Vilímka se původně na místě této hospody nacházela židovská modlitebna.

Hotel Czap byl postaven na Panenském předměstí na místě tehdejších zbořených domů čp. 50 a 51. Domy naposled patřily manželům Josefu a Anně Kessnerovým, od kterých je odkoupil v září 1868 Franz Gottfried Czap (1810–1900). Šlo o jednoho z nejbohatších Jihlavanů, majitele sirkárny a obchodu se železem a vlastníka mnoha domů a pozemků ve městě a okolí. Společně s manželkou Marií a třemi dcerami bydlel na dnešním Masarykově náměstí v domě číslo 42.

Přípravnými pracemi, vyhotovením plánů a realizací stavby pověřil Czap jihlavské stavitele Franze a Mathiase roku 1868. Postupovat se mělo podle projektu Franze Langa ve stylu využívajícím prvky neorenesance. Projektu velkého tanečního sálu ve dvorním křídle hotelu se ujal významný architekt té doby, jihlavský rodák a stavební rada působící v Brně August Prokop. Ten se také stal autorem nové synagogy ve Velkém Meziříčí (1867), tělocvičny Pod Hradem na ulici Údolní 3 v Brně nebo také zámečku v Rantířově u Jihlavy. V prvním patře mělo být deset a ve druhém jedenáct pokojů, všechny vytápěné kachlovými kamny. Položení základního kamene proběhlo 1. 10. 1868, ještě před ukončením stavebního řízení, slavnostní otevření hotelu Czap následovalo 15. 11. 1869. Stavební práce včetně úprav oken a výtahu pro pivo provedl jihlavský stavitel Vincenz Zeizinger. V hotelu se odehrálo mnoho významných kulturních událostí. Vystupovala v něm i Česká filharmonie, v roce 1873 tady účinkoval třináctiletý Gustav Mahler, roku 1924 zde přednášel ministr zahraničí Edvard Beneš. Netrvalo dlouho a i toto místo poznamenala blížící se temná doba, například v roce 1935, kdy sál zaplavili němečtí příznivci Konrada Henleina. 

V době protektorátu proběhla výrazná proměna hotelu, který se tehdy nazýval Deutsches Haus. Stalo se tak v letech 1940–1941. Postupovalo se podle plánů významného brněnského architekta a profesora tamější německé techniky Emila Lea. Plány městský stavební úřad schválil 17. 11. 1940. Šlo hlavně o modernizaci průčelí, úpravu všech interiérů a další přístavbu dvorního traktu, aby se rozšířil počet společenských místností. Vedle velkého slavnostního sálu („Festsaal“) a jeho předsálí Leo vyprojektoval menší bufetovou místnost („Buffetraum”) a vedlejší sál („Nebensaal”). Většinu ozdobných prvků včetně galerie architekt odstranil, kapacitu sálu zvětšil nově instalovaný balkon. Celý projekt byl však dokončen až po válce. Plány dostavby s datem 22. 8. 1945 tehdy kreslil projektant Horák, údajně podle připomínek architekta Cesara Grimmicha. Několik dalších dílčích nedatovaných plánů pořizoval jihlavský stavitel Jan Dintar.

Ve velkém tanečním sále zde v roce 1951 probíhal takzvaný Babický proces. Objekt přešel pod národní správu, začal sloužit potřebám KV KSČ, v roce 1954 patřil Domu osvěty. Ve dvoře se nacházela kuželna TJ Slavoj Jihlava, jejíž stavba proběhla taktéž v roce 1954. Později následoval Městský dům osvěty, který část budovy uvolnil klubovně a kancelářím ředitelství národního podniku Pramen (1958). Podle plánů uložených ve Státním okresních archivu proběhly v roce 1962 úpravy elektroinstalace a o rok později přestavba kuželny na garáže. O rozsáhlou rekonstrukci v roce 2006 se postaral stavebník Jan Konicar.

FV

Literatura a ostatní zdroje 
Audioprůvodce

Další objekty na stezce