Rodák z Blanska Pavel Fousek vystudoval architekturu na Vysokém učení technickém v Brně. Studoval zde souběžně se svou budoucí ženou Janou, která se jako autorka školy v sídlišti Nad Plovárnou nebo sportovní haly SK Jihlava rovněž zapsala do historie jihlavské architektury. Její stavby lze nalézt i v Třebíči či ve Znojmě. Oba absolvovali roku 1968 a poté nastoupili do Stavoprojektu Jihlava. Pavel Fousek zde nejprve pracoval jako samostatný projektant, od roku 1982 jako vedoucí ateliéru a mezi lety 1988 a 1990 jako ředitel ústavu. V 70. i 80. letech projektoval několik zdravotnických zařízení (poliklinika ve Žďáře nad Sázavou, pavilon nemocnice v Blansku) i veřejných budov (obřadní síň ve Velkém Meziříčí, spořitelna v Třebíči). Společně s Milanem Blahutem pro Jihlavu navrhl nové krematorium, citlivě zasazené do krajiny na severním okraji města.
S předem určeným konstrukčním systémem se vždy snažil pracovat invenčně, jak dokazují například šikminy na hlavní fasádě žďárské polikliniky nebo originální vstupní portiky se schodišti polikliniky v Třebíči. V tvůrčích zakázkách, kde nebyl svázaný požadavky co nejlevnější a nejjednodušší konstrukce, pracoval s obyčejnými materiály, jako je kámen, sklo a dřevo. Tichou a zároveň silnou a majestátní souhrou přírodních materiálů se vyznačuje jak budova jihlavského krematoria, tak obřadní síň ve Velkém Meziříčí. Se světlým kamenem pracoval také u ostře modelovaného jihlavského památníku osvobození, který vznikl v polovině 80. let nedaleko ústředního hřbitova a krátce po sametové revoluci byl zničen.
Po rozpadu Stavoprojektu v roce 1991 založil Pavel Fousek společně s chotí Janou a dalšími kolegy ze svého pracoviště soukromou firmu Společnost projektových ateliérů (S.P.A.), která – ovšem již s novými majiteli – existuje dodnes. V 90. letech se věnoval hlavně rekonstrukcím historických domů v Jihlavě i dalších městech. Na konci první dekády nového tisíciletí odešel do penze.TŠ
