Železniční stanice Jihlava hlavní nádraží

 

K velkým společnostem, jež na území Rakouska-Uherska budovaly nová železniční spojení, patřila Rakouská severozápadní dráha (Österreichische Nordwestbahn – ÖNWB). Úsek mezi Mladou Boleslaví a Vídní, nejdelší trati v síti ÖNWB, přivedl železnici také do Jihlavy. Stavební práce na odbavovací budově začaly v dubnu 1870, první zkušební vlak sem přijel 21. prosince téhož roku, 25. ledna 1871 byla otevřena trať z Jihlavy do Německého Brodu a o čtyři měsíce později i do Znojma. Umístění nádraží téměř tři kilometry od centra města od počátku kritizovali jak obyvatelé, tak zástupci samosprávy – dopravu zpočátku zajišťovaly drožky, později také omnibusy, od roku 1909 sem jezdila tramvaj dle jízdního řádu sladěného s odjezdy vlaků a od roku 1948 ji nahradily trolejbusy.

Projekt odbavovací budovy vypracoval hlavní architekt ÖNWB Carl Schlimp. Stejně jako ve Znojmě nebo v Německém Brodě se zde tedy nepoužily typové plány. Přesto se Schlimpovi podařilo zachovat na fasádách charakteristické znaky budov společnosti, dnes již setřených řadou úprav a přestaveb. Hlavní zadání znělo, zřídit byty pro všechny železniční zaměstnance, aby nemuseli dojíždět do práce z města. Schlimp upravil starší plán pro znojemskou výpravní budovu (kterou dnes nenajdeme, z větší části ji poškodilo spojenecké bombardování na konci druhé světové války a pak ji v letech 1949–1951 nahradila nová podle projektu Pavla Moravce), zvýšil ji o podlaží a prodloužil, takže s délkou 65,3 metru patřila k největším v celé síti ÖNWB. Kromě těchto úprav se vnitřní uspořádání už nijak nelišilo od normálií společnosti pro stanice I. třídy. Vpravo od vestibulu se nacházely čekárny a restaurace s kuchyní, vlevo pokladna, dopravní kancelář a další služební místnosti dráhy a pošty. Do prvního patra architekt vložil služební byty pro přednostu stanice, strojního adjunkta a přednosty tratí spolu s hostinským pokojem, do druhého pak byt dopravního úředníka, pokladníka, vedoucího pošty, listonoše a restauratéra. Později tu měly pokoje také poštovní manipulantky a trafikantka.

Jihlavská stanice měla také depo s točnou a v severní části do ní ústily vlečky do místních průmyslových podniků. V letech 1890–1900 nádraží prošlo rekonstrukcí a rozšířilo se pro nákladní dopravu. Roku 1887 sem zamířila trať Českomoravské transverzální dráhy, na které bylo blíže městu zřízeno druhé místní nádraží Jihlava-město. Přivedení transverzálky znamenalo i zvýšené požadavky na kapacitu odbavovací budovy, které vyřešila až sousední novostavba pošty z let 1931–1932 podle projektu Miloslava Kopřivy. Další změny proběhly v roce 1950, kdy uliční stranu doplnila úschovna zavazadel a podélná přístavba, jež zvětšila čekárnu a restaurační místnosti. Architekt Jiří Žalman z brněnského Ředitelství státních drah se tak vrátil k uvažovanému návrhu ze třicátých let, který byl tehdy zamítnut kvůli narušení vzhledu budovy a ztížení příjezdu k nádraží. V letech 2001–2003 proběhla částečná rekonstrukce budovy, o kompletní revitalizaci se mluví již několik let.

JZ

Literatura a ostatní zdroje 
Audioprůvodce

Další objekty na stezce