Tomáš Brix se vyučil strojním zámečníkem a po studiu na střední průmyslové škole strojní se v roce 1966 zapsal ke studiu na Fakultě architektury ČVUT. Během svých studentských let měl možnost vycestovat do zahraničí – v roce 1967 strávil tři měsíce na studentském pracovním táboře v severním Kazachstánu a procestoval Rusko, v roce 1968 absolvoval stipendijní pobyt ve Francii a v roce 1969 v USA. V New Yorku v té době pobýval mimo jiné jeho bratr, architekt Michal Brix. Fascinováni dobově aktuální tematikou letů do vesmíru společně navrhli konstrukční koncept cylindrických modulů, díky kterým by bylo možné zrealizovat futuristickou představu o osídlení Měsíce. Projekt rezonoval po Brixově návratu i na Fakultě architektury, a přestože vzbudil zájem také v zahraničí, jeho prezentace za hranicemi Československa již znemožnila nastupující normalizace.
Po dokončení studií nastoupil Tomáš Brix v roce 1973 do ateliéru GAMA Projektového ústavu Výstavby hlavního města Prahy vedeného Karlem Pragerem. Zde se věnoval především spolupráci na projektu budovy Národní knihovny a ústředního autobusového terminálu v Praze-Karlíně. V roce 1977 přestoupil do generačně bližšího Ateliéru 7 Ivo Obersteina, jehož zaměstnanci se zabývali plánováním výstavby pražského Jihozápadního Města. Projekty, na kterých se Tomáš Brix především s Václavem Králíčkem a Martinem Kotíkem v Ateliéru 7 podílel, v sobě nesou znaky postmodernismu s jeho důrazem na architektonické archetypy i lokální tradici. Jako jeden z příkladů může posloužit společná realizace hospody Na Brance, u níž autoři vycházeli ze studia charakteristických znaků československých pohostinských zařízení III. a IV. cenové kategorie. Zkušenosti z výstavby Jihozápadního Města zaznamenal Brix ve své stati K teorii a praxi architektonického konceptu, která je jen jedním z mnoha autorových teoretických textů.
Na spolupráci s Králíčkem a Kotíkem, započatou právě při výstavbě Jihozápadního Města, navázalo společné založení ateliéru Omicron-K v roce 1990. Ještě v duchu tvorby 80. let realizovali architekti v první polovině let 90. dvě stěžejní stavby – Horácké divadlo v Jihlavě a Burzovní palác v Rybné ulici v Praze. Po vzoru postmoderního přístupu zde nechali autoři funkci obou staveb prostoupit do jejich vnějšího architektonického pojetí. Mezi lety 1990–2001 obohatil Tomáš Brix svou práci o pedagogickou činnost v roli vedoucího ateliéru tvorby na Fakultě architektury ČVUT. V roce 1996 založil vlastní ateliér B.R.I.X., ve kterém se dodnes spolu se svým synem Tomášem věnuje tvorbě nízkoenergetických, nízkonákladových a ekologických staveb. Kromě architektury se oba společně zaměřují také na tvorbu nábytku z masivního dřeva, který zohledňuje nejnovější poznatky z oblasti ergonomie a v souladu s ekologickým myšlením vzniká ze zbytkového stavebního materiálu.AB
