Pivovar

   

Jihlavský pivovar je dominantní stavbou na ulici Vrchlického a patří k významným objektům jihlavského prostředí. Samotné vaření piva má v Jihlavě dlouhou tradici. Právo šenkovat a vařit pivo měl každý plnoprávný měšťan, avšak šenkování piva se nepovolovalo mimo městské hradby. V 15. století v Jihlavě působily mnohé sladovny a pivovary byly soustředěny asi do čtyř, v nichž se právovárečníci střídali ve vaření piva.

Jihlavské pivovarnické řemeslo mělo důležitou politicko-hospodářskou roli. Naznačuje to i jedna ze tří významných listin, jaké Karel IV. vydal pro Jihlavu v letech 1346–1369. Jednu z nich císař spojil se zákazem vaření piva na vsích, což si zřejmě přáli jihlavští měšťané. Vedle obchodníků se suknem a soukeníků totiž patřili sladovníci a pivovarníci k nejlépe prosperujícím profesím ve městě a představovali tak rozhodující politickou sílu v městské radě. Také zde fungoval jakýsi protekcionismus, městská rada upřednostňovala uchazeče o toto řemeslo a učně z domácího prostředí oproti cizím. S prosperitou jednotlivých řemesel začaly vznikat cechy, o nichž máme v Jihlavě první doklady ve 40. letech 14. století. Nejstarší statuta sladovníků se pak datují k roku 1531.

O dobrém jméně jihlavského piva i o vhodné tranzitní pozici města svědčí fakt, že se dodávalo na dvůr vdovy po Albrechtu Rakouském, královny Alžběty, na dvůr jeho syna Ladislava Pohrobka, a dokonce i na dvůr císaře Fridricha III. Na začátku 17. století se v rámci jednoho zimního období uvařilo v Jihlavě pro vývoz zejména do Rakouska na 900 várek. Doma se vyváželo zejména do Brna. Za třicetileté války však ze čtyř pivovarů nepřežil ani jeden a velkému poškození neuniklo 23 sladovnických domů.

V polovině 18. století se šenkování piva vázalo na tzv. právovárečné domy (Mälzhäuser), jejichž počet se tehdy ustálil na 123, což je čtvrtina měšťanských domů v hradbách. Pivovary stále fungovaly čtyři: v České čtvrti v dnešní Brněnské ulici 15, ve čtvrti Matky Boží v dnešní Mrštíkově ulici, v Saské čtvrti v domě na rohu dnešních ulic Palackého a Benešova, čtvrtý pivovar stál v Mlátečné čtvrti v západní části dnešního Grandhotelu v Husově ulici 1. Další pivovary zanikly: například v domě U Mincovny č. 6 nahradila malý pivovar sladovna a sklad, jiný menší pivovar v domě na rohu Masarykova náměstí 26 a Znojemské zanikl na počátku 19. století.

Převratný vývoj v 19. století začal ovlivňovat také pivovarnictví. Vliv cechů upadal, 20. prosince 1859 je rakouský stát zrušil. Éra pivovárků se chýlila ke konci a tak se sladovníci rozhodli pro koncentraci kapitálu i výroby. Právě v roce 1859 se spojili k vybudování velkokapacitního pivovaru. Jeho výnosnost byla vysoká, což ukazuje skutečnost, že právovárečné společenství provozující pivovar se tehdy v Jihlavě stalo největším daňovým poplatníkem. 

Ještě v roce 1859 vznikl projekt budov pivovaru, pod který se podepsal stavitel Alexander Theuner. Zednický mistr Mathias Lang pak zahájil stavbu. Z dostupných archiválií lze soudit, že s Mathiasem Langem na stavbách spojených s pivovarem spolupracovali Ignaz a Franz Langové. V pozdějších letech, s rokem 1916, se tu dokonce objevuje jméno dalšího Langa, Gustava. Architektura jihlavského pivovaru byla typická pro polovinu 19. století. Stavitel Theuner ji se svými partnery pojal v romantických neogotických formách. Novostavbu na zelené louce obklopila malá biedermeierovská zahrada. Do projektu se také zapojil významný projektant a stavitel pivovarů Josef Rosenberg, který vedl svou technickou kancelář v letech 1873–1915 v Jihlavě. Jeho podpis se nachází pod stavbou zaklenuté podzemní chladírny, kde se v chladu kvasilo pivo. Stavba byla dokončena v roce 1861 a 4. dubna se pivovar slavnostně otevřel.

Slavnost otevření započala velkou mší v jakubském kostele. Poté šel průvod do pivovaru, kde minoritský farář pivovar vysvětil. Ředitelem pivovaru se stal Karel Brandtner, sládkem J. Jelínek. V následujících letech se pivovar rozšiřoval a modernizoval. V roce 1865 se staví sklad ječmene, v roce 1869 pivnice, v listopadu 1871 dodává brněnská firma H. A. Luz nový parní kotel. Roku 1873 se připojila stavba druhého hvozdu na odsoušení zeleného sladu, v letech 1874 a 1885 firma Ringhoffer dodala kotel (resp. dva kotle, které se obměňovaly) a jiné strojní zařízení, k dalším dodavatelům vybavení pivovaru se přidala i firma Škoda. V 90. letech 19. století se zřídila váha, rozšířila se pivnice a proběhly drobné stavební úpravy. Za první světové války v roce 1916 se nainstalovaly nové chladící stroje. Po postavení nového pivovaru se zvýšila výroba. Ze 17 433 hektolitrů, uvařených v roce 1828, stoupla produkce na 44 319 hektolitrů v roce 1910.

Zaujmout nás může pravidelný výskyt dvou jmen na archivních dokumentech a jejich razítkách – H. A. Luz a J. V. Novák. Heinrich Alexander Luz byl německý podnikatel působící v Brně, zaměřoval se na výrobu parních strojů pro cukrovary, lihovary nebo pivovary. Říšský rada Josef Vincenc Novák, průmyslník a vlastník pivovaru, v roce 1873 založil s Richardem Jahnem specializovanou firmu na výrobu zařízení pro stejná průmyslová odvětví. Jihlavský pivovar měl vlastní studnu, v sousedství varny stál parní stroj. Po technické stránce se stále modernizoval. V letech 1923–1929 byla zřízena nová kotelna, mezi léty 1927 a 1930 doplnilo provoz strojní chlazení, v letech 1934–1936 přibyly budovy spilky a vývěva na tažení zeleného sladu z humen na hvozd. V letech 1920 až 1945 pracovalo v pivovaru 70 lidí.

Po druhé světové válce prošel pivovar zestátněním. V letech 1948–1959 tvořil součást národního podniku Horácké pivovary, v letech 1960–1990 spadal pod Jihomoravské pivovary. Menší pivovarské podniky v okolí zanikaly a výroba jihlavského pivovaru stoupala; v roce 1962 dosáhla rekordních 200 000 hektolitrů. Pivovarské kompresory tehdy chladily ledovou plochu nedalekého Horáckého zimního stadionu. Od 50. let probíhaly v pivovaru mnohé úpravy, například stavba jídelny v letech 1950–1952, na které se podílel stavitel Ctibor Máčel, nebo stavba betonových kvasných kádí roku 1959.

V roce 1995 prošel pivovar privatizací, majoritním vlastníkem se stal nástupce rakousko-českého pivovarského rodu z Třebíčska Karl Schwarz (společnost Brauerei Zwettl Karl Schwarz). Nový majitel výrobu výrazně zmodernizoval, ale zároveň tím vznikl značný dluh a podle mnoha konzumentů se snížila kvalita a obliba jihlavského piva. K roku 1996 prošel podnik rozsáhlou rekonstrukcí dle projektu Jaroslava Huňáčka z ateliéru Fortis, při níž se rekonstruovaly ležácké sklepy, dílny a garáže se změnily na restauraci a zahradu doplnil nový altán a dětské hřiště. Z méně viditelných věcí to byla půdní vestavba bytů. Na hranici milénia se však dostal pivovar na pokraj bankrotu. Zlepšení se dostavilo ke konci roku 2008, kdy ho koupila česká společnost K Brewery Group (dnes Pivovary Lobkowicz Group, a. s.). Pivo se začalo vařit podle receptur z 80. let, změnilo se i logo, které připomíná starší logo ze 70. let 20. století. Ve většině jihlavských restaurací se tak znovu začal objevovat staronový ježek.

FV

Literatura a ostatní zdroje 

Další objekty na stezce