Arthur Corazza

   
  • architekt, stavitel

    Arthur Corazza
  • Datum narození

    15. 2. 1883 Antonsthal, dnes místní část Breitenbrunnu, Sasko, Německo
  • Datum úmrtí

    28. 1. 1947 Innsbruck, Rakousko

Syn stavitele Floriana Corazzy (narozen 5. 12. 1840, Brez, Jižní Tyrolsko, Itálie, zemřel 17. 2. 1922, Jablonec nad Nisou) a Herminy, roz. Gaschütz (narozena 16. 4. 1851, Tragnitz, Sasko, Německo, zemřela 5. 8. 1924, Jablonec nad Nisou). Měl pět sourozenců – Oscara (narozen 10. 11. 1870, Vejprty, okres Chomutov, zemřel 19. 5. 1930, Jablonec), Rudolfa (narozen 9. 1. 1872, Vejprty, odsunut 18. 8. 1946), Elsu (narozena 8. 3. 1880, Lauter, dnes Lauter-Bernsbach, Sasko), Maxe (narozen 20. 6. 1885, Teplice) a Walthera (narozen 15. 4. 1887, Jablonec nad Nisou, odsunut 7. 7. 1945 do Německa). Rodina byla evangelického vyznání. Podle míst narození dětí lze soudit, že Florian Corazza provozoval svoji zednickou a později stavitelskou živnost na různých místech na pomezí Čech a Saska a ve druhé polovině 80. let 19. století se usadil v Jablonci nad Nisou. Otcovu řemeslu se věnovali i tři z jeho synů – stavitel Ing. Oscar Corazza, zednický mistr Rudolf Corazza a Ing. Arthur Corazza. Nejmladší Walther Corazza byl elektroinženýr a provozoval v Jablonci speditérskou firmu.

Arthur Corazza byl absolventem Státní průmyslové školy v Liberci. V letech 1901–1906 působil v otcově firmě v Jablonci nad Nisou, která se specializovala především na projektování a stavby pouličních drah, průmyslových, lesních a polních železnic a železničních vleček; mimo jiné se v roce 1907 ucházela o zakázku na výstavbu elektrické dráhy v Jihlavě. Do Jihlavy přišel v roce 1906. 25. července 1907 se v Liberci oženil s Rosou Konschitzky (narozena 10. 8. 1885, Liberec, zemřela 29. 1. 1953, Innsbruck, Rakousko), se kterou měl dva syny. Heinze (narozen 11. 6. 1908, Jihlava, zemřel 2. 8. 1970, Berlín, Německo; historik umění, spisovatel, nacistický propagandista) a Ericha (narozen 21. 5. 1911, Jihlava, zemřel 27. 9. 2000, Innsbruck, Rakousko; architekt).

Po příchodu do Jihlavy učil Arthur Corazza od 1. 9. 1906 do 1. 8. 1911 na Deutsche Fortbildungsschule (Německé pokračovací škole) a od 15. 12. 1906 do 1. 5. 1909 působil na Městském stavebním úřadě v Jihlavě. Od 25. 5. 1908 do 30. 3. 1914 zde provozoval stavitelskou koncesi. Přes poměrně krátkou dobu působení po sobě zanechal několik zajímavých a výrazných staveb v secesním a neoklasicistním stylu – vedle vlastní vily v dnešní Jiráskově ulici pozornost zasluhuje především budova spořitelny na rohu Masarykova náměstí a Křížové ulice či kartonážka, později tiskárna, ve Srázné ulici. Je škoda, že jeho firma skončila v konkurzu, patrně v důsledku přecenění vlastních možností při stavbě městské spořitelny.

Od 1. 1. do 31. 7. 1914 působil Corazza ve Státním hřebčíně v Radautz v Bukovině, poté v letech 1914–1918 sloužil v armádě. Dne 29. 4. 1919 mu byla udělena další stavitelská koncese pro Jihlavu. V té době však už žil a působil ve Střekově a v Ústí nad Labem. Rodina, za kterou dojížděl, bydlela do poloviny roku 1922 v Jihlavě ve vile, na kterou byla uvalena exekuce. V roce 1926 získal Arthur Corazza stavitelskou koncesi pro Ústí nad Labem, v roce 1927 se s rodinou odstěhoval do Liberce, kde působil od počátku 20. let patrně až do konce druhé světové války jako architekt. Ve 30. letech měl pobočku své firmy také v Jablonci. Vzhledem k úrovni jeho jihlavských realizací je překvapivé, že v severních Čechách je zatím doloženo pouze pět jeho staveb, čtyři v Liberci (vily Gertrudy Elgerové a Adély Jakowitzové, Chelčického 180/7, projekt červen 1923, Arthura Corazzy, Heydukova 955/5, projekt prosinec 1923, Rudolfa a Liny Klaudeových, Husova 976/37, projekt březen 1925, a Josefa a Marie Ehrlichových, Přemyslova 1068/7, projekt únor a květen 1928) a jedna v Jablonci nad Nisou (bankovní dům Kreditanstalt der Deutschen, Podhorská 469/2, 1930–1932) a adaptace interiéru spořitelny v Liberci (Felberova 12/9) z roku 1921, je však zřejmé, že ve městech, kde působil, bylo realizováno více jeho návrhů. Další doloženou stavbou podle jeho projektu je ubytovna v Loučovicích 91 (okres Český Krumlov), kterou nechala v roce 1927 postavit pro své učně papírna Vltavský mlýn bratří Porákových.

Vedle projekční činnosti se Arthur Corazza v severních Čechách věnoval stavebně právním záležitostem, znaleckým odhadům a podobně. Napovídá tomu ostatně i název a zaměření činnosti jeho firmy ve 30. letech – na hlavičkovém papíře má uvedeno „Ingenieur Arthur Corazza, Bauanwalt B.T.A., Reichenberg, Gablonz a/d N.“, v tištěném libereckém adresáři na rok 1933, kde je uveden v oddíle „Architekten. a) freischaffende anwalttätige (nicht Unternehmer)“ pak stojí: „Corazza Arthur, Ing., Architekt, Bauanwalt, B. T. A., Kanzlei für Aussen- und Innenarchitektur sowie Städtebau, Bauberatungsstelle, Entwürfe, Bauleitungen, Anbots- und Rechnungsprüfungen, Schätzungen, Organisation, Gerichtsfachverft. für Hoch-, Tief- und Städtebau, Fasanggase 3“. Pro firmu Johann Liebieg und Comp. zpracoval detailní soupis domů, který sloužil jako podklad pro pojištění majetku (Versicherungstechnische Hochbau-Vorschätzung auf Grund der Geltenden Versicherungsbedingungen, verfasst durch Bauanwalt B.T.A. Ing. Artur Corazza Arch. Reichenberg. Anlage, bzw. Unternehmen Johann Liebieg und Comp., Reichenberg Woll und Baumwollwarenfabrik Wohnhäuser, Reichenberg 1940, 897 s.).

Arthur Corazza byl členem spolku Schlaraffia v Ústí nad Labem a v Liberci a patrně i dalších spolků. Od poloviny 30. let byl řadovým členem SdP, jeho synové a manželka se v nacionálním hnutí aktivně angažovali. Po válce žili manželé Corazzovi v Innsbrucku v Rakousku, kde působil jako architekt mladší syn Erich. Zda byli odsunuti, nebo se jim díky kontaktům synů podařilo uprchnout ještě před koncem války, se zatím nepodařilo zjistit.

PD

Výběr z dalšího díla 
Literatura a ostatní zdroje 
Audioprůvodce

Objekty architekta