Jan Řídký se do architektury Jihlavy zapsal především jako autor sportovních budov a sídlišť. Byl pracovníkem státní projekční organizace Stavoprojekt Jihlava, která ve městě vznikla v roce 1949 jako pobočka Stavoprojektu Brno. Jan Řídký do jihlavského Stavoprojektu nastoupil v 50. letech jako absolvent Odboru architektury a pozemního stavitelství České vysoké školy technické v Brně, kde studoval v letech 1945–1950 a odnesl si odtud inženýrský titul.
Pod hlavičkou Stavoprojektu Jihlava realizoval například budovu tělocvičny s krytým bazénem TJ Spartak (1962−1965) nebo zastřešení Horáckého zimního stadionu (1966−1968). V obou stavbách přitom viditelně navázal na odkaz meziválečného funkcionalismus, jehož vrcholným projevem v Jihlavě je budova Sokolovny (1934−1935) od Bohuslava Fuchse.
Ve Stavoprojektu se Řídký věnoval také problematice sídlišť. Už ve druhé polovině 50. let vypracoval společně s Jiřím Schubertem, tehdejším vedoucím urbanistického střediska jihlavského Stavoprojektu, projekt Sídliště I − nejstaršího sídliště v Jihlavě. Jeho součást tvoří budova bývalé střední jedenáctileté školy v ulici Evžena Rošického. Od Jana Řídkého a Jiřího Schuberta pocházejí rovněž první plány na realizaci Sídliště II z roku 1959, nakonec však použity nebyly. Do podoby tohoto jihlavského sídliště výrazněji zasáhl až Zdeněk Gryc v 60. letech.
Řídký měl od konce 50. let zastávat pozici vedoucího jednoho z ateliérů Stavoprojektu Jihlava. Minimálně jeden projekt vypracoval také pro zahraničí. Šlo o nemocnici v mongolském Ulánbátaru, realizovanou v polovině 60. let.
AV
