Vincenz Zeizinger se narodil roku 1873 v Jihlavě. Jeho otec, podle matriky velitel čtrnáctého zeměbraneckého praporu, zemřel, když bylo Vincenzovi sedm let. V Jihlavě se nejprve na řemeslnické pokračovací škole vyučil zednickým pomocníkem a v letech 1896–1899 si doplnil studium na průmyslové škole v Brně. Roku 1900 zde složil mistrovskou zednickou zkoušku a poté se vrátil do svého rodného města, kde se vedle Kajetána Malnatiho, rodiny Langových nebo Arthura Corazzy stal jedním z nejúspěšnějších stavitelů počátku 20. století.
Od roku 1901 v Jihlavě působil jako zednický mistr, o sedm let později získal koncesi stavebního mistra. Už rokem 1902 je však datován jeho první architektonický projekt. Zeizinger navrhoval zejména nájemní domy a vily, a to nejen přímo v Jihlavě, ale zejména na blízkém Šacberku (Rudném), kde mimo jiné vyprojektoval dvě vily pro sebe a svou ženu Albine, se kterou měl jedenáct dětí. První, dnes zbořená vila vznikla roku 1905, o pět let později se Zeizingerovi stěhovali do nového obytného domu s vyhlídkovou věží. Asi nejproslulejším Zeizingerovým dílem je Grandhotel v nároží ulic Husovy a Komenského s nárožní věžičkou a bohatě zdobenou secesní fasádou. Vedle secesního dekoru se v Zeizingerově architektuře často vyskytují i historizující prvky a tradiční motivy, které dávají jeho stavbám lidový ráz, například dřevěné hrázdění nebo vikýře s valbovou stříškou. Oba přístupy se snoubily například v budově dnes již zbouraného kina Edison, které se nacházelo v Havlíčkově ulici.
U mnoha jihlavských staveb Zeizinger figuroval také jako provádějící stavitel. Nejúspěšnější období jeho stavební firmy trvalo do začátku první světové války, pak na ni dopadl úpadek stavebních zakázek. V roce 1924 ji proto z Jihlavy přesunul do Německé Libiny u Šumperka a v Jihlavě ponechal pouze pobočku, kterou však na konci roku 1925 zrušil. Pobýval krátce v Libině, později znovu v Jihlavě. Roku 1938 zcela pozastavil svou živnost a jako místo svého pobytu nahlásil Znojmo. Tento předválečný záznam je v matrice poslední. Roku 1946 byl s manželkou Albine coby německý občan z Československa odsunut a o rok později zemřel v rakouském Salcburku.
TŠ
