Jihlavský stavitel a podnikatel Vinzenz Zeizinger v roce 1905 navrhl a postavil první vilu na Šacberku pro svoji ženu Albine po pravé straně cesty na Šacberk (Pod Rozhlednou 6), ale po třech letech ji prodal Antonii Brinkové, manželce známého jihlavského dámského krejčího Augusta Brinka. Brinkova vila se nezachovala, v sedmdesátých letech ustoupila stavbě domovu seniorů. Další vilu pro svou rodinu postavil Zeizinger o pět let později o kus dál od Lesnova, blíže k městu. Vila disponovala třemi obytnými patry; v přízemí byla část vymezena pro dva pokoje a ostatní náleželo sklepu a místu pro kočár. V patře se nacházela ložnice manželů s navazující lázní, verandou a jídelním salonem, dále kuchyně se spíží a toaleta. Do půdního patra vměstnal stavitel ještě další dva pokoje. I tento dům však zanedlouho Zeizingerovi prodali Franzi a Marii Jilchovým. Následujícího roku se majiteli stali jiní Jilchovi, Maxmilian a Hermine. Jako další vlastníci domu figurují od roku 1918 spolumajitelé koželužské továrny Wilhelm a Theodor Budischowsky. Dům patřil Theodoru až do roku 1945, kdy byl jeho majetek zkonfiskován. Vila byla stejně jako penzion Tivoli a další německé vily v obci Bukovno po válce užívána jako ozdravovna Lesnov Družiny československých válečných poškozenců v Praze. Od roku 1950 slouží k rodinnému bydlení.
Zeizingerova letní vila s nakoso přilehlou vyhlídkovou věžičkou dodnes vytváří osamocenou pohledovou dominantu v krajině. Její fasáda však už ztratila svou původní působivost. Střídaly se na ní plochy neomítaného kamenného zdiva ve spodních částech a hladkých omítek s dřevěnými okenicemi ve vyšších patrech, v přízemí nakoso přilehlé věžičky ji zdobila bosáž. Také původní dřevěná veranda s hrázděným zdivem je dnes obezděna.
JL
