Alois Mezera patří k významným českým žákům slovinského architekta Josefa (Josipa) Plečnika. Veřejnost ho zná především jako autora krematoria v Praze-Strašnicích; vynikl ale i jako projektant mnoha školních budov a rodinných domů. Od počátku 20. let patřil do okruhu architektů kolem časopisu Styl a sledoval spolu s nimi typické stylové proměny tehdejší domácí architektonické tvorby. Tíhnul zároveň ke klasicistnímu projevu, což je patrné právě u Masarykovy jubilejní školy v Jihlavě.
Mezera se narodil v roce 1889 ve Slaném. Po studiu na vyšší průmyslové škole v Praze, které dokončil v roce 1910, pokračoval do roku 1913 na pražské uměleckoprůmyslové škole v Plečnikově ateliéru. Když Plečnik ve 20. letech navrhoval kostel Nejsvětějšího srdce Páně v Praze na Vinohradech (1928–1932), jeho žáci včetně Aloise Mezery s ním na projektu spolupracovali. Plečnikův vliv je nejčitelnější na Mezerových stavbách z raného tvůrčího období, ale i později je patrný zejména v jeho obdivu ke klasicistní tradici. Jiný charakteristický rys architektova díla spočívá v důrazu na detail a u veřejných budov také ve sklonu k monumentalitě.
Na uměleckoprůmyslové škole se Mezera seznámil se svou budoucí manželkou, malířkou Julii Winterovou. Vzali se v roce 1919 a společně pak cestovali po Evropě. První cesta vedla do Paříže, kde později Julie Mezerová vystavovala. Společně bydleli v pražských Dejvicích, což uvádí Mezera i v projektové dokumentaci ke svým stavbám. V meziválečném období se často účastnil soutěží a realizoval velké množství veřejných budov – velvyslanectví Československa, školy, úřady, peněžní ústavy. Mnohé z nich navrhl v klasicizujícím stylu s drobným dekorem na fasádě ve stylu národního slohu. Po polovině 20. let však ornament opustil, což se týká i jeho školy v Jihlavě, která má fasádu bez ozdob. Pokud o něm psali doboví kritici, užívali při tom slova jako střídmý, přísný, praktický, účelný, skromný či přímo opatrný. Jeho nejznámější a stylově nejvyzrálejší stavba, krematorium ve Strašnicích (1926–1931), je svým výrazem budova spíše chladná a bez příkras monumentální. Když Mezera ve věku 56 let náhle zemřel v Úpici, historik umění Zdeněk Wirth napsal do jeho nekrologu, že v něm současná česká architektura ztrácí „vynikající osobitý styl umělce střídmé a přísné tvůrčí vůle, chladné úvahy a nejvyšší poctivosti ve volbě uměleckých prostředků“.
LCH
