Málo známou kapitolu dějin protektorátu Čechy a Morava představují takzvané pracovní tábory určené pro německé děti a dospívající mládež. V rámci projektu „Erweiterte Kinderlandverschickung“ (vysílání dětí na venkov), zkráceně KLV, schváleného německou vládou, se v letech 1940–1942 na území protektorátu Čechy a Morava zřizovaly tábory pro umístění německých dětí z území říše. Motivovala to hlavně snaha zajistit větší bezpečnost německých dětí v době ohrožení obyvatelstva leteckou válkou. Protektorát považoval nacistický režim za bezpečnější a relativně klidnější prostředí. Důraz nacisté kladli také na převýchovu dětí v duchu dobové propagandy nacionálního socialismu. Souběžně s projektem KLV existovaly podobné projekty pro německou mládež dospívající.
Během roku 1940 proběhla ve Stonařově stavba dvou pracovních táborů – zvlášť pro německé dívky a zvlášť pro chlapce. Během podzimu 1940 vznikl na kopci Hirspel (Hirschhügel) chlapecký tábor jako samostatný dřevěný dům (Heim), a to pod hlavičkou německého spolku Hitlerjugend-Landdienst (Zemědělská mládežnická služba). Dívčí pracovní tábor vybudovala a provozovala německá organizace Reichsarbeitsdienst (Říšská pracovní služba, RAD). Dnes již neexistující dívčí tábor RAD stával na kopci za domem čp. 8. Chlapecký Heim, dnes známý jako tělocvična, stojí dodnes. Jde o dřevostavbu obdélníkového půdorysu vystavěnou na kamenné podezdívce. Konstrukce stěn je trámová, z vnější i vnitřní strany pobitá silnými vertikálně přibitými palubkami, trámový je i strop, stavba má sedlovou střechu krytou keramickou bobrovkou. Na jižní straně vystupuje ze střechy pravidelná řada pěti vikýřů, na severní pouze jeden. Ve vnitřním vybavení se s výjimkou zděných komínů a kamen uplatnilo rovněž dřevo. Budova má dvě patra, ve střední části patro jedno s využitým podkrovím. Původní okna rámuje předstupující ostění. Na několika oknech se dochovaly původní dřevěné okenice.
Stavbu lze označit za typickou nacionálně-socialistickou architekturu 30. až 40. let 20. století, stavěnou v takzvaném Heimatstilu, který se vyznačuje používáním tradičních materiálů a forem lokální německé architektury. Projektant si nepochybně kladl za cíl vytvořit příznivý dojem venkovské chalupy v krajině. Stavby v Heimatstilu vyjadřovaly opozici vůči městským budovám modernistického typu, stavěným v druhé třetině 20. století v evropských zemích včetně Československa. Objekt dívčího tábora RAD se zřejmě chlapeckému táboru podobal. Takových staveb vzniklo ve válečném období mnoho, do dnešní doby se však na území Vysočiny kromě Stonařova zřejmě dochoval už pouze tábor ve Vysoké.Německé děti ve Stonařově pomáhaly s domácí prací a se sklizní na polích. Jeden z účelů jejich táborů spočíval v osvojování praktických rolnických dovedností, další pak ve výchově v duchu nacionálně-socialistické ideologie. Hitlerjugendheim ve Stonařově disponoval původně v přízemí sálem, místností pro vedoucího skupiny, umývárnou a ubytovnami v patře. Do budovy se vstupuje od severu, ve vstupní hale se dosud zachovala původní podlaha. Podle vzpomínek pamětnice Hermíny Musilové, rozené Schebestové, která je poskytla badatelce Veronice Vohralíkové, přebývali v chlapeckém táboře chlapci mezi 15 až 16 lety věku, v ženském dívky kolem 20 let. S místními přicházeli do kontaktu minimálně, potkávali se jen při pracích na polích, ve stájích, mezi nimi a místními nepanovalo žádné napětí.
V době vzniku obou německých mládežnických táborů v obci vznikla též klubovna pro místní Hitlerjugend. Dnes je ve vlastnictví soukromého majitele. Vnitřní dispozici a vzhled budovy neznáme, majitel si nepřeje žádné návštěvy badatelů. Svou vnější podobou, kamenným obložením a vysokou lomenou střechou, klubovna evokuje příbuznost s budovou někdejší Hitlerjugendschule v jihlavském lesoparku Heulos, dnes nazývané Hrádek. Vztah mezi stonařovskou a jihlavskou budovou se zatím nepodařilo věrohodně objasnit. Krátce po ukončení války, 30. 6. 1945, zahynul před budovou bývalé klubovny Vilém Bardas, bývalý vrchní komisař na úřadě v Jihlavě. Fakta o jeho násilné smrti rozkryli badatelé Jiří Vybíhal a Ladislav Plavec. Bardase podle nich zavraždili čeští konfidenti kvůli obavám z odhalení jejich kolaborantské činnosti.
Po skončení druhé světové války probíhal v jihlavském jazykovém ostrově odsun německy mluvícího obyvatelstva. Vznikaly internační tábory, kam se shromažďovali občané čekající na transport. Ve většině případů šlo o vysilující pěší pochody s mnoha oběťmi na životech. Jako internační tábor sloužily i budovy bývalého dívčího tábora RAD a bývalá klubovna Hitlerjugend. Dle vzpomínek pamětnice Josefy Šánové, rozené Pryclové, umírali v táboře desítky lidí, zejména dětí a lidí starých a nemocných.
Bývalý chlapecký tábor prošel v roce 1948 adaptací na školní tělocvičnu. Prošly jí pak generace občanů Stonařova a okolních vesnic. V roce 2020 byla u školy postavena nová sportovní hala a budova tábora tak zůstala bez využití. Městys Stonařov ji chtěl zbourat, na to reagovala protestní petice. Od roku 2021 probíhá řízení ministerstva kultury o prohlášení tábora za kulturní památku. Jde o ojedinělý dosud existující doklad stavební činnosti nacistů ve čtyřicátých letech, dochovaný v téměř autentické podobě. Se starou budovou české menšinové školy jej pojí společná pohnutá minulost. Návrh na památkovou ochranu proto počítá se společnou ochranou obou budov. Obě dovedou připomenout složitou a pro mnohé bolestnou minulost a mají v sobě zároveň potenciál stát se místem smíření českého a německého národa.
MS
