Věra Machoninová, rozená Větrovská, je vedle Aleny Šrámkové a Růženy Žertové zástupkyní generace československých autorek narozených kolem roku 1930, jejichž tvůrčí stopa se výrazně otiskla do domácí architektonické produkce. Stavby, na jejichž vzniku se během svého života podílela a které dodnes patří k vrcholům československé poválečné architektury – ať už jde o hotelový komplex Thermal v Karlových Varech, suverénně vstupující do panoramatu lázeňského města, obchodní dům Kotva, sestavený jako včelí plástev z jednotlivých hexagonálních modulů a efektivně vyplňující složitý tvar pozemku na hranici Starého a Nového Města nebo o Dům bytové kultury s technicistní kortenovou schránkou – v sobě odrážejí nejen vlivy světového brutalismu, ale také architektčin smysl pro práci s kontextem místa a s novými materiály ve vší jejich pravdivosti a dráždivě syrové barevnosti. Kvalita díla Věry Machoninové není omezena pouze na exteriér, ale silně prostupuje také do interiérů. Ty byly ve své původní podobě obvykle propracovány do posledního detailu, vybaveny autorským nábytkem i uměleckými díly vycházejícími ze spolupráce s předními československými výtvarníky.
Věra Machoninová se narodila a základní školu vystudovala ve Strakonicích, po studiích na reálném gymnáziu v Jičíně se v roce 1945 rozhodla přesunout do Prahy na Fakultu pozemního stavitelství a architektury ČVUT. Studium zakončila v roce 1952, ještě předtím se jí však podařilo získat pracovní místo na Ústavu statiky a mechaniky. Následovalo zaměstnání ve Státním projektovém ústavu v Praze, kde se na popud svého manžela, Vladimíra Machonina, rozhodla opustit představu o souběžném projektování a provádění statických výpočtů a naplno se oddala architektuře. S Machoninem současně vytvořila silnou autorskou dvojici, která se v průběhu 50. a 60. letech pravidelně objevovala na horních příčkách architektonických soutěží (např. 1959 – 1. cena v architektonické soutěži na Dům kultury v Jihlavě, 1961 – 1. cena v soutěži na areál Mezinárodního hotelu a festivalového kina v Karlových Varech). V roce 1967, po patnácti letech ve Stavoprojektu, které autorka postupně strávila v ateliéru Josefa Gočára, Jaroslava Kándla, Karla Filsaka a Pavla Bareše, přistoupili manželé Machoninovi k založení vlastního ateliéru pod hlavičkou Sdružení projektových ateliérů. Nejen do jeho fungování, ale i do možností architektonického působení manželské dvojice však zasáhl 21. srpen 1968. Sdružení projektových ateliérů bylo v roce 1970 zrušeno a všechny jeho ateliéry, včetně ateliéru Věry a Vladimíra Machoninových, musely být sloučeny pod Projektový ústav výstavby hlavního města Prahy, kde Věra Machoninová setrvala až do roku 1990. Pro svůj nesouhlas s vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa nebyli Machoninovi přijati do nově ustanoveného Svazu architektů a bylo jim tak znemožněno nadále se účastnit soutěží a publikovat. Stavby, jejichž výstavba započala po roce 1968, jsou tak ve většině případů završením projektů schválených ještě před nástupem normalizace.
Návrat k fungování soukromého ateliéru mohl nastat až po revoluci – architektonická kancelář Alfa, s. r. o., kterou Machoninová založila v roce 1991, se však již musela obejít bez tvůrčího působení Vladimíra Machonina. Porevoluční léta přinesla architektce vlnu nového uznání odborné veřejnosti (viz např. Pocta české komory architektů, 2014), ocenění v architektonických soutěžích a možnost navržené stavby realizovat. Mnohé její stavby z let 1948–1989 však na druhé straně musí v současné době čelit hrozbám spojeným s nedostatečnou památkovou ochranou poválečné architektury na našem území. Zatímco pražský obchodní dům Kotva se v roce 2019 podařilo po letech úsilí prohlásit za kulturní památku, osud nejen hotelu Thermal, jehož původní interiéry již byly nevratně poškozeny neautorizovanými zásahy, zůstává i nadále nejasný. Záchraně a popularizaci architektonického odkazu manželů Machoninových se od roku 2015 věnuje iniciativa Respekt Madam, za kterou stojí jejich vnoučata Marie a Jan Kordovští.AB
